Digitální média poškozují mozek, musíme děti chránit, říká autor Digitální demence

Echo připravilo knihu 50 rozhovorů s předními světovými a českými osobnostmi, které odpovídají na důležité otázky začátku 21. století. Jednou z nich je německý psychiatr a neurolog Manfred Spitzer, autor bestselleru Digitální demence, jehož se jenom v německém originále prodalo čtvrt milionu výtisků. Pan profesor je impulzivní muž, naprosto přesvědčený o zhoubném vlivu elektroniky na lidi a děti zvlášť. „Musíme bojovat,“ rozloučil se s námi, když audience skončila.

Manfred Spitzer od roku 1997 působí na Univerzitě Ulm, kde vede katedru psychiatrie. Má pět dětí, všechny vyrůstaly s regulovaným přístupem k televizi a počítačům. Rozhovor vznikl v červnu 2014.

Co je to digitální demence? Jaká by byla nejhutnější definice?

Demence znamená duševní úpadek. Digitální demence je duševní úpadek zaviněný digitálními médii. Termín digitální demence jsem mimochodem nevymyslel já, poprvé ho v trochu jiném smyslu použili lékaři v Jižní Koreji, když popisovali změny v chování mladých lidí, kteří nadužívají počítače. Jsou unavení, nepozorní, mají problémy se spánkem. To bylo před sedmi lety. Od té doby se situace v Jižní Koreji dál zdramatizovala. Až dvacet procent teenagerů trpí závislostí na chytrých telefonech, tamní vláda vážně uvažuje, že by na noc nařizovala vypínání herních serverů, aby se lidi v noci vyspali. Ale ptal jste se na digitální demenci obecně. Já se zabývám vývojem mozku u mladých lidí. Svou klíčovou tezi bych formuloval asi tak: Pakliže digitální média mozek ve vývinu poškozují – a je pro to řada indicií –, je pravděpodobné, že mozky mladých lidí nikdy dostatečně nevyspějí a ti lidé budou na stará kolena mnohem rychleji dementní.

Takže podle vás lidský mozek není schopen přizpůsobit se počítačům?

Tak především mozek si nelze představovat jako počítač, který si koupíte v obchodě, zapnete ho a on hned funguje. Mozek nemá předem vyvinutý žádný čip, který počítá, a žádný hard disk, který ukládá. Místo toho je v každém mozku až sto miliard nervových buněk. A ty zpracovávají informace tak, že jedna buňka vyšle signál, který další buňka zachytí, přepošle ho třetí buňce a tak dál. Část zpracovaných signálů se posílá zpátky, je to takový masivní ping-pong, a tím masivním přesouváním informací se mění spojení mezi buňkami, takzvané synapse. A synapse vznikají a posilují se v závislosti na tom, co člověk dělá. V dětství se člověk poznáváním, ohmatáváním světa kolem sebe naučí úplně nejvíc. A učí se nejrychlejším tempem. Jestli jste někdy hrál pexeso s pětiletým dítětem, víte, že vždycky prohrajete. Dítě si pamatuje líp. A proto je tak důležité, aby se v prvních dvou desetiletích života mozek vyvíjel co nejoptimálněji. Ale on se nebude vyvíjet sám od sebe, musíte ho používat. Digitální média znamenají bohužel menší využití mozku. Když sedím před televizí, nepoužívám mozek tak, jako když se světem aktivně obcuji, když beru věci do ruky, chodím venku a nejsem pasivní.

Dá se přesně určit, jakou část dětského mozku ničí televize, jakou chytrý telefon?

To by šlo těžko, není to tak, že bychom v mozku měli televizní část, smartphonovou část atd. Proto jsou taky dopady na různé lidi tak různé. Ale dá se říct, že jsou zasaženy oblasti mozku, které zodpovídají za plánování, za samostatné jednání, za vlastní iniciativu. Tedy exekutivní funkce.

A to nejsou nějaká pevně daná místa v mozku?

Jsou to spojení mezi nervovými buňkami z vyšších center, které jsou schopné ukládat i nadčasové cíle, k nižším centrům, které jsou pod jejich kontrolou. Příklad: je léto a dal bych si zmrzlinu, je vedro a nižší centrum na ni má chuť. A vyšší centrum řekne: Manfrede, chceš přece žít zdravě, měl bys jíst zdravě, dávat pozor, abys nepřibral. Pokud ale to spojení shora dolů v mozku nemám, protože jsem ho nikdy netrénoval, stává se ze mě automat ovládaný reflexy a tu zmrzlinu si dám. Když jsem naopak schopen sledovat dlouhodobý cíl, mám to, čemu se říká mentální síla.

Celý rozhovor Daniela Kaisera s Manfredem Spitzerem si můžete přečíst v knize Proměny světa, kterou vydává Echo. Můžete ji výhodně získat zde.

Níže najdete seznam všech osobností, se kterými jsme rozhovory vedli. Kniha je také koncipovaná jako ojedinělý dárek.

Orientace

ROGER SCRUTON, filozof
DOUGLAS MURRAY, spisovatel a aktivista
TIMOTHY SNYDER, historik
EDWARD LUCAS, novinář a spisovatel
GEORGE FRIEDMAN, odborník na národní bezpečnost a geopolitiku
ROD DREHER, spisovatel
MATTHIAS BURCHARDT, antropolog
ALAIN FINKIELKRAUT, filozof
PASCAL BRUCKNER, spisovatel a intelektuál
GUY SORMAN, ekonom a filozof
ALAIN DE BENOIST, filozof
IVAN KRASTEV, politolog
MANFRED SPITZER, psycholog a neurolog
PAUL RUSESABAGINA, aktivista

Evropa, Izrael a islám

ŠMUEL BAR, specialista na radikální islám
DANIEL SCHUEFTAN, akademik
PAUL LENDVAI, spisovatel a komentátor
JIŘÍ HABSBURSKO-LOTRINSKÝ, podnikatel a diplomat
PAWEL SPIEWAK, ředitel Židovského historického institutu ve Varšavě
ANDRZEJ NOWAK, historik
DANIEL PIPES, historik
TOM HOLLAND, historik a spisovatel
JOHN O’SULLIVAN, spisovatel a komentátor
ROBERT GERWARTH, historik
DANIEL HANNAN, poslanec Evropského parlamentu a intelektuál
SEYRAN ATESOVÁ, bojovnice za lidská práva

Český svět

DOMINIK DUKA, arcibiskup
JIŘINA PREKOPOVÁ, psycholožka
MARTA KUBIŠOVÁ, zpěvačka
KAMILA BENDOVÁ, matematička
PETR ČORNEJ, historik
JOSEF KOUTECKÝ, lékař
JAROSLAV RÓNA, sochař a malíř
DEBORAH TIGRIDOVÁ, lékařka
ROBERT KVAČEK, historik
STANISLAV KOMÁREK, biolog
JIŘÍ BARTOŠKA, herec a prezident festivalu
MICHAL PULLMANN, děkan Filozofické fakulty UK
JAROSLAV VRZALA, veterán protikomunistického odboje
PAVEL KOLÁŘ, fyzioterapeut
JAN PIRK, kardiochirurg
KAREL SCHWARZENBERG, politik
ONDŘEJ FOUS, zahradník
JAN MACEK, akademik
RADKIN HONZÁK, psychiatr a spisovatel
PETR PITHART, politik a esejista

Rusko a my

VIKTOR JEROFEJEV, spisovatel
PETER POMERANTSEV, novinář a spisovatel
MARK GALEOTTI, analytik
VLADIMÍR BUKOVSKIJ, disident