Proč PPF podporuje Klausův institut

ÚHEL POHLEDU - V dubnu uplynulo deset let od veřejného oznámení Petra Kellnera, že PPF bude finančně podporovat Institut Václava Klause. Deset let je – zejména pro mladé lidi – relativně dlouhá doba, každopádně je to doba, za kterou společnost hodně věcí zapomene. I proto se, občas na sociálních sítích ozývají lidé vyjadřující nad touto podporou pohoršení. Václav Klaus je podle nich „proruský agent“ a žádnou podporu si nezaslouží. Má tedy smysl zopakovat, co přesně vedlo Petra Kellnera k rozhodnutí začít finančně Institut Václava Klause podporovat.

Před deseti lety Petr Kellner v rozhovoru pro MF Dnes řekl: „Není to tak, že souhlasím se sto procenty Klausových politických názorů. Ale určitě je to více než polovina…. Když ale odchází prezident, tak nemá odcházet s rentou padesát tisíc. Člověk, který tu zemi reprezentoval, a je jedno, jestli to byl Václav Havel nebo Václav Klaus, má být zabezpečený, má mít zabezpečenou kancelář, pracovní zázemí. Ti lidé jsou symboly země a stát by se o ně měl postarat. Ale když to stát nedělá, nezbývá, než aby to udělal soukromník jako já nebo Bakala.“ Od té doby se u nás společenský konsensus ohledně českých prezidentů bohužel změnil. Je proto třeba tento deset let starý citát dát do širších souvislostí.

Snad se shodneme, že Václav Klaus, stejně jako Václav Havel, jsou reálnými zakladateli moderního českého státu. Pokud jde o Klause byl určitě politikem, který měl po listopadu 89 zásadní roli při prosazení politicky nejdůležitějších kroků, jež reálně zformovaly naši dnešní společnost. Prvním byl vznik klasických, programově a ideologicky vyhraněných politických stran: rozhodnutí rozdělit Občanské fórum a založit Občanskou demokratickou stranu bylo politicky zásadním činem, jenž nadlouho určil podobu naší parlamentní demokracie. Druhým je Klausova nesporná zásluha na vzniku českého kapitalismu, tedy na privatizaci, tržní ekonomice, a tím na celkové ekonomické orientaci naší země směrem ke svobodě a Západu. Třetím státnickým krokem je pokojné a rychlé rozdělení Československa, které by bez Klausova osobního přispění téměř s jistotou neproběhlo tak velkoryse, a proto hladce a bezbolestně.

Samozřejmě, že při těchto historických změnách došlo k hromadě chyb a špatných rozhodnutí. Nemohlo to být jinak. A mnoho z těch chyb jde jistě i přímo za Václavem Klausem a za některými jeho specifickými osobními vlastnostmi. Můžeme a máme diskutovat, zda chyb mohlo být méně, zda šlo dělat věci jinak, ale nic to nemění na tom, že Václav Klaus má zásluhy za polistopadový směr vývoje naší země ke svobodě a k jejímu ukotvení na Západě.

Právě zásluhy o český stát byly důvodem, proč se Petr Kellner před deseti lety rozhodl platit nájem v budově, kde sídlí IVK, a proč v tom PPF pokračuje i dnes. Podpora, kterou Klausův institut dostává od PPF, je oceněním jeho zásluh o český stát v devadesátých letech a na přelomu tisíciletí, nikoliv přihlášením se ke všem jeho dnešním názorům. Petr Kellner byl demokrat, který věřil ve svobodnou politickou soutěž. Považoval za správné a důležité, aby se společnost k lidem, kteří se zasloužili o vybudování české státnosti, chovala velkoryse. Bohužel právě velkorysosti teď v české společnosti povážlivě ubývá. I proto PPF dál dodržuje závazek svého zakladatele a setrvává v podpoře Institutu Václava Klause.

Vladimír Mlynář
Autor je členem představenstva PPF a.s., v devadesátých letech byl novinářem a posléze poslancem a ministrem