Protrhává se přehrada, je třeba opustit Green Deal, míní exprezident Klaus

Rozhovor s Václavem Klausem vznikal minulý pátek, souběžně s jednáním evropských ministrů hospodářství, kteří se na popud českého ministra Jozefa Síkely v Bruselu dohadovali, jak krotit ceny energií. Podle bývalého prezidenta jsou to podružné technikálie, které se vyhýbají podstatě problému: přeregulovanosti energetického trhu, zelené a klimatické politice. Ve zlomové době, jako je tato, lze dělat radikálnější věci. Jaké a jak?

Inflace, strmě rostoucí ceny energií – myslíte si taky, že to povede k největšímu hospodářskému a společenskému nárazu do zdi od roku 1990?

Budoucí čas ve vaší otázce není namístě. S naší ekonomikou se už leccos naprosto děsivého děje delší dobu. Máme největší inflaci, jakou kterýkoli živý člověk v naší zemi zažil. Podotýkám, že začátek 90. let je jiný příběh. Narovnat ceny po pádu komunismu, to nebyla inflace, ale posazení cen na úroveň, na jaké by zhruba být měly. Současná inflace byla dlouho budována politikami vlád u nás i v cizině a centrálními bankami u nás i v cizině. Myšlenka, že bychom se jí zbavili za týden, za měsíc, je legrační. Jako makroekonom vím, že při odchodu z inflace neexistuje žádné měkké přistání, bez následujícího ekonomického zastavení a recese.

Pokud se na inflaci zadělávalo dlouho, říkáte tím vlastně, že naše stávající vláda za ni moc nemůže?

Mohou za ni všichni, dlouho dozadu, bez rozdílu. Vláda, která je u moci dnes, s tím už celý letošní rok mohla tisíckrát něco dělat. Ona na to ještě nesáhla, neprovedla ještě jeden jediný protiinflační krok. A já se tomu nedivím. Oni ve svých volebních programech nic o boji s rodící se inflací neměli, nechtěli na to být připraveni. Místo toho pořád melou slovo Babiš. Dnes a denně. Babiš ze svých čtyř let předsedy vlády měl první dva roky rozpočtově mimořádně úspěšné a druhé dva roky mimořádně neúspěšné. V součtu těch čtyř let Babišova vláda ohledně rozpočtového deficitu není o nic horší než vlády Sobotkova a Nečasova. Já jsem křičel za covidu, že takhle se peníze vyhazovat nemají, zatímco dnešní vláda, tehdejší opozice, nonstop křičela na Babiše, že peněz se má vyhazovat víc a že se má kompenzovat všechno možné i nemožné. V tomto ohledu je Fialova vláda dokonalým pokračováním vlád předchozích.

Jak Fialova vláda Babišův rozpočet na letošek v běhu seškrtala, ani to jí nepřičtete k dobru?

Tu otázku nemyslíte vážně. Pro člověka, který prosazoval princip vyrovnaného státního rozpočtu, myšlenka, že téměř 300miliardový deficit rozpočtu je zákrokem proti inflaci, zní neuvěřitelně.

Druhý velmi neblahý faktor v naší ekonomice jsou astronomické ceny energií.

Mně se o cenách energií mluví strašně špatně. Připodobnil bych to k veliké přehradě na řece, kdy se pod přehradou nalézá vesnička. Vesničané občas protestují vidouce, že přehradou protéká voda a občas někde praská. Nikdo je nebere na vědomí. Pak se přehrada protrhne, všichni chtějí tu katastrofu okamžitě vyřešit, nějak zastavit tok řeky skrze tu protrženou přehradu. Těmto náhle hyperaktivním lidem já říkám, nerad: Žádné takové řešení není, měli jste posledních x let poslouchat varování, že beton v přehradě praská. My jsme přesně v této situaci. Pohyb cen energií je produktem minulé doby a jako takový se nedá odstranit žádným mávnutím kouzelným proutkem. To snad dneska ví už úplně každý. Můžeme diskutovat jak o nadměrném růstu množství peněz v ekonomice a agregátní převaze poptávky nad nabídkou, tak o nejrůznějších bláznivostech v energetické politice – o naprosté přeregulovanosti energetického trhu, zelené politice Evropské unie a Green Dealu, emisních povolenkách, zastavování uhelných dolů a jaderných bloků. Prasknutí přehrady je součtem dlouhodobých příčin. Musím říct, že ceny energie žádné jednoduché, natož rychlé řešení nemají.

Celý rozhovor si si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.