Civilizace naočkovaná proti očkování. Proč ministr nepřipíše covid k záškrtu a obrně?

Ten paradox snad nemůže být křiklavější. Na jedné straně země v neustále obnovovaném lockdownu s drakonickými omezeními podnikání, svobod a běžného života, jaké mnohdy obyvatelstvo nezažívalo ani za světových válek (koneckonců i Švejk si za své budějovické anabáze mohl pořád zajít na točené pivo). Vše odůvodňováno rizikem explozivního a pro zdravotní systém zcela nezvladatelného šíření vysoce infekčního onemocnění covid-19. Na druhé straně existující a otestovaná vakcína, která dává aspoň nějakou naději tenhle armagedon zastavit a vrátit nás do normálu.

A veřejná debata v celém vyspělém světě včetně Česka? Neustálé přetahování podivně zformovaných menšin a většin o to, jestli je dobrovolná vakcinace proti covidu-19 správným osobním rozhodnutím, nebo ne. Influenceři, celebrity, politici, PR experti. Téměř běžný mediální provoz. Uff. Nikoho zatím ani nenapadlo, že by třeba mohlo být očkování povinné. Když ne pro všechny, tak pro vybrané skupiny ohrožených nebo rizikových.

Slovo „povinné“ se snad ani nemůže vyslovit, jak dráždí dekadentně levicovou západní společnost, která je nelogicky schopna z donucení přijmout lockdown (když ovšem jeho důsledky hlavně pocítí zejména odvětví, v nichž zrovna nepracujeme či nepodnikáme) a zároveň dávat blahosklonně ke zvážení, jestli proti této zkáze nemusíme každý za sebe něco udělat.

Jistě, to je ona ochrana vlastního těla a jiné hezké myšlenky světa vážícího si života nade vše, včetně života a svobody těch druhých. Civilizační okruh, který se sám stahuje ke dnu a zároveň si pořád ještě dokáže prodloužit šnorchl a věřit, že dokud dýchá, je fajn. Speciální kategorií v těchto debatách je pak můj druh vysokoškolák, který i podle průzkumů STEM odmítá očkování relativně nejvíc. Přitom nezřídka sám vlastní třeba gastronomický provoz či živnost a nadává na jejich zavření ze strany vlády. V mé sociální bublině jev nikoli výjimečný.

Jeden by přitom řekl, že dilema v tomto případě nemůže být prozaičtější. Buď je covid-19 opravdu vážná a dramaticky nakažlivá choroba, a pak nutně musí být dostupná vakcinace (aspoň pro někoho) povinná. Nebo je očkování jen věcí svobodné volby a dobré vůle jedince směrem ke svému okolí, potom je ale třeba zítra otevřít obchody, služby a celou ekonomiku. Protože pak evidentně nejde o zdravotní ohrožení srovnatelné s jinými chorobami, u nichž je dnes vakcinace povinná ze zákona. Těžko říct, co se ještě může uvěřitelně nacházet mezi těmito dvěma polohami.

Celý text ekonoma Mojmíra Hampla si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.