Slovensko má smůlu. Pouhý marketing na změnu nestačí, míní Institut Václava Klause
IVK ke slovenským volbám
NOVÉ
Foto: Reuters
Institut Václava Klause (IVK) vydal na svém webu prohlášení, ve kterém bývalý kancléř prezidenta Klause Jiří Weigl vyjadřuje skeptický názor na zvolení nové slovenské prezidentky Zuzany Čaputové (Progresívne Slovensko). Vše, co říkala a dělala v kampani, institut označil za „čistý marketing“.
Jiří Weigl komentuje také to, že byla za prezidentku zvolena začínající politička, která není spojena s žádnou standardní politickou stranou, marketingové projekty podle něj „válcují standardní politiku“.
„Její slova, sliby a priority nelze ničím verifikovat, její dosavadní životní dráha a skutky nemohou být žádným vodítkem. Její zvolení je smutným vysvědčením zoufalosti slovenské politiky a stavu tamější demokracie – vyhrává anonym. Rozhoduje pohlaví, vlasy, šaty, prázdná slova a fráze – „slušnost, spojit národ a boj proti zlu“. Tak málo stačí pro dosažení vrcholu. Přitom zdravý rozum člověku říká, že funkcí hlavy státu by kariéra politika měla končit, nikoliv začínat, že do funkce prvního občana by měl být kandidát kvalifikován svým dosavadním životem a zásluhami o stát a národ, nikoliv být jako „no-name“ vytažen z klobouku,“ uvedl Jiří Weigl.
Bývalý prezidentův kancléř kritizuje také informování o Čaputové ze strany „mainstreamových médií“, opřel se i do ministra zahraničí Tomáše Petříčka (ČSSD).
Plné znění stanoviska IVK:
Slovenský projekt
Slovensko má smůlu. Už podruhé země, která se stále potýká s absencí delší tradice vlastní státnosti, vystavila bianco šek zcela neznámé osobě, aby jí stála v čele. A je neuvěřitelné, že naše mainstreamová média mohou tento výkřik bezradnosti oslavovat, vynášet do nebe a dávat za příklad.
Zuzana Čaputová, nová prezidentka Slovenské republiky, má jedinou známou přednost a výhodu, kromě toho, že je žena – dosud nic nevykonala, nikdo ji nezná, a tak o ní nelze nic říci. Ani v dobrém, ani ve špatném. Účast v údajném sporu o skládku v Pezinku je marginální komunální příběh, který nepřesáhl hranice jejího bydliště. Pak prý ještě sbírala podpisy pro zrušení Mečiarovy dávné amnestie. Vskutku skromňoučká kvalifikace pro nejvyšší politiku, a to hned pro její absolutní vrchol.
Vše ostatní, co říkala a dělala po vstupu do předvolební kampaně, je čistý marketing. Její slova, sliby a priority nelze ničím verifikovat, její dosavadní životní dráha a skutky nemohou být žádným vodítkem. Její zvolení je smutným vysvědčením zoufalosti slovenské politiky a stavu tamější demokracie – vyhrává anonym. Rozhoduje pohlaví, vlasy, šaty, prázdná slova a fráze – „slušnost, spojit národ a boj proti zlu“. Tak málo stačí pro dosažení vrcholu. Přitom zdravý rozum člověku říká, že funkcí hlavy státu by kariéra politika měla končit, nikoliv začínat, že do funkce prvního občana by měl být kandidát kvalifikován svým dosavadním životem a zásluhami o stát a národ, nikoliv být jako „no-name“ vytažen z klobouku.
Nejhorší je, že ani pořádně neznáme pozadí celého projektu Čaputová. Kdo za ním stojí, kdo ho platí, co za to chce? Proč dostala přednost před osvědčeným matadorem evropské unijní politiky Marošem Ševčovičem, když oba říkali v zásadě totéž? Český ministr Petříček a různá naše média jásají, že vítězství paní Čaputové potvrdilo evropské směřování Slovenska. Znamená to snad, že místopředseda Evropské komise Šefčovič (!!) není dostatečně proevropský?
Čím vysvětlit náhlou náklonnost hlavních médií, která Zuzanu Čaputovou na poslední chvíli přeměnila z outsiderky ve favoritku? Nevíme.
Pouze vidíme, že marketingové projekty stále válcují standardní politiku. Známe však již řadu příkladů, které potvrzují, že pro úspěšnou politiku či její změnu pouhý marketing nestačí. Slováci se o tom mohli přesvědčit v už případě dosavadního prezidenta.
Jiří Weigl, dne 1. dubna 2019
