Povstání Maďarů rozdrtily před 60 lety sovětské tanky. Nagyho to stálo hlavu

Před 60 lety, 16. června 1958, byli po tajných procesech popraveny vedoucí osobnosti tzv. protikomunistického povstání v Maďarsku v roce 1956 Imre Nagy, Pál Maléter a Miklós Gimes. K nejvýraznějším symbolům revoluce tehdy patřil expředseda vlády Nagy.

Jím ztělesňovaný pokus o demokratizaci komunistického režimu v Maďarsku však skončil tvrdým sovětským zásahem, který zároveň odstartoval reformátorovu cestu do neoznačeného hrobu na okraji Budapešti. Všichni byli rehabilitováni v červenci 1989.

Vyučený zámečník Nagy se stal již za první světové války členem komunistické strany, v roce 1929 odešel do Moskvy. Na konci roku 1944 se Nagy vrátil do rodné země a pomáhal tam ustavit komunistickou vládu. Jeho politický vzestup byl rychlý, v létě 1953 byl rozhodnutím z Moskvy od moci odstaven premiér Mátyás Rákosi a jeho post zaujal právě Nagy. V čele kabinetu se pokoušel provádět reformy, které by alespoň částečně liberalizovaly nefunkční stalinistický model.

V roce 1955 byl však Nagy za přispění lidí kolem expremiéra Rákosiho opět zbaven všech funkcí a vyloučen z komunistické strany. Události známé jako maďarská revoluce odstartovalo stržení Stalinova pomníku v centru Budapešti 23. října 1956. Naděje reformně naladěných Maďarů se upínaly k Nagyovi, který byl na samém počátku povstání znovu povolán do funkce premiéra.

Po počátečním zaváhání ale i on přijal za svůj program revolucionářů, a to včetně požadavku na vystoupení Maďarska z Varšavské smlouvy či vytvoření systému více stran. Zásah Moskvy, která neváhala proti demonstrujícím nasadit tanky, však snahy o demokratizaci po několika dnech rázně ukončil.

Nagy ještě stačil 4. listopadu vystoupit v rádiu s projevem, v němž označil počínání Kremlu za pokus o svržení zákonné vlády a následně uprchl na jugoslávskou ambasádu v Budapešti. Okamžitě poté, co opustil diplomatickou půdu, byl Nagy zatčen a odvezen do Rumunska.

Utajený soudní proces s Nagyem a jeho spolupracovníky začal na konci roku 1957. Patnáctého června 1958 byl nad někdejším premiérem vynesen rozsudek smrti, jenž byl vykonán o den později. Ostatky popraveného byly následně pohřbeny do anonymního hromadného hrobu na jednom z budapešťských předměstí. Soudní rehabilitace a důstojného pohřbu se Nagy dočkal až po pádu komunismu.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také: Sám proti davu. Ikonický snímek „muže, který nehajloval“