1 AKCE JIZERKA

Masakr mladých skautů. Před 69 lety přepadly stovky esenbáků jejich tábor v horách

, NOVÉ

Témata: , ,

Ráno 24. července 1949 přišli o život skauti Jiří Haba a Tomáš Hübner. Společně s dalšími pěti členy Junáka se snažili dostat za hranice Československa poté, co se KSČ dostala k moci a včlenila jejich skautskou organizaci pod Československý svaz mládeže. Příslušníci StB a SNB ovšem o jejich snaze věděli, proto si na ně počkali, obklíčili jejich tábor a následně spustili palbu. Od „akce Jizerka“ nás dělí přesně 69 let.

„Vítězný únor“ zasáhl i československé skauty a jejich organizaci Junák, který se musel včlenit pod hlavičku Československého svazu mládeže. Komunisté tím chtěli získat kontrolu nad volnočasovými spolky. Proti tomuto rozhodnutí se bouřila celá řada skautů, členové Junáka v Železném Brodě se však rozhodli pro riskantní krok – utéct z Československa.

Celkem se rozhodlo odejít z domoviny sedm lidí. Většině z nich bylo kolem 18 let, pouze Jiřímu Habovi, který skupinu vedl, bylo 35 let. Všichni byli rozhodnutí žít podle skautských zásad za hranicemi Československa. Některým navíc hrozilo i zatčení, tudíž nechtěli otálet.

Celou „misi“ pak organizoval železnobrodský rodák Jiří Hilger, údajný západní agent americké CIC s bohatými zkušenostmi s převáděním lidí přes hranice. Podle Radomila Raji, jednoho z přeživších skautů, se však ukázalo, že jde o dvojitého agenta Státní bezpečnosti. právě kvůli němu zřejmě skončilo celé snažení smrtí dvou mladíků.

„Soudruhu či soudruzi, neprasečte, potřebujeme také nějaké živé“

Skauti se utábořili v Jizerských horách, jejich cílem bylo Německo. Jedna z verzí tvrdí, že ohniště odhalil slovenský lesník, Státní bezpečnost ovšem díky Hilgerovi o poloze tábora věděla nejspíše už mnohem dříve. Nejdříve nechala táborníky, aby se zabydleli, a pomalu se chystali na zahájení operace. V noci 24. července obklíčilo tábor zhruba 300 příslušníků StB a SNB.

Ráno zahájili operaci střelbou ze svých zbraní. Jiří Haba, který byl ze všech skautů nejstarší, se jako jediný bránil pistolí. Jeho stan rozstříleli kulomety. Radomil Raja, který byl během útoku postřelen do ramene, musel s ostatními mladíky před své stany a lehnout si na zem.

„Jak jsme tam prostě leželi, tak přiběhl jeden nebo dva policajti a vystříleli celý zásobník. Vedle mne zastřelili Tomáše Hübnera z Brodu, mladého kluka. Mne postřelili do noh, Pepíka Veselého, Jindru Kokošku postřelili. Takže tam vypálil do těch těl zhruba sedm ran,“ vzpomíná Raja v rozhovoru s externisty Paměti národa. Když jeden z útočníků měnil zásobník, někdo ho okřikl se slovy: „Soudruhu či soudruzi, neprasečte, potřebujeme také nějaké živé.“

StB následně přeživší skauty odvezla nejdříve do tanvaldské nemocnice na základní ošetření, poté do vězeňské nemocnice v Praze na Pankráci. Radomil Raja byl odsouzen na dva a půl roku za protirežimní aktivity. Ostatní, jako Josef Veselý nebo Jindřich Kokoška, dostali čtyři a šest let. Robert Hofrichter byl odsouzen na 20 let.

Komunisté pak incident využili pro další soudní procesy a rozsáhlá zatýkání. Režimu neunikli další lidé z Jizerských hor a Železného Brodu, kteří podle Raji obdrželi ještě tvrdší tresty. „Ti dostávali více než my, třeba deset, patnáct let,“ vzpomíná Raja, který vystřídal několik věznic a musel také podstoupit pár operací ramene.

Haba spáchal sebevraždu, tvrdil režim

Kolem akce Jizerka se točila cela řada režimem interpretovaných důvodů pro zatýkání. Komunisté říkali, že skauti chtěli pro převrat využít nejen pohraničních bunkrů, ale také údajně plánovali vyhodit do vzduchu soušskou vodní nádrž. Jelikož měli skauti po ruce několik pistolí, StB toho faktu využila a zdůraznila snahu členů Junáku vést ozbrojený boj.

Státní bezpečnost také tvrdila, že Jiří Haba během incidentu zastřelil mladého Tomáše Hübnera, než otočil zbraň proti sobě. Raja si nicméně stojí za tím, že to bylo technicky neproveditelné. Obě oběti akce Jizerka byly původně pohřbení na neznámém místě, bez vědomí jejich rodin. Až po roce 1990 byly jejich ostatky díky pamětníkům vyzdviženy a přemístěny do hrobu jejich rodičů. U silnice od Smědavy k nádrži Souš dnes stojí malá pamětní deska s jejich jmény.

Čtěte také: Před 78 lety vyšel první z Benešových dekretů. Znárodňování a odsuny následovaly

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

,

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.