Rasismus, zákony proti nenávisti a jak správně při fotbale nadávat

Jsou horší násilné trestné činy nebo verbální? Budou u soudů ještě používány důkazy? Co to je rasismus?

Omlouvám se, jsem matematik, tak se blbě diskutuje, když neznáme základní definice. Např. rasismus: „Rasismus je teorie a ideologie hlásající, že odlišný vývoj různých lidských ras a etnik, podmíněný geografickou diverzitou, determinuje schopnosti a vlastnosti jejich jednotlivých příslušníků. V praxi pak tento názor v řadě případů vedl (či stále ještě vede) k rasové segregaci, veřejnoprávní nebo soukromoprávní diskriminaci, a ve výjimečných případech i k pokusům o vyvraždění nepřátelských skupin.“

Ale vezměme události uplynulého týdne popořadě.
V rámci tažení nové levice světem (velká část je toho již u nás) – policie nehoní lumpy, ale kouká se na internetu, zda tam nepíšete něco nevhodného. Tresty za „nenávistné komentáře“, schvalování terorismu a podobně jsou drakonické. Mnoho let nepodmíněného odnětí svobody.

Jakýsi český mladík napsal k vraždění v mešitě na Novém Zélandu něco jako „jak vám chutná vaše medicína?“ Dostal teď 6 let natvrdo. Schvalovat vraždění není v pořádku a společnost se takovému chování má bránit. Ovšem třeba upozorňovat, že stovky teroristických činů spáchali muslimové vůči křesťanům v posledních letech – na tom nic nezákonného nebo nenávistného není. To je pravda.
Dvojí metr. Pochod na Kapitol je zločinné spolčení a každý kdo tam byl (aniž se choval nezákonně nebo agresivně) patří před soud, vyhodit z práce a vůbec exkomunikovat ze společnosti. Kdežto teror v ulicích při Black Lives Matter s mnohem více mrtvými, se stonásobně větší škodou – je dobrá věc, kde to pár lidí jenom trochu přehnalo, ale jinak to každý musí chápat.

To je rasismus dneška. Možnost se chovat jako zločinec či násilník, ale mít v ruce kouzelný prsten, který vás ospravedlní – protože se tak chováte v rámci boje proti rasismu.

Žijeme v době, kdy samotné obvinění ze špatného jednání vůči ženám (Meetoo) či obvinění z rasismu – je již dostatečné ke společenské likvidaci obviněného. V USA naprosto, k nám to přichází. Každý, kdo se obviněného zastává či požaduje důkaz, je napůl rasista nebo protiženský násilník. Ušklíbnout se, že si herečka vzpomněla po dvaceti letech, jak šla k vlivnému filmovému producentovi do jeho hotelového pokoje ve dvě ráno a teď je z toho traumatizovaná, to si můžete dovolit v ČR (ale půjdou po Vás) – nikdo si to již nedovolí v Americe.

Hodně lidí u nás to nechápe.

Například před dvaceti lety by dohra zápasu Glasgow – Slavia byla čistě o trestech pro Skoty za brutální fauly, nesportovní chování a napadení hráče mimo hrací plochu (selhání pořadatelské služby). Před deseti lety by se slávisti mohli hájit, že stoper Kúdela vůbec neumí anglicky a nadával Kamorovi něco česky a tím by to skončilo.
Dneska ale obvinění z rasismu stačí. Hotovo dvacet.

V obou případech sledujeme flagrantní ukázku toho, jak verbální činy – jsou trestány daleko silněji než činy násilné.
Internetový schvalovač násilí dostal větší trest než někdo, kdo sebral dědečkovi peněženku a tašku s nákupem a ještě ho u toho zkopal.
Na slávistického stopera se pořádá mediální štvanice, která brzy přeroste v evropskou disciplinární. Skotští násilníci, kteří málem ukopli brankáři hlavu, kopali do ležících hráčů nebo někoho mlátili pěstmi – dostanou distanc na jeden zápas a bůhví jestli.

Tohle není normální! Takhle naše společnost není založena a tohle není naše vnímání práva.

Naše (Trikolóra) návrhy zákonů zakazující cenzuru a podobně vypadají donkichotsky – ale hájíme v nich právě normální svět.

A teď k fotbalovému nadávání. Já jsem hrál akorát 2. ligu (a spoustu nižších) v „Hanspaulce“. Je to malej fotbal (5+1), ale taky je tam míč a soubojů máte spíš víc než ve velkým fotbale a prohrát balon ve středu hřiště je horší, protože hráčů je málo – tak je přečíslení hned drsný. A není (teda dnes už jo, ale za mého mládí a zlatého věku hanspaulky tam nebyl) profesionální rozhodčí a různých nerváků je tam stejně jak v pralesní lize – odkud se taky skoro všichni hráči rekrutují (v našem mužstvu všichni hráli někde velkej fotbal taky).

A jsou pochopitelně zápasy sportovní a fairplay. A jsou zápasy vyhecovaný. A někdy si hráči nadávaj a jdou po sobě. Často když to nezvládá rozhodčí (jako ten v Glasgow). Určitě jsem taky někdy někomu nadával nebo s ním byl ve verbálním kontaktu. A často nadávali mě – byl jsem bojovný hráč. Nemusíme tu nadávky opakovat. K fotbalu nepatří – má za ně být žlutá karta (nesportovní chování) nebo červená – pokud jsou vyloženě spojená s agresí. Ale většinou, víte jak to je – rozhodčí to „neslyší“ nebo je to truhlík. Když není – tak vám to soupeř řekne tak, aby to rozhodčí neslyšel a neviděl.

Často jsou tam výhružky „přerazím ti hnáty“ a tak. No, fotbal je lidová hra. A krásná, když ještě máte první tři kroky rychlý a manšaft běhá a maká celej a nejsou to úplní dřeváci. Dát góla je super – jak se vám hned hraje o 100% líp pak. A to nadávání k tomu prostě občas taky patří a nikdo z toho nic moc nedělal. A bylo úplně jedno, o jaký nadávání šlo. Často mi nadávali „ty držko křivá“ nebo podobně – to jsme měli hned přerušit utkání, že jde o nadávání související s tělesným postižením, což je neslučitelné s blablabla??

Vždyť někomu nadáváte, abyste ho urazili slovně, ne že máte něco proti vrozenému postižení. Malýmu hráči nadávají do skrčků (zk…ých skrčků), velkým do tlustých prasat, kudrnatým a snědším do cikánů, hubeným do chcípáků, zrzavejm do zrzavejch debilů (čímž ovšem útočíte na nedostatek nějakého pigmentu nebo přebytek, za který nemůže). Jak chcete nadávat černochovi nějak hezky a nerasisticky, abyste se ho vůbec nedotkli?

Ano, správné je nenadávat vůbec a hrát jak Mirek Dušín – ale když už lítají emoce – nadávání je agrese. Ale daleko menší než agrese fyzická.