Juncker urazil oběti komunismu

Účast předsedy Evropské komise Jean-Claude Junckera na slavnostním odhalení sochy Karla Marxe je pro mě neomluvitelné selhání. Juncker jím prokázal absolutní neznalost dějin, které jasně dokazují zhoubné důsledky Marxova učení a urazil tak oběti komunistického teroru. Proto jsou i jakékoliv pokusy o Junckerovu obranu a obhajobu zakladatele komunistických idejí předem odsouzeny k nezdaru.

V jedné diskuzi na sociálních sítí jsem si přečetl názor, že Karel Marx byl stejně upřímným reformátorem jako Mistr Jan Hus, ovšem jejich následní příznivci, tedy komunisté a husité, myšlenky svých zakladatelů zneužili a šířili je proti jejich vůli násilím. To je ovšem pravda pouze v případě Jana Husa, který se upřímně snažil napravit zlořády v katolické církvi, u Karla Marxe však nikoliv, ten totiž k použití násilí aktivně vyzýval.

Násilnické sklony této osobnosti dokazují jeho vlastní díla: „Komunisté pokládají za nedůstojné, aby tajili své názory a úmysly. Prohlašují otevřeně, že jejich cílů lze dosáhnout jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu. Nechť se panující třídy třesou před komunistickou revolucí,“ napsal Karel Marx v Manifestu komunistické strany již v roce 1848.

Ve stejném roce se pak duchovní otec komunismu vyjádřil velmi nenávistně vůči Slovanům pro Neue Rheinische Zeitung. Napsal na jejich adresu mimo jiné tato slova: „Je nutný nesmiřitelný boj, válku až do smrti proti Slovanům, těm zrádcům revoluce… je potřebné jejich vyhlazení, bezuzdný terorismus na ně, nikoli v zájmu Německa, ale v zájmu revoluce.“

Marxovi tedy nebyly represe a dokonce i vyhlazení celých skupiny obyvatel ničím nepředstavitelným. Logickým vyústěním jeho učení tak byly v celosvětovém měřítku teror a desítky milionu mrtvých lidí.

Duchovní otec socialismu ovšem selhal i jako filozof, protože základy jeho učení vycházely z mylné představy, že se životní úroveň dělníků bude postupně zhoršovat. To se ovšem ukázalo jako nesprávné už za jeho života. Již deset let po vydání Komunistického manifestu v roce 1858 se reálné mzdy pracujících v továrnách zvýšily o 40 % proti době jeho vytištění. On o tom věděl, ale tento rozpor neřešil.

Rovněž lidské kvality Karla Marxe byly velmi nízké. Platí na něj známé pořekadlo „káže vodu a pije víno.“ Ve svých dílech se sice zastával pracujících, jenomže služka v jeho domácnosti, se kterou měl dokonce později dítě, za svoji práci nedostávala výplatu, čili ji podle vlastních měřítek brutálně vykořisťoval. Nikdy také pořádně nepracoval a jeho rodina žila v bídě. Nechal se živit vlastní matkou a svým druhem – továrníkem Bedřichem Engelsem.

Tato fakta jsou dostupná a známá, tak se divím tomu, že se s nimi pan Juncker neseznámil. V každém případě by si měl uvědomit, že na takové akci nevystupoval jako soukromá osoba, ale jako zástupce Evropské unie, kterou tímto velmi poškodil.