Střet civilizací ve školách

Začal nový školní rok. Učitelé se mohou těšit na růst platů. V časech prosperity by se tak konečně tato pro budoucnost země zásadní profese mohla postupně začít posouvat na důstojnější úroveň, aby přitahovala víc schopných, motivovaných a nadaných lidí, kterým jde skutečně o to, aby toho děti co nejvíc uměly. Babišův ministr školství Robert Plaga si zafilozofoval, že učební plány ve školách by se měly „provzdušnit“. V tom má pravdu. Je nejvyšší čas přestat děti zatěžovat všemožnými ekologickými, občanskými a sexuálními výchovami. Nechat orientaci v životě a společnosti na rodičích. A využít ten čas, kdy jsou děti schopné soustředit se a nasávat informace, na to podstatné, co vždycky dělalo školu školou a odlišovalo úspěšné a prosperující země od těch méně úspěšných. Naučit děti myslet, rozumět tomu, co čtou, počítat a tvořivě řešit reálné problémy.

To je jeden ze základů prosperující civilizace. Západ v něm dlouhodobě vynikal. Měl nejlepší školy, kde se kombinovalo skutečné vzdělání s tvořivým myšlením. Nejde o formalizované známky na vysvědčeních a diplomy, ale o to, co děti skutečně umí a jak to budou schopny využít v reálném životě.

Ta vzdělanostní převaha ale skončila. Patnáctiletí Evropané a Američané dnes ve schopnosti porozumět textu, počítat a ve znalostech ve vědě zaostávají s odstupem za mladými Číňany. Poslední studie PISA, v níž Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) srovnává ve stejných testech znalosti a schopnosti dětí v desítkách zemí a která byla zveřejněna loni na podzim, ukazuje, že rozdíly se prohlubují.

Děti z Číny, Japonska, Hongkongu, Singapuru, ale i Korey nebo Vietnamu toho ve stejném věku umí mnohem víc než většina Evropanů a Američané. Ze zemí Evropské unie jsou jim schopni konkurovat jen jejich vrstevníci z Estonska a Finska. Zajímavé je, že mezi západními dětmi jsou na tom lépe než Američané a Evropané především Kanaďané, Australané a školáci z Nového Zélandu. Z velkých evropských zemí toho nejvíc umí mladí Britové, těsně následováni Němci. My jsme přesně v průměru OECD. A za posledních deset let stále padáme. Před námi jsou nejen Poláci, ale třeba také Portugalci.

Zajímavý je nejen průměr, ale i to, kolik dětí je schopných dostat se do ligy s nejvyššími výsledky. V Singapuru je to skoro čtyřicet procent všech patnáctiletých, v Číně 29,9 procenta, v Japonsku 25,8 procenta. V Německu ale už jen 19,2, v Británii 16,9 procenta, v Americe 13,3 procenta. My jsme na tom se 14 procenty jen o málo lépe. To je příští elita, z níž vzejdou ti, jejichž nápady společnost potáhnou. Nejde jen o to, jak je konkrétní země velká, ale jak velkou má farmu talentů. Tady jihovýchodní Asie Západ válcuje.

PISA rozebírá školy a výsledky dětí z mnoha různých úhlů. Včetně toho, jak se cítí ve školách. Sleduje třeba i to, kolik dětí si ve svých třídách připadá jako outsideři a jak se ten pocit odráží v jejich výsledcích. U čínských nebo singapurských dětí tento pocit snižuje jejich výkon, ve srovnání s těmi, kterým je mezi spolužáky dobře, jen minimálně. Stejně jako v anglosaských zemích. Výrazný vliv to nemá ani na německé outsidery a také my jsme hluboko pod průměrem. Pocit outsiderství naopak podstatně oslabuje schopnosti a znalosti dětí především ve Skandinávii nebo Francii. Má to samozřejmě omezenou vypovídající hodnotu. Je to ale určitá ukázka vůle a ochoty překonat problémy, i když se člověk necítí úplně dobře, která do jisté míry ovlivňuje i jeho odolnost a úspěšnost v životě, včetně jisté sveřeposti být tvůrčí a jít za svým navzdory nepřízni okolí. Mladí Asijci v tom ostatní předčí.

Je samozřejmě otázka, kdy Čína a spol. tento náskok schopností, který je teď vidět u patnáctiletých dětí, dokážou ve svých současných podmínkách přetavit v inovativní a ekonomickou převahu nad Západem. Zatím jsme byli zvyklí, že nás válcovali levnou prací a kopírováním západních technologií. Jsou znalci Číny, kteří tvrdí, že zbývá dvacet třicet let, než získají nad Západem technologickou převahu, a role toho, kdo udává směr a kdo kopíruje a následuje, se otočí. Proti tomu stojí hlas skeptiků odkazujících k sociologovi Maxi Weberovi, který tvrdil, že v zásadě klanové uspořádání čínské společnosti (které tam navzdory mixu komunismu s divokým kapitalismem přežívá dodnes) je překážka v té nejvyšší úrovni tvořivosti, z níž se rodí inovace superiorních společností, jež touží ti ostatní kopírovat.

To je problém Číny, který můžeme jen bedlivě sledovat. Náš problém jsou upadající schopnosti našich dětí, s nimiž bychom měli co nejdřív začít něco dělat, pokud chceme zůstat úspěšnou a prosperující civilizací. A ne se jen posunout k tomu, že tady časem místo německých aut budeme montovat nějaké čínské vychytávky.