Stát všechny podezírá z nákazy, zdůvodňovat se to vládě nechce

VLÁDA VS. PRÁVO

Stát všechny podezírá z nákazy, zdůvodňovat se to vládě nechce
Nejvyšší správní soud označil už celou řadu mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví za nezákonnou. Foto: Shutterstock
Domov

Nejvyšší správní soud pokračuje v sestřelování dalších nezákonných opatření z dílny vlády Andreje Babiše (ANO). Častým důvodem je zejména požadavek, aby ministerstvo zdravotnictví vysvětlilo a řádně doložilo, z jakého důvodu práva občanů omezuje. Opakovaně soudci poukazují i na to, že zákon neumožňuje pouze z preventivních důvodů automaticky označovat zdravé lidi za podezřelé z nákazy, aniž by to ministerstvo řádně zdůvodnilo.

Soud poukazoval opakovaně ve více rozhodnutích na to, že ministerstvo zdravotnictví při práci se zákonem o ochraně veřejného zdraví nejedná podle pravidel. Mimo jiné nezdůvodňuje, proč automaticky považuje všechny za potenciálně infekční, ačkoliv zákon mluví o omezení styku pouze u osob, které byly v kontaktu s nakaženými. To se například kromě rozhodnutí o uzavření restaurací, uzavření mateřských a základních škol objevuje znovu i v nejnovějším stanovisku k uzavření sportovišť.

Soud konstatoval, že omezit sportoviště by obecně šlo právě na základě paragrafu zákona o ochraně veřejného zdraví. „Na základě tohoto ustanovení ale může být zakázán nebo omezen styk skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami. Takovou osobou je zdravá fyzická osoba, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy. Tuto skutečnost nicméně nelze bez dalšího předpokládat. Musí být opřena o relevantní údaje a v mimořádném opatření náležitě zdůvodněna. V dané věci ovšem odpůrce vůbec netvrdil, že by celá ČR byla ohniskem nákazy, natož aby to prokázal,“ řekla soudkyně Jitka Zavřelová.

Soud pak v jednom z rozhodnutí konstatuje, že by teoreticky bylo možné považovat za potenciální ohnisko nákazy celou republiku a tím pádem každého za podezřelého z nákazy, ale samotný fakt, že probíhá pandemie, k tomu nemůže automaticky stačit. „Odpůrce v odůvodnění mimořádného opatření ani ve svých vyjádřeních k soudu neuvedl nic, z čeho by plynulo, že je ohniskem nákazy ve smyslu zákona celá Česká republika, natož aby to prokázal. Nadto, tento argument byl odpůrcem ,objeven‘ až v tomto řízení, což svědčí o tom, že jde o argumentaci účelovou a že odpůrce až dodatečně hledá pro své opatření zákonnou oporu,“ konstatoval soud.

Tento po celou dobu chybějící nedostatek není podle odborníka na zdravotní právo a experta Pirátů Ondřeje Dostála žádnou formalitou. „To je velmi důležitá, skoro až filozofická otázka, kde je hranice, kdy můžu velkému množství lidí bez příznaků a s vysokou pravděpodobností zcela zdravých bránit v kontaktu s jinými a zcela zdravými lidmi jen proto, že je mám za potenciálně nakažené,“ řekl deníku Echo24 Dostál.

Jelikož je covid-19 specifický tím, že má na začátku bezpříznakové období, není podle něj přímo nelogické říkat, že má omezení platit pro všechny. „Ale co ten soud chce vědět od ministerstva, aby mu uvěřil, že to má promyšlené, proč si myslí, že pořád ještě tato situace trvá, kdy musíme mít tu obrovskou mnohamilionovou skupinu lidí bez příznaků za podezřelé z nákazy a kdy si můžeme říct, že tu nákazu nemají nebo nešíří,“ dodal. Jde například o to vysvětlit, proč ti, kteří už prokazatelně prodělali covid nebo je někdo otestoval a nemají sebemenší známky onemocnění, mají být stále omezovaní a zda je to přiměřené.

Pokud by ministerstvo přišlo se zdůvodněním, soud by pak podle Dostála řešil ještě jeho přiměřenost, tedy zda například opravňuje zakázat dětem chodit do školy. „Ale to ten soud nemohl udělat, protože ministerstvo neudělalo ani ten první krok,“ dodal. Stejný princip se přitom vztahuje i na některá další opatření, která jsou stále v platnosti.

Otázkou tak je například to, zda je možné někomu, kdo není otestovaný, bránit v přístupu do určité provozovny či podniku. „V takovém případě ten, kdo tento zákaz vynese, musí říct, proč si myslí, že je ten dotyčný podezřelý z nákazy jenom proto, že nebyl testován. To, že nebyl testován, ještě neříká, že je podezřelý z nákazy,“ dodal Dostál.

Přezkoumávání mimořádných opatření přijímaných podle pandemického zákona je novou pravomocí Nejvyššího správního soudu. Vzhledem k opakovaným a rychlým změnám soud v posledních měsících nestíhal opatření rušit ještě v době jejich účinnosti, mohl však konstatovat jejich nezákonnost.

Minulý týden soud například rozhodl, že regulace provozu sportovišť, koupališť a wellness zařízení kvůli prevenci šíření koronaviru byla nezákonná. Zabýval se dubnovým opatřením ministerstva zdravotnictví. Ministerstvo náležitě neodůvodnilo konkrétní míru rizika spojeného s nařizovanou regulací ani se nezabývalo její nezbytností. Stejné opatření už NSS přezkoumával dříve, když se zabýval zákazem prodeje ve večerkách, regulací lanových drah a lyžařských vleků a úpravou provozu stravovacích služeb. Opakovaně konstatoval nezákonnost, zejména kvůli chybějící opoře konkrétních opatření v zákoně, respektive kvůli nedostatečnému odůvodnění.