Nejlepší česká stavba je jeskyně lovců mamutů skrytá v terénní vlně
Fotogalerie uvnitř
NOVÉ
Vítězi druhého ročníku České ceny za architekturu se stali Radko Květ a Pavel Pijáček za areál Archeoparku Pavlov. Zatímco minulý ročník vzbudil mírné rozpaky, protože zvítězil velmi minimalistický vlastní dům a ateliér libereckého architekta Petra Stolína, letos zvítězila stavba veřejná a zcela mimořádná.
Archeopark Pavlov je moderně pojatou terénní expozicí, ležící na úbočí jihomoravských Pálavských vrchů. Výstavní prostor připomíná jeskyni lovců mamutů. Je skrytý v terénní vlně a do výšky vystupují pouze věže, jimiž se do podzemí dostává světlo a jejichž forma odkazuje na bílé vápencové skály Pavlovských vrchů.
Z plasticky tvarovaných jeskynních prostor vedou dva efektní průhledy, které na jedné straně rámují zříceninu Dívčí hrady a na druhé výhled na vodní nádrž Nové Mlýny. Objekt muzea byl vystavěn přímo v lokalitě archeologického naleziště, na místě osídlení z mladého paleolitu, a část nálezů je zakomponována přímo do expozice. Kromě naleziště mamutích kostí je to i hrob tří paleolitických lidí. Muzeum tak neukazuje jen „zaprášené“ exponáty, ale představuje archeologii coby vzrušující obor.
Práci archeologů i život pravěkých lidí navíc přibližují multimediální show. Stavba je uložena v hloubce čtyř až pěti metrů pod povrchem, ve vrstvách, které už archeologové zcela probádali. V minulosti zde badatelé našli sošku Venuše z Pavlova z mamutoviny a od roku 2010 je místo národní kulturní památkou.
Porota projekt ocenila jako „působivý svým bezvadným provedením a s péčí vybranými a použitými materiály, jako je pohledový beton litý do bednění z přírodního dřeva použitý v podzemí a naopak probarvený litý beton s vápencovým kamenivem uplatněný v nadzemní části“.
Úkolem České ceny za architekturu je vyvolat u veřejnosti kritickou debatu zaměřenou na kvalitu výstavby. Nová soutěž konkuruje Grand Prix architektů, kterou už téměř čtvrt století pořádá Obec architektů a do jejíhož loňského ročníku se přihlásilo pouze 51 projektů. Tehdy se v prvním ročníku konkurenční České ceny za architekturu objevilo téměř 500 děl. Nová soutěž je vždy otevřená realizacím za posledních pět let a zejména pro mladé architekty byl první ročník atraktivní novinkou. Letos už bylo přihlášených projektů o polovinu méně.
Účast v soutěži není nikterak zpoplatněna a své favority zároveň nominuje akademie složená z odborníků, teoretiků, kurátorů i publicistů spřízněných s oborem. Objektivitu hodnocení pak zvyšuje mezinárodní porota, která vybrané stavby osobně navštěvuje; předsedkyní letošní poroty byla nizozemská architektka Marianne Loofová. Z celkového počtu přihlášených staveb bylo 42 nominováno do užšího výběru a absolutní vítěz pak vzešel z šesti finalistů. Zajímavé je, že tři finalisté byli z jižní Moravy – mezi nimi dům v cihlové zahradě Jana Proksy, který jsem na těchto stránkách nedávno představovala, a galerie nábytku s fasádou pokrytou sedáky židlí od studia Chybík + Kristof.
Kromě hlavní ceny byly uděleny rovněž čtyři ceny mimořádné a Akademie České ceny za architekturu ocenila také tři tzv. výjimečné počiny. Ocenění se dostalo Domu umění v Českých Budějovicích za kurátorskou činnost Michala Škody. Cenu získali také starostové města Litomyšl Miroslav Brýdl, Jan Janeček, Michal Kortyš a Radomil Kašpar, kteří stáli v čele Litomyšle po roce 1989 a přispěli ke vzniku mimořádného fenoménu města, v němž se daří kvalitní architektuře.
Za třetí výjimečný počin byl prohlášen rozhlasový pořad Českého rozhlasu Radia Wave a Adama Gebriana Bourání, jenž představuje výjimečně kvalitní a aktuální přehled všeho důležitého, co se v české architektuře odehrává, a to formou osobních výpovědí pozvaných hostů. Jednu z mimořádných cen získalo Centrum pro středoevropskou architekturu MOBA za projekt Léto pod viaduktem (2015), neboť svým angažovaným přístupem přispělo k záchraně a tvorbě výjimečného veřejného prostoru, který svou podobou a náplní zásadně pozitivně ovlivní západní část Karlína.
Výstava nominovaných a oceněných děl je k vidění až do 28. ledna 2018 v Galerii Jaroslava Fragnera (Betlémské náměstí 5a, Praha 1).
