Evropané nebrali Rusko vážně, my ano, říká Trumpův poradce

Právník Robert C. O’Brien zastával různé funkce v předchozích republikánských administrativách a za Trumpa byl zvláštním vyslancem pro otázky rukojmích. Když byl v červenci 2019 ve Švédsku pro podezření z násilného útoku zadržen americký raper A$AP Rocky, Trump vycítil politický potenciál sledované kauzy černošského umělce a vyslal s velkou publicitou O’Briena do Švédska. Ten přiznává, že mu prezident v této věci telefonoval víc než kdy dřív. Když byl raper po měsíci propuštěn s podmíněným trestem, Trump zřejmě usoudil, že konečně našel národněbezpečnostního poradce podle svého gusta.

O’Brien vydržel ve funkci až do konce Trumpova funkčního období. Poté se vrátil k práci právníka a konzultanta a komentuje zahraniční politiku. Na začátku června 2022 jsme s ním hovořili v Praze.

O americkém „pivotu k Asii“ se mluví už desetiletí a jako by vždy, když už se má uskutečnit, do toho něco vlezlo. Naposledy Ukrajina. Může se Amerika soustředit na Evropu a Asii současně?

Jedno ovlivňuje druhé. Musíme vnímat rusko-čínské partnerství, o kterém mluví prezident Putin, a vidět Ukrajinu ve stejném kontextu jako Tchaj-wan. Naše a evropské odhodlání bránit Ukrajinu je i vzkaz Číně, jak by Západ reagoval na podobný vpád na Tchaj-wan. Doufejme, že to bude mít odstrašující účinek.

Lze ale slyšet i hlasy, že USA dnes prostě nemají dost vojenských kapacit na to, aby mohly dominovat v obou oblastech.

Proto jsme v Trumpově administrativě vyvinuli velkou snahu, abychom přiměli Evropany vynakládat potřebné prostředky na obranu Evropy. Nikdy nešlo o stažení se z Evropy; šlo o to, přimět partnery, aby dělali víc v Evropě a taky v Asii. Teď do NATO vstupuje Finsko a Švédsko a přinášejí dalších 280 tisíc vojáků, jsou velmi schopní a Finové už v minulosti ukázali, že jsou schopni porazit Rusko. Mohlo by to umožnit přemístění některé z amerických kapacit, které jsou nyní v Evropě, do oblasti Asie a Pacifiku. A taky budeme od Evropy potřebovat pomoc v tomto regionu. Například Francie má, vezmeme-li v úvahu její zámořská teritoria v Tichém oceánu, jedno z nejdelších pobřeží na světě. Chceme tam vidět víc francouzského loďstva. Viděli jsme první nasazení britské letadlové lodě Queen Elizabeth s doprovodem nizozemských lodí v Jihočínském moři.

Jedna letadlová loď – má to skutečně vojenský význam, anebo jde spíš o symboliku?

Já být čínský generál, tak nestojím o letadlovou loď s doprovodem a stíhačkami F-35 na palubě ve své blízkosti. Symbolické by to bylo, kdyby se to stalo jednou. Ale když se to bude opakovat každý rok, má to reálný vojenský význam.

Jste si jist, že prezident Trump nikdy nezamýšlel stáhnout se z Evropy?

Jsem. Je to jako v rodině. Evropané jsou přátelé, ale nevynakládali dost peněz na svou obranu. Nebrali Rusko vážně. My ano. A prezident dával důrazně najevo svou nespokojenost s tímto stavem. Bylo to, jako když někdo v rodině má třeba problém s drogovou závislostí. Zejména v případě Německa a jeho návyku na ruskou ropu a plyn. Někdy musíte být tvrdý a říct svým přátelům nebo členům rodiny pravdu. A to jsme udělali. Summit NATO v prosinci 2019 byl bod obratu. Dosáhli jsme závazků zvýšení výdajů na obranu asi 400 miliard dolarů během následujících deseti let. Což se ve zpětném pohledu jeví být docela chytré vzhledem k tomu, co se děje na Ukrajině. Tehdy jsme byli kritizováni za to, že prezident Trump vyhrožuje. Ale on je byznysmen, tvrdý vyjednávač a na tom summitu jsme dosáhli dobrého dealu. Pro nás, a jak se ukazuje, i pro Evropu, i když se jí to tehdy nelíbilo. Každý americký prezident, se kterým jsem měl co do činění, počínaje Ronaldem Reaganem, chtěl po evropských spojencích, aby platili víc na obranu. Žádný v tom nebyl moc úspěšný, dokud nepřišel prezident Trump. Výsledky mluví samy za sebe a jsou důležitější než to, jaká vyjednávací taktika byla použita.

Myslíte, že byly plně vstřebány lekce Afghánistánu? Informace o tom, že ta mise nejde dobře, byly dostupné celá léta, ale nikdo je nechtěl vzít na vědomí.

Myslím, že ještě nebyly. Doufám, že budou.

Pracujete hodně v oblasti, kde se střetávají zájmy technologických firem, obrany a zahraniční politiky, což hraje velkou roli ve vztazích s Čínou. Mluvil jste třeba o tom, že některé technologické firmy jsou „integrované s Čínou“. Co to znamená?

U nás neexistuje spolupráce státu s technologickými firmami jako v Číně. V Číně mají národněbezpečnostní zákon, který nařizuje firmám, včetně amerických firem aktivních na tamním trhu, plně spolupracovat na čemkoli, co vláda chce, ať už jde o sledování protestů, nepohodlných osob, nebo cokoli jiného. Pokud ty firmy nejsou státní, tak jsou plně pod kontrolou Komunistické strany Číny. To u nás není. Ale musíme technologické firmy regulovat – my, Evropa, Japonsko atd. –, aby respektovaly soukromí našich dat. Konzervativci nemůžou zapomenout sociálním sítím, že zrušily účet prezidentovi Spojených států a cenzurují názory. Takže máme dost problémů k řešení. Ale zároveň technologické společnosti provádějí základní výzkum v umělé inteligenci, kvantových počítačích, strojovém učení, 5G sítích… A když v tomto prohrajeme závod s Čínou, čeká nás velmi odlišný svět, v němž má Peking pod kontrolou kdeco od našich myček nádobí přes auta po mobilní telefony.

Celý rozhovor si můžete přečíst v knize Proměny života. Pořídit si ji můžete za zvýhodněnou cenu 469 korun. Knihu si můžete objednat ZDE. 

Rozhovory, které najdete v knize:

Ruská válka

SVĚTLANA ALEXIJEVIČOVÁ, spisovatelka
SERGEJ KARAGANOV, politolog
WESS MITCHELL, politolog
CAMERON MUNTER, diplomat
ROBERT C. O’BRIEN, právník
HARALD WELZER, sociolog
BRUNO MAÇÃES, analytik

Český svět

CYRIL HÖSCHL, psychiatr
MILAN UHDE, dramatik, politik
JAROSLAV SVOBODA, imunolog
ANDREA BARTOŠKOVÁ, archeoložka
JAROSLAV ŠTURMA, dětský psycholog
JIŘÍ SUK, historik
PETR MATĚJŮ, sociolog
FRANTIŠEK SKÁLA, výtvarník, hudebník
MIROSLAV ŠIK, architekt
LUBOMÍR KAVÁLEK, šachista
EVA JIŘIČNÁ, architektka
MARTIN BOJAR, neurolog
DAŇA HORÁKOVÁ, novinářka, politička
JINDŘICH MANN, scenárista, režisér
JIŘÍ LÁBUS, herec
LADISLAV LÁBUS, architekt
MARGARETA HRUZA, režisérka
PAVEL HOLLÄNDER, právník
JÁCHYM TOPOL, spisovatel
JAKUB TROJAN, teolog
KAREL ŠIKTANC, básník

Orientace

FRANCIS FUKUYAMA, politolog, filozof
PETER TRAWNY, filozof
ROBERT PFALLER, filozof
MÁRIA SCHMIDTOVÁ, historička
MARTIN GURRI, analytik
JEFF GEDMIN, ředitel Rádia Svobodná Evropa
ERPING ZHANG, politolog
TOBY YOUNG, dramatik, novinář
PEER STEINBRÜCK, politik
TAYLOR DOWNING, historik
DAN SCHNEIDER, právník
FRITZ VAHRENHOLT, chemik
JESSE SINGAL, novinář
ADRIAN VERMEULE, právník
DENIS MUKWEGE, lékař
ED WEST, historik, komentátor
FRANK FUREDI, sociolog
THOMAS FUCHS, filozof a psychiatr

Hodnoty a peníze

NOURIEL ROUBINI, ekonom
GÜNTHER OETTINGER, politik
LARS CHRISTENSEN, ekonom
MAREK MORA, ekonom