„Bílé Evropanky vědí všechno nejlíp“

Echo připravilo knihu 50 rozhovorů s předními světovými a českými osobnostmi, které odpovídají na důležité otázky začátku 21. století. Jednou z nich je Seyran Atesová, Berlíňanka, Kurdka, Turkyně, bojovnice za lidská práva. Před pětatřiceti lety málem nepřežila útok islamistického atentátníka na manželskou poradnu. Ze zranění se zotavovala šest let. Hovořili jsme s ní v březnu 2020 v bočním traktu evangelického kostela v berlínské čtvrti Moabit, kde Atesová provozuje tzv. liberální mešitu, kolem ní se tiše pohybovala čtveřice mužů v civilu a s průkazem zemské kriminální policie.

Seyran Atesová (1963) se narodila v Istanbulu, do Německa následovala své rodiče gastarbeitry, když jí bylo šest let. Vzepřela se naaranžované svatbě s bratrancem z Turecka, uprchla z rodiny, vystudovala práva na Svobodné univerzitě v Berlíně. Během studií si přivydělávala v Ženském centru v Kreuzbergu. Autorka několika knih, mj. Islám potřebuje sexuální revoluci. Podle bezpečnostní situace přerušovala a opět oživovala svou advokátní praxi. Je držitelka Spolkového kříže za zásluhy.

Vy jste napůl Kurdka. Mluvíme spolu nedlouho poté, co německý rasista zastřelil devět lidí, většinou Kurdů, ve městě Hanau. Tady pánové v civilu vás zase chrání proti islámským extremistům. Jaké to je, žít mezi dvěma mlýnskými kameny?

Těch mlýnských kamenů, mezi nimiž žiji, je mnohem víc. Útočí na mě nacionalisté různých barev, pravice, levicové feministky, sociální demokraté, erdoğanovci... Každý si něco najde.

Proč na vás útočí levicové feministky?

Například proto, že jsem proti šátkům u učitelek a malých děvčat. Mělo by se to zakázat. Ale podle nich je šátek výraz ženské svobody.

Nedá se jim vysvětlit, že realita v muslimských rodinách je zpravidla jiná?

Ne. Poradit jim nejde. Jsou to totiž bílé Evropanky, které všechno vědí nejlíp. Já jsem jen malá Turkyně nebo Kurdka, ani nevím. Pocházím z rozvojové země, takže je to zřejmě dáno geneticky, že nemohu být tak chytrá jako tyto dámy feministky. Pochopitelně by to takhle nikdy nepřiznaly, protože jsou to všechno dobří lidé. A já jsem vyšinutá imigrantka. Když chci zákaz šátků ve školách, mám podle nich nejspíš nějaké nezpracované problémy s identitou.

Dnes – a po Hanau to zní vlastně pochopitelně – všichni politici a všechny celebrity v zemi opakují, že nebezpečí je vpravo.

Z mého pohledu jsou levicoví kulturní relativisté, islamisté a německý pravicový extremismus stejná úroveň nebezpečí. Extremismus přichází zleva i zprava, a kromě toho může být i religiózní. Platí to pro všechna tři monoteistická vyznání.

Jak proměnila muslimskou obec v Německu migrační krize z roku 2015?

Změnila ji, určitě. Velmi se aktivizovalo Muslimské bratrstvo. Aktivnější je i Milli Görüs, nacionalisticko-islámská turecká skupina. Jejich misionáři vyrazili do azylových středisek. Odtud nám chodí zprávy, že například ženy, které předtím v Sýrii žily bez šátku, tady chodí v šátku. Muži, kteří v Sýrii nebyli ortodoxní muslimové a nemodlili se pětkrát denně k Mekce, v Německu najednou často chodí do mešity. Tedy krajně konzervativně, extremistické skupiny tady vzbudily a posílily mezi uprchlíky jistou formu náboženské identity. Tak se i muslimská obec v Německu jako celek trochu posunula tímto směrem.

Celý rozhovor Daniela Kaisera s Seyran Atesovou si můžete přečíst v knize Proměny světa, kterou vydává Echo. Můžete ji výhodně získat zde.

Orientace

ROGER SCRUTON, filozof
DOUGLAS MURRAY, spisovatel a aktivista
TIMOTHY SNYDER, historik
EDWARD LUCAS, novinář a spisovatel
GEORGE FRIEDMAN, odborník na národní bezpečnost a geopolitiku
ROD DREHER, spisovatel
MATTHIAS BURCHARDT, antropolog
ALAIN FINKIELKRAUT, filozof
PASCAL BRUCKNER, spisovatel a intelektuál
GUY SORMAN, ekonom a filozof
ALAIN DE BENOIST, filozof
IVAN KRASTEV, politolog
MANFRED SPITZER, psycholog a neurolog
PAUL RUSESABAGINA, aktivista

Evropa, Izrael a islám

ŠMUEL BAR, specialista na radikální islám
DANIEL SCHUEFTAN, akademik
PAUL LENDVAI, spisovatel a komentátor
JIŘÍ HABSBURSKO-LOTRINSKÝ, podnikatel a diplomat
PAWEL SPIEWAK, ředitel Židovského historického institutu ve Varšavě
ANDRZEJ NOWAK, historik
DANIEL PIPES, historik
TOM HOLLAND, historik a spisovatel
JOHN O’SULLIVAN, spisovatel a komentátor
ROBERT GERWARTH, historik
DANIEL HANNAN, poslanec Evropského parlamentu a intelektuál
SEYRAN ATESOVÁ, bojovnice za lidská práva

Český svět

DOMINIK DUKA, arcibiskup
JIŘINA PREKOPOVÁ, psycholožka
MARTA KUBIŠOVÁ, zpěvačka
KAMILA BENDOVÁ, matematička
PETR ČORNEJ, historik
JOSEF KOUTECKÝ, lékař
JAROSLAV RÓNA, sochař a malíř
DEBORAH TIGRIDOVÁ, lékařka
ROBERT KVAČEK, historik
STANISLAV KOMÁREK, biolog
JIŘÍ BARTOŠKA, herec a prezident festivalu
MICHAL PULLMANN, děkan Filozofické fakulty UK
JAROSLAV VRZALA, veterán protikomunistického odboje
PAVEL KOLÁŘ, fyzioterapeut
JAN PIRK, kardiochirurg
KAREL SCHWARZENBERG, politik
ONDŘEJ FOUS, zahradník
JAN MACEK, akademik
RADKIN HONZÁK, psychiatr a spisovatel
PETR PITHART, politik a esejista

Rusko a my

VIKTOR JEROFEJEV, spisovatel
PETER POMERANTSEV, novinář a spisovatel
MARK GALEOTTI, analytik
VLADIMÍR BUKOVSKIJ, disident