„Reálně hrozí, že se průmysl odstěhuje.“ O důsledcích boje s oteplováním

Evropská unie se snaží dekarbonizovat kontinent. Plánuje, že pomocí svého Green New Dealu do roku 2050 dosáhne klimatické neutrality, tedy konečný počet vypuštěných emisí bude nula. Za tímto účelem zavádí dost drastické regulace a omezení, které podle kritiků prodražují Evropanům život a ničí domácí průmysl. Právě situaci v těžkém průmyslu popsal analytik Karel Voldřich z think-tanku International Sustainable Finance Centre.

Jak politiku Green Dealu a dalších podobných plánů na zelenou ekonomiku ovlivnila válka na Ukrajině? Jedna strana říká, že spoléhání na obnovitelné zdroje zesílilo naši závislost na Rusku, jelikož sami energetické potřeby neutáhneme. Proti tomu stojí kritici, již tvrdí, že válka demonstrovala potřebu radikálně se odstřihnout od ruského plynu právě pomocí obnovitelných zdrojů.

Vliv není tak velký. Odstřižení se od ruského plynu vždy bylo myšlenkou Green Dealu. Vždy počítal s tím, že ruský plyn je přechodové médium a že EU potřebuje obnovitelné zdroje i ze strategického důvodu, nejen z toho ekologického, protože potřebujeme být energeticky samostatní. Plyn nikdy neměl hrát dlouhodobou roli. Po roce 2035 až 2040 neměl mít výraznější zastoupení v našem energetickém mixu. Válka ale mění to, že plyn jako přechodové médium vypadává. Jestli plyn jako přechodové médium byl moudrý nápad, to nechme stranou. Ale nyní se na plyn z Ruska jako přechodové médium nemůžeme spolehnout. I pokud válka nebude mít dlouhého trvání, Rusko nebude spolehlivý obchodní partner, abychom se na něj spoléhali se svou energetickou existencí.

Nezhroutí se bez plynu evropská energetika?

Důvod, proč byl plyn zvolen jako přechodové médium, je ten, že potřebujeme vyřadit uhlí jako špinavý zdroj. V tuto chvíli nejsme technologicky ani infrastrukturně připraveni na to, abychom měli nějakou stálou produkci energie, která není z fosilních zdrojů. Jejich výhoda je, že zapnete elektrárnu a ta vyrábí elektřinu nehledě na to, jaké jsou vnější podmínky. EU není v tuto chvíli připravená na zajištění energie ze zdroje, který není tak stabilní, který nefunguje podle toho, jak chceme my, ale podle vnějších podmínek. Plyn z Ruska to měl zaskočit. V tuto chvíli jsou řešení různá, debatuje se o tom v EU, vznikl plán RePower EU. Jedna z alternativ je dovoz LPG čili zkapalněného zemního plynu, který se dováží hlavně z USA a Norska. Pak je to využití biomasy. Z mého pohledu ale biomasa není dostatečnou náhradou sama o sobě. A třetí alternativou je zvyšování podílů obnovitelných zdrojů energie. O čem EU nemluví, jelikož jde na evropské úrovni o kontroverzní téma, je jaderná energetika a ještě kontroverznější téma je odložení phase outu uhlí.

Nestálo by to za zvážení?

Uhlí je fantom energetiky. Je to velmi nepopulární zdroj a ano, je velmi špinavý. Otázkou zůstává, o kolik je plyn ekologičtější zdroj než uhlí, pokud započítáte i jeho těžbu a transport. Phase out uhlí byl stanoven jako signál veřejnosti. Fakticky, z hlediska emisí, relevance nahrazení uhlí plynem možná není tak velká, takže se situace o moc nevylepší. Druhá věc je, že phase out uhlí možná nastane ještě dřív, s nynější cenou emisních povolenek. Staré uhelné elektrárny, které vypouštějí hodně emisí, nebudou konkurenceschopné, protože budou muset platit šílené sumy peněz za platby na emisní povolenky.

Nestálo by tedy za to zamyslet se nad růstem cen povolenek? Neškrtí průmysl?

Samozřejmě pro průmysl je to velké sousto. Před nějakými deseti lety byla cena na deseti eurech, dnes se pohybuje mezi 85 a 100 eury, což je extrémní. Určitě by stálo za to se zamyslet, jakou roli v tom hraje spekulace a jestli je nějaký způsob, jak ji omezit, aby nepřinášela negativní dopady. Protože všechny podniky, které jsou v tom systému zapojené, nějakým způsobem spekulují na růst. Když očekávají, že příští rok bude cena nižší, nebudou si jich letos kupovat moc, když očekávají, že příští rok cena poroste, tak si jich nakoupí hodně. Takže by určitě stálo za to se zamyslet nad tím, jestli to nějakým způsobem neomezit. Jestli nahrazovat systém jako takový, tedy tržní systém, kdy jsou na trhu povolenky na všechny možné emise, které účastníci mohou emitovat, tak z mého pohledu ne. Tržní systém funguje nejefektivněji.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.