Příroda se vrací jako politický aktér. Covid ještě neřekl poslední slovo

Bruno Maçães (1974) napsal knížku o pandemii, která je myslím zajímavá ještě několika způsoby nad to, jak by byla zajímavá každá knížka od Maçãese o pandemii. Zmiňuje v ní občas připomínaný poznatek, že španělská chřipka, která v letech 1918–1920 zabila víc lidí než první světová válka, zanechala v kolektivní paměti či v literatuře minimální stopu. Moc nevíme, jak na ni tehdy společnost reagovala. Proto mu přišlo zajímavé napsat záznam toho, jaké to bylo pro nás, ještě než začneme zapomínat.

Překlad knihy, která byla vydána loni v září, teď vyšel u nás (Svět změny. Civilizace na prahu nové éry, INFO.CZ). Vzniká tedy zajímavá příležitost. Čtenář si vskutku uvědomí, že to zapomínání už začalo. Scény z Bergama, lockdowny, roušky a souboje o ně, závod o vakcíny a neschopnost Evropské unie v jejich zajišťování – to všechno jsou události, které nás svého času zaměstnávaly, ale dnes je ten prožitek pomalu zapomenutý, překrytý jinými, aktuálnějšími událostmi.

Odstup mezi vydáním původním a tím českým umožňuje zaznamenávat, co se mezitím vyvinulo jinak, než autor předvídal. To se nevyhnutelně stane každému autorovi knihy o probíhající události. Jenže užitečnější než vypočítávat, kde všude se autor netrefil, je vnímat tyto diskrepance s pokorou. Uvědomit si, kolik z toho, co si myslíme dnes, může být do roka usvědčeno z omylu. Covid zdaleka neřekl své poslední slovo. Jako bychom některé základní věci o viru věděli překvapivě brzy, ale mnohé jeho další vlastnosti nás dosud překvapují a budou překvapovat a to, jak se ještě pandemie vyvine, není zdaleka jasné. To je myslím nejdůležitější „metalekce“ této knihy.

Celý esej si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.