Dávat testy zadarmo jen očkovaným bylo nezákonné. Soud smetl další opatření

Do plejády nezákonných opatření (či jejich částí) přibyl nový kousek. Nejvyšší správní soud označil za nerovné zacházení situaci, kdy stát platil z veřejného zdravotního pojištění covidové testy pouze očkovaným, zatímco neočkovaní museli platit ze svého. Podle soudu nedává příliš smysl, jak mělo toto opatření pomoci zamezit šíření nákazy covidem-19. Šlo tedy podle něj zjevně jen o „motivaci“, která měla zvednout nízký zájem o očkování.

Na využívání covidových restrikcí či policejních kontrol k tlaku na očkování upozorňovala za vlády bývalého premiéra Andreje Babiše (ANO) řada kritiků. Mezi ně patřil i nápad vytvořit tlak na neočkované tím, že si za případné preventivní testy budou muset platit sami. Nařízení vzešlo ještě z dílny Babišova ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha a platilo až do února letošního roku i pod vedením nového ministra Vlastimila Válka (TOP 09).

Na nezákonnost či diskriminační povahu takového opatření přitom dopředu upozorňovali někteří právníci. Logika byla poměrně jasná: pokud je vakcinace stále dobrovolná a zároveň stále platí povinnost prokazovat bezinfekčnost, nelze nastavit systém tak, že kdo se nenechá naočkovat, připlatí si extra příplatek za návštěvu kina či restaurace. A to například v případě PCR testů nemalé peníze.

K tomu, že jde o postup v rozporu s právem, nakonec skutečně dospěl i Nejvyšší správní soud. Kvůli přístupu k testům se na soud obrátila žena z Brna. Soud konstatoval, že primárním cílem mimořádného opatření bylo omezit šíření nákazy. Z nařízení pak podle soudu nejde pochopit, proč by mělo rozdílné zacházení s očkovanými a neočkovanými v otázce preventivních testů nějak pomoci zkrotit šíření nákazy.

„Nejvyšší správní soud v napadeném opatření nenalezl žádná vyargumentovaná východiska, z nichž by bylo možné jednoznačně dovodit, jak mělo podle odpůrce rozdílné zacházení s osobami naočkovanými (či rozočkovanými) a neočkovanými v přístupu k neindikovanému hrazenému testování přispět k omezení šíření onemocnění covid-19,“ uvádí se v rozsudku.

Přiznal tak ministerstvu pouze možnou logiku v jeho „druhotném“ cíli, tedy motivaci k očkování. Tu zmiňuje sám resort v odůvodnění opatření. Ministerstvo zdravotnictví pak argumentovalo tím, že i neočkovaní měli případně nárok na hrazené testování, pokud vykazovali příznaky nebo měli rizikový kontakt. V ostatních případech však preventivní testy představovaly pouze „vstupenku k volnočasovým aktivitám“, tehdy podmiňovaným vakcínou, prodělanou nemocí nebo negativním testem.

Soud spolu s tímto opatřením zpětně zneplatnil i další sporné opatření z loňského dubna. To znemožňovalo samoplátcům využívat lázeňskou péči. Lázeňskou péčí se soud zabýval z podnětu pacientského Klubu bechtěreviků. Nejprve podnět odmítl, po zásahu Ústavního soudu rozhodl znovu a klubu částečně vyhověl. Mimořádné opatření označil za „nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů“. Ministerstvo podle soudu dostatečně jasně nevysvětlilo, proč právě samoplátci znamenají tak velké riziko.

Lázně mohli v době platnosti mimořádného opatření využívat pouze lidé s pobytem hrazeným ze zdravotního pojištění jednou za 12 měsíců. Lidem s Bechtěrevovou chorobou však prospívá častější pobyt v lázních. Nemoc se projevuje bolestmi a ztuhlostí páteře, která se postupně stává méně ohebnou.

Opatření, která v mezičase pozbyla platnost, soud už nemohl zrušit. Proto pouze uvedl, že ve sporných bodech byla v rozporu se zákonem. Podobně už upozornil na nedostatky v desítkách dalších opatření. Nejčastějším problémem bylo chybějící nebo kusé odůvodnění.