Visegrád nemá společnou ideologii, spíš společné zájmy, říká polský ministr

Týdeník Echo připravil zvláštní samostatné vydání výběru nejlepších interview z uplynulých dvanácti měsíců své produkce. Speciál 30 rozhovorů představuje tři desítky českých i zahraničních osobností z oblasti politiky, vědy, kultury i společenského dění. Jedním ze zpovídaných je i polský ministr zahraničí Jacek Czaputowicz. Přinášíme ukázku z textu, který bude k dostání ve vybraných trafikách od 25. června. Objednat on-line si jej můžete už nyní ZDE.

Visegrád se po dlouhém spánku před čtyřmi lety znovu probral. U nás má ten revival paradoxní nádech: ti, kdo Visegrád původně nechtěli, se k němu dnes upínají, zatímco někteří z jeho dávných zastánců ho dnes berou jako omyl a jakési reakční uskupení.

Já ve Visegrádu nevidím ani tak společnou ideologii, radši mluvím o společných zájmech. Kromě migrační politiky máme společné zájmy taky ve strukturálních fondech, v jednotné zemědělské politice, celkově pro příští unijní rozpočet. Spojuje nás to, že máme nižší ekonomickou úroveň než západní Evropa. Ale byli jsme my i vy v komunistickém bloku a dnes máme podobné geopolitické zájmy.

Vy jste v opozici v roce 1979 ve Varšavě demonstroval proti zátahu na český VONS. Proč jste to vlastně dělali? Sami jste měli v Polsku dost politických vězňů a represe, československá Charta se z vašeho pohledu musela jevit jako malinká skupina.

Charta 77 byla pro nás důležitá. V říjnu 1979 náš KOR zorganizoval hladovku na podporu Václava Havla, Petra Uhla, Jiřího Dienstbiera a dalších. Já jsem byl ještě student, uspořádali jsme protestní akci před československým kulturním centrem ve Varšavě. Tehdy poprvé mě zadrželi na 48 hodin, odsud se datovala moje veřejná opoziční činnost. To bylo ještě před Solidaritou a Charta byla s polskou opozicí srovnatelná. Ale i později, v éře masové Solidarity a později za výjimečného stavu, jsme pozorně sledovali dění v Československu. Důležité pro nás byly různé české texty, Pražská výzva z roku 1985, tu jsem v Polsku publikoval já, nebo polemika Jaroslava Šabaty s E.P. Thompsonem a přes něj s mírovým hnutím na Západě. My jsme bránili Čechy, ale Češi taky bránili nás. Když mě s kolegou z WiP Piotrem Niemczykem v dubnu 1986 zavřeli, Charta vydala apel, aby nás propustili.

Divili jste se někdy, proč je disent v Československu a řekněme v Maďarsku v porovnání s Polskem tak nepočetný?

Ne. A ono to není úplně pravda, i u nás opozice po vyhlášení stanného práva hodně prořídla.

Pořád vás ale byly i v podzemí desetitisíce, u nás bylo aktivních několik stovek.

Na druhou stranu v Československu byly nejtvrdší represe a trvaly nejdéle. Charta byla pro nás důležitá intelektuálně, chodily od vás nové myšlenky. A když prodloužíme pohled na dění po revolucích, česká cesta byla velmi dobrá. Rychleji jste vyšli z komunismu než my v Polsku. To, co u nás byla zprvu radikální pozice, jako když moje hnutí WiP požadovalo odchod sovětských vojsk, zatímco většina naší opozice víc lpěla na statu quo, to u vás díky Chartě bylo hned po roce 1989 samozřejmostí i v politice vlády.

Celý text vyjde ve speciálu 30 rozhovorů, který bude ve volném prodeji k dostání od 25. června za 99 korun, při pořízení v předprodeji zaplatíte jen 89 korun. Speciál si můžete objednat ZDE.