Nastal čas vynutit si otevření škol

KOMENTÁŘ

Nastal čas vynutit si otevření škol
ilustrační snímek Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Včera se stalo nevyhnutelné. Dva ministři (Alena Schillerová, Jan Hamáček) oznámili, že příští týden si vláda půjde do sněmovny pro souhlas s opětovným prodloužením nouzového stavu. I když - nevyhnutelné... Nevyhnutelná je na tom oznámení jen dynamika, kterou lockdown sám o sobě vyvinul. Skeptici na začátku, když se nám ještě vyprávělo o dvou týdnech disciplíny, upozorňovali, že mnohem jednodušší bude do karantény vstoupit než z ní vystoupit.

Některá omezení jsou s nouzovým stavem svázaná přímo, některá – včetně zavření škol – nepřímo, ale bez něj by nepřežila. Předseda Pirátské strany Ivan Bartoš těsně před minulým prodlužováním v Echu prohlásil, že zrušit nouzový stav si žádná z politických sil „nelajsne“. Při vědomí toho, jaký kobercový nálet podnikají na české diváky velké televize ve svém zpravodajství, je to zřejmě tvrdá politická pravda. Ale i za takového stavu lze obchodovat. Reálpolitik by novou žádost vlády o prodloužení nouzového stavu pojal jako příležitost, jak karanténě začít ulamovat hroty. První si o to říkají školy, přinejmenším ty základní.

Jsme v situaci, kdy věda, respektive jakýsi vynořující se mezinárodní konsenzus, konstatuje, že není prokázána souvislost mezi otevřenými školami a významným šířením koronaviru. Jsme v situaci, kdy se ministři zdravotnictví a školství na tiskové konferenci vlády odvolávají na svoji vědu, modely, které pro ně připravuje ekonom, bývalý ředitel České pojišťovny Pavel Řehák. Ovšem Řehák rozhovor (myslím teď pro Echo, ale nemluví de facto s nikým) odmítá s tím, že se prý teď „snaží trochu pomáhat“ vládě. Desetitisíce, spíš statisíce rodičů se dusí vztekem a není nikdo, kdo by přijímal otázky. Jak na vzniklou situaci reaguje česká politika?

Až dosud proti lockdownu tvrdě vystupovaly jen tzv. neslušné strany, SPD a Trikolóra, což je aritmeticky málo a je to málo i pro řadu politických snobů, kteří by chtěli, aby je ze zoufalé situace vyprostil někdo přijatelnější. Včera se ozvali lidovci. Jejich bývalý předseda Marek Výborný napsal, že bez otevření 1., 2. a 9. ročníků základních škol a posledních ročníků gymnázií pro další nouzový stav ruku nezvednou. Je to minimalistický požadavek, vždyť i Roman Prymula přiznává, že do 11 let věku děti infekci na dospělé v podstatě nepřenášejí, což samo o sobě znamená, že celý první stupeň ZŠ je doma držen i v rozporu s „vědou“, kterou měla vláda, když se rozhodla celé základní školství zavřít. Ale je to aspoň něco. Frakce KDU-ČSL není početně významná, ale mohla by „volnomyšlenkářskou“ nákazu šířit napříč tzv. demokratickým blokem.

Koho tam máme dál? U Pirátů si otvírači žádné velké naděje dělat nemohou, ti aspoň zatím k žádnému buď–anebo nedospěli. Budou chtít znát data a modely, což je ve chvíli, kdy školy stojí, dosti málo. Image svobodomilovného rebela v případě Ivana Bartoše klame, ve svém nitru je to spíš zavírač. Většina TOP 09 to má podobně. V klubu ODS existuje malá skupina otvíračů, lidé jako Marek Benda, kteří s lockdownem a speciálně zavřením škol mají potíž už dlouho. Ale vedení strany je smýkáno mezi vědomím hrůzy, která se děje na dětech, a obavou jak z infekce samotné, tak z veřejného mínění, které dnes nikdo přesně nezná. Pokud by se celá opozice sjednotila na požadavku otevřít školy, mohli by se přidat i komunisté. A ANO s ČSSD, jak známo, většinu nemají.

Ve sněmovně se o dalším nouzovém stavu bude hlasovat příští čtvrtek. Od příchodu koronaviru žijeme ve zvláštním stavu a Poslanecká sněmovna v něm do značné míry funguje jako průtokový ohřívač veřejného mínění. Podmínkou k otevírání škol je, aby o sobě to veřejné mínění, respektive jeho velká, nespokojená část, dalo vědět. Kdyby se příští týden aspoň zlomek energie, která tak jako každý rok půjde na vyvolávání ducha 17. listopadu, převedl tímto směrem, možná nám ještě naše děti prominou.

×

Podobné články