Některé případy na ÚOHS se táhnou i deset let. Právník Robert Neruda chce úřad zrychlit

VOLBA ŠÉFA ÚOHS

Některé případy na ÚOHS se táhnou i deset let. Právník Robert Neruda chce úřad zrychlitROZHOVOR
Právník Robert Neruda. Foto: Havel & Partners
1
Domov

Ladislav Šustr

Celkem jedenáct zájemců se uchází o post předsedy úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kde po jedenácti letech končí dosavadní šéf Petr Rafaj. O místo se hlásí i jeden z největších odborníků na antimonopolní právo Robert Neruda, který je spolumajitelem advokátní kanceláře Havel & Partners. V minulosti již působil osm let na antimonopolním úřadu, kde zastával dva roky funkci místopředsedy. Do volby vstupuje jako kandidát, kdy uveřejnil svou koncepci, se kterou jde do výběrového řízení. Za svůj cíl si pak klade transparentnost, větší komunikaci úřadu a hlavně efektivitu.

Proč jste se rozhodl znovu zúčastnit výběru na předsedu antimonopolního úřadu?

V minulosti jsem na úřadu pracoval a před deseti lety jsem odešel do advokacie. Po celou dobu mi ale fungování úřadu nebylo lhostejné. Pracuji jako advokát, který radí klientům v otázkách soutěžního práva a veřejných zakázek. O soutěžním právu jsem napsal několik knih a spoustu článků. O místo se ale ucházím také kvůli tomu, že mi jako občanovi není lhostejné, jak úřad funguje, jakou má pověst a do jaké míry je důvěryhodnou institucí. Veřejně jsem volal po výběrovém řízení a v okamžiku, kdy bylo vypsáno, jsem se přihlásil a nabídl své zkušenosti.

Na rozdíl od jiných kandidátů jste uveřejnil koncepci, se kterou se o místo ucházíte. Proč jste šel takto s kůží na trh a zveřejnil tento dokument? Nenahrál jste tím svým protikandidátům?

Já jsem uveřejnil svou koncepci až po termínu odevzdání přihlášek. Mým cílem je učinit úřad transparentní a otevřený veřejnosti. Jeden z velkých deficitů úřadu je skutečnost, že nedostatečně komunikuje s veřejností a nevysvětluje své postupy. Proto mi přijde logické, že když se ucházím o tuto pozici, tak vyložím karty na stůl a od začátku dám odborné i širší veřejnosti jasně najevo, jaké mám plány a co bych rád změnil.

V koncepci není nic, za čím bych si nestál nebo za co bych se dokonce styděl. Od začátku jsem ji psal s tím, že ji dříve nebo později uveřejním. Pokud vyhraji, počítám s tím, že mě veřejnost bude konfrontovat, zda jsem splnil věci, které jsou součástí koncepce. Pokud vyhraje někdo z protikandidátů díky tomu, že po prostudování mého dokumentu změní svou koncepci a inspiruje se, tak mi to nebude vadit. Pokud by byl vybrán předseda či předsedkyně, kteří budou razit část či většinu mnou navržených věcí, tak ten dokument svým způsobem splnil svůj účel.

V koncepci konkrétněji navrhujete různé postupy jak úřad posunout. Uvádíte, že byste chtěl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zefektivnit a využít jeho plný potenciál. A to i z toho důvodu, že některé případy se táhnou i deset let. Jak byste chtěl tuto dobu zkrátit?

Kauzy v oblasti soutěžního práva jsou objektivně složité a nelze je zpravidla vyřešit během několika týdnů či měsíců. Přesto jsou věci, které lze udělat, aby se vyřešení kauz urychlilo. Navrhuji zrušení dvouinstančního rozhodování, kdy nejdříve rozhodne místopředseda úřadu a v druhém kole předseda ÚOHS. Jsem přesvědčen, že v situaci, kdy jsou obě instance součástí jedné instituce, působí v té samé budově a využívají stejný aparát, nelze se bavit o jejich skutečné vzájemné nezávislosti. Ve většině členských států Evropské unie rozhoduje soutěžní úřad v jediné instanci. Navíc máme dva dobře fungující stupně soudní kontroly. Účastníkům řízení by zbyla možnost obrátit se na krajský a poté na Nejvyšší správní soud.

Úřad je také, podle mého názoru, někdy příliš „zarputilý“ při prosazování názorů, které už soudy pravomocně odmítly. Snaží se využít všech možných opravných prostředků i tehdy, kdy to nemá příliš naději na úspěch. V těchto situacích bych prosazoval zdrženlivější postup. Pokud vidím malou šanci, že svůj názor prosadím přes odpor soudu, tak bych zbytečně kauzu neprotahoval. To by také mohlo zkrátit dobu čekání na finální výsledek.

Narážíte tím na některé známé mediální kauzy, jako rozhodnutí o provozovateli mýtného systému?

Ne, to jsem nemyslel. Jsou kauzy, které se táhnou mnohem déle, snad více než dvacet let. Tyto případy byly zahájeny v nultých letech a soudy opakovaně řekly, že úřad postupoval špatně. Přesto úřad zkouší stále nové způsoby, jak u soudu uspět. Někdy se mi to zdá být zbytečné.

Jak zatím hodnotíte dosavadní práci úřadu?

Chtěl bych říct, že úřad není instituce, která by byla v rozvalinách či úpadku. Je zde celá řada kvalitních odborníků. Na druhou stranu, pokud bych si myslel, že úřad naplňuje svůj potenciál, tedy plní dobře svou roli jak v oblasti veřejných zakázek, tak v ochraně soutěže, pak bych nekandidoval. Myslím si, že úřad má velké rezervy v oblasti komunikace či vysvětlování prospěchu konkurence spotřebitelům. Má také nedostatečnou kapacitu v ekonomických otázkách, což je velký problém, protože aplikace soutěžního práva se v současné době opírá víc než dřív o ekonomické principy a analýzy. To, že chybí kapacita úřadu takové analýzy provádět, se projevuje v nižší schopnosti řešit některé složité kauzy moderní ekonomiky.

Poprvé bylo vyhlášeno otevřené výběrové řízení, dříve šéfa ÚOHS vybírali politici. Vy jste uvedl, že jste po výběrovém řízení veřejně volal. Transparency International nedávno ale kritizovala, že v komisi jsou pouze tři lidé, z nichž se pouze jeden zabývá agendou ÚOHS (Ing. Yvona Charouzdová (personalistka Úřadu vlády), JUDr. Mgr. Vlastimil Fidler (ředitel Odboru práva veřejných zakázek MMR) a RNDr. Josef Postránecký (státní tajemník ministerstva vnitra), pozn. red.). Nemáte z takto postaveného výběrového řízení obavy?

Upřímně, v životě se bojím jiných věcí, než je složení výběrové komise. Jsem opravdu zvědavý, jakým způsobem výběrové řízení proběhne. Vláda nebyla povinna výběrové řízení konat, protože to zákon neukládá. V okamžiku, kdy jej zorganizovala, tak si to vykládám tak, že má zájem vybrat toho, kdo bude odborně, manažersky a osobnostně nejlepší. Kdybych měl pocit, že výběrové řízení nemá smysl, tak bych se nehlásil.

Rozumím, přeci jenom jsou už známa některá jména, se kterými se budete o post předsedy antimonopolního úřadu usilovat. Je jím například exministr dopravy Vladimír Kremlík nebo Petr Mlsna, který je považován za velkého favorita i s ohledem na jeho několikaleté působení v roli náměstka na několika ministerstvech. Ten také byl již přijat prezidentem Milošem Zemanem. Nemyslíte si, že se z výběru stane politická hra?

To asi teprve uvidíme. Nicméně, pokud jde o vyhlášená kvalifikační kritéria a předmět hodnocení, výběrové řízení je založeno na relevantních kritériích, jako jsou manažerské schopnosti, zkušenosti z oboru nebo koncepce vedení úřadu. Je to vláda, kdo prezidentovi navrhuje kandidáta, předpokládám tedy, že chce ve výběrovém řízení vybrat toho nejlepšího. Schůzka pana Mlsny u prezidenta proběhla v době, kdy nebyli známí další kandidáti a nevědělo se, jakou podobu bude výběrové řízení mít. Nepřikládal bych tomu tak velkou váhu.

Kromě odbornosti bude muset předseda ÚOHS zvládat i politické tlaky. V minulosti tomu tak bylo v případě rozhodnutí o provozovatele mýtného systému či u byznysu některých členů vlády jako nedávno nákup společnosti United Bakeries holdingem Agrofert. Máte s těmito tlaky již zkušenost z vašeho dřívějšího působení v úřadu?

Je pravda, že jsem byl dva roky místopředsedou úřadu a tři roky jsem vedl sekci hospodářské soutěže. Zastupoval jsem také předsedu a dovedu si tak představit, jaké tlaky mohou být. Obavy ale nemám. Rozumím tomu, že soutěžní kauzy a veřejné zakázky jsou oblast veřejného zájmu a spousta lidí, včetně politiků, se k nim vyjadřuje a má na ně nějaký názor. Můj přístup je založený na komunikaci, naslouchání a nezávislém rozhodnutí. Všem, kdo o to bude mít zájem, ať jsou to podniky, spotřebitelé, zadavatelé nebo politici, bych kroky úřadu vysvětloval. Naslouchal bych pozorně jejich námitkám, ale pak se rozhodl podle svého nejlepšího svědomí, odborně a na základě relevantních podkladů. Tedy nezávisle, jak to žádá zákon. A to se bych požadoval po svých podřízených.

Je mi jasné, že úkolem předsedy a vedení je kroky úřadu trpělivě a srozumitelně vysvětlovat. bez vysvětlení, proč úřad některé kroky dělá, nebudou tyto kroky širokou veřejností akceptovány. To pak může generovat dodatečný tlak. Dobrou komunikací mu tak lze do určité míry předcházet.