Sněmovna nestihla v pátek závěrečné schvalování energetické novely, která by po poslaneckých úpravách mohla omezit peníze ze státního rozpočtu vyplácené na podp ...
Dr. Fauci je vyřízený. Tento nejvyšší americký zdravotnický byrokrat se stal nejviditelnějším americkým a světovým symbolem politicky polarizujícího přístupu k pandemii a jeho dny jsou dnes sečteny.
Fauci byl kultovní postavou pro liberály a úměrně tomu ho konzervativci nesnášeli. Stal se přímo symbolem protitrumpovské #resistance, což bylo vlastně zvláštní vzhledem k tomu, že si po celou dobu pandemie podržel svou funkci ředitele NIAID (Národního institutu alergií a infekčních chorob), člena koronavirového týmu Bílého domu a jednoho z hlavních mluvčích ve věci covidu.
Třeba kolem šéfky týmu Deborah Birxové, rovněž kvalifikované a nepolitické vědkyně a vědecké byrokratky, nikdy takováto aura nevznikla a naopak byla spíš podezírána, že prezidentovi podléhá. Což bylo stejně nepodložené, jako že Fauci je umlčován – on sám veřejně potvrdil, že mu nikdo z Bílého domu nezakazuje a necenzuruje veřejné vystupování.
Fauci nebyl žádný velký liberál nebo progresivista. Ani nevyhledával politický aktivismus a nebudoval si status celebrity. Jeho političnost byla jiného charakteru – byl úspěšný v navigování sféry vědecké byrokracie. To je v USA, velké zemi a vědecké supervelmoci, mnohem náročnější role než třeba u nás a Fauci je určitě kompetentnější než nějaký americký dr. Drahoš.
Stoupal nahoru za republikánských a demokratických vlád a znal se s těmi, které bylo potřeba znát. Byl to špičkový insider, který nicméně odmítal postoupit na byrokratickém žebříčku výš a stát se ředitelem NIH, vrcholné instituce zastřešující veřejné zdravotnictví, pod niž jeho NIAID spadá. Protože by to znamenalo definitivní rozloučení s vědeckou prací. A tu Fauci dělal, jeho příspěvky k výzkumu AIDS v 80. letech, ale i další, byly důležité.
Proč je jeho pověst důležitá? Protože jeho přístup k veřejnému zdravotnictví je v zásadě manipulativní, věří v ovlivňování chování lidí vcelku libovolnými prostředky, a na to potřebujete autoritu. Loni v březnu zveřejnila WHO odhad, že smrtnost na covid, je 3,4 procenta, což bylo, jak se ukázalo velice brzy, velice přestřelené číslo. Ale byl to jeden z prvních odhadů a od vysoce viditelné instituce, takže hodně utkvěl v paměti. Z mezitím zveřejněných e-mailů víme, že Fauci už v té době, na samém počátku pandemie, soukromě pracoval s údajem 0,5 procenta a dodával, že osobně odhaduje, že může být ještě nižší. Což se ukázalo být vcelku realistické. Ale veřejně v té době proti strašidelnému údaji WHO nijak výrazně nevystupoval. Rovněž tvrdil, že z nakažených může skončit v nemocnici 20 procent. Dnes víme, že to je nadsazené i pro nejstarší věkovou skupinu.
Jeho veřejná vystoupení doznala v průběhu pandemie radikálních změn. Zprvu říkal, že roušky jsou nesmysl, ale později přiznal, že to dělal z obav, že roušek není dost. Postupem času dospěl k tomu, že doporučoval roušky všude, čím víc, tím líp – třeba i dvě na sobě. Byť i látkové, které, jak dnes víme, jsou v téměř k ničemu. „Chci, aby se staly pro lidi symbolem toho, co máte dělat. Vyjadřuje to respekt ke druhému a očekávání respektu od něj,“ řekl k nošení roušek letos v květnu.
To je v zásadě problém rozporu mezi kultem „vědy“ a vědeckého oboru jménem veřejné zdravotnictví. „Věda“ asociuje muže a ženy v bílých pláštích, kteří nám z laboratorních přístrojů odečtou na pět desetinných míst přesně, jaké má co účinky. Veřejné zdravotnictví je ve skutečnosti mnohem spíš public relations. Fauci rovněž přiznal, že své veřejné odhady toho, kolik procent imunních by bylo nutné k dosažení kolektivní imunity, přizpůsoboval podle průzkumů ochoty lidí nechat se očkovat.
Fauciho autoritu ovšem kolem vnitřních rozporů zdravotnické politiky ohrožovalo něco jiného. A to zkoumání původu nového koronaviru. Jde o to, že NIH a Fauciho institut jsou předním světovým finančníkem vědy. Je to jedna z věcí, která dodává práci na tomto místě takovou prestiž – vědci tam pracují na odvrácení příští globální katastrofy. Jedna z metod, kterou virologové používají, je tzv. gain of function výzkum – virus je geneticky manipulován tak, aby se zjistilo, jak se mohou vyvíjet jeho schopnosti, například přenositelnost na člověka. Ta metoda není absurdní, vědci ji nepoužívají se zlými úmysly. Ale je velmi riskantní vzhledem k riziku, že zmanipulovaný virus může uniknout. Proto se o její přípustnost vedly spory a američtí regulátoři její podmínky v posledním desetiletí několikrát měnili.
Je zjevně rozdíl v tom, jestli nový koronavirus přeskočil z nějakého živočišného druhu na člověka, anebo zda unikl z čínské laboratoře nedbalostí při riskantním výzkumu spolufinancovaném americkými daňovými poplatníky.
A dnes z dokumentů získaných pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím víme, že dr. Fauci byl od počátku přítomen snaze hypotézu o úniku viru z laboratoře zdiskreditovat. Tak, aby ji bylo možné prohlásit za šarlatánství a dezinformaci. Což skutečně například Facebook udělal a opíral se přitom o články z prestižních vědeckých publikací Nature a Lancet. Články, jejichž sepsání zorganizovali vědci s konfliktem zájmů v této věci, neboť se na „gain of function“ výzkumu podíleli. A Fauci o tom věděl. Při slyšení v Senátu s republikánským senátorem Randem Paulem v květnu se navzájem obvinili ze lži.
Hypotéza o úniku z laboratoře mezitím díky úsilí nezávislých výzkumníků získala na kredibilitě natolik, že prezident Biden nařídil rozvědkám, aby o původu viru vypracovaly zprávu (měla nejednoznačný výsledek). Od té doby například v září vyšlo najevo, že sdružení EcoHealth Alliance, přes níž se americké financování odehrávalo, v roce 2018 předložilo americké vojenské výzkumné agentuře DARPA návrh na financování „gain of function“ výzkumu, který byl tehdy zamítnut. A minulý čtvrtek přiznal NIH, že v minulosti udělil EcoHealth Alliance granty na takový výzkum a neinformoval o nich Kongres prý „nedopatřením“.
Nemusíme si nalhávat, že někdo z nás smrtelníků rozumí všem vědeckým otázkám tohoto problému. Ale tomu, že dr. Fauci lhal, aby si ochránil reputaci, porozumí každý.
Ale pak se stalo něco, proti čemu sotva dokáže ochránit jeho kultovní status (Na trhu jsou upomínkové předměty s Faucim, skládají se o něm muzikály, setkávají se s ním hollywoodské celebrity. Ve scénce ve vlivném komediálním televizním pořadu Saturday Night Live ho hrál Brad Pitt; po konci scénky si Pitt sundal paruku a poděkoval „skutečnému dr. Faucimu za jeho klid a jasné vystupování v této zneklidňující době“).
Nezisková organizace White Coats Waste Project nebojuje, jak by se mohlo zdát, jen tak proti ledajakému plýtvání penězi ve vědě, ale konkrétně proti používání zvířat ve vědeckém výzkumu. A ta minulý týden zveřejnila informace o tom, že Fauciho institut vydal celkem dva miliony dolarů na pokusy, při nichž byli týráni psi, specificky bíglové. Snad nejděsivější byl experiment, který vědci propachtovali do Tuniska. Psům tam zavřeli hlavy do plátěných klecí, kde je zaživa kousaly a jedly infikované ovádovité mouchy. Při jiných pokusech na území USA psy rovněž kousal hmyz, dokud se u nich nevyvinuly bolestivé záněty. Jinde byly psům operativně odstraněny hlasivky, aby při bolestivých pokusech neštěkali.
Možná mají tato zkoumání vědecké zdůvodnění a diskuse o pokusech na zvířatech je složitá. Ale bígl je v USA sedmé nejpopulárnější psí plemeno. Kdo je schopen to v éře infantilizace politiky obhajovat? Když je vaše autorita vyfutrována tak emocionálními argumenty, jako jsou muzikálové skeče a vonné svíčky s vaší podobiznou, je zároveň velmi zranitelná vůči tak emocionálnímu útoku, jako jsou fotografie systematicky týraných psů – a White Coats Waste Project je má a jsou otřesné.
V předvečer globálního klimatického summitu COP26 britský premiér Boris Johnson minulý týden pozval do Downing Street skupinu dětí a naslouchal jejich názorům a požadavkům ohledně boje proti globálnímu oteplování. Tak se dnes vládne. Není těžké si domyslet, co by ty děti řekly o dr. Faucim, kdyby jim ukázaly fotografie těch psů.
00:01
