Poučení ze Scrutonovy kauzy

Případu britského myslitele spojeného s českým disentem Rogera Scrutona jsme se na stránkách Echa věnovali několikrát, takže jen velmi stručné připomenutí: Scruton byl na jaře odvolán z poradní pozice ministrem pro bydlení Jamesem Brokenshirem na základě výroků zmanipulovaných novinářem Georgem Eatonem z magazínu New Statesman. V posledním týdnu proběhly dvě změny. Scruton je zpátky a Brokenshire jedním škrtem pera nového premiéra skončil. Konec dobrý, všechno dobré. Je čas bilancovat.

Má-li Scrutonova kauza svého hrdinu, je jím spisovatel Douglas Murray. Autor i u nás známé knihy Podivná smrt Evropy, příběhu masové migrace na starý kontinent. Ale Murray je víc než to. Ještě jako středoškolák na Etonu napsal oceňovanou biografii Alfreda Douglase, básníka a milence Oscara Wildea. Murray je sám gay, který vidí kriticky posun hnutí za práva LGBT. Je ateista, ale Evropa podle něj zajde na úpadek křesťanství. Murray, ač osobně působí křehce a jemně, nepotvrzuje stereotyp homosexuálního muže jako bojácného, poddajného slabocha, je to bojovník.

Nikdo se Scrutona nezastával tak jako on a nikdo nemá větší zásluhu na jeho reputaci. Proti nactiutrhačům sira Scrutona použil jejich vlastní prostředky – pustil na ně své příznivce. Každý den Eatona na Twitteru „otravoval“, kdy už konečně zveřejní audio rozhovoru. Trvalo to týdny, pak vítězoslavně oznámil – ten záznam mám. Další vývoj je známý. Ukázalo se, že Eaton Scrutonova slova překroutil ještě víc, než se původně myslelo, že v několika případech obrátil smysl vět.

New Statesman byl donucen zveřejnit transkript, Eaton byl už v té době na nucené dovolené, přepis dělal někdo jiný z redakce kdysi prestižního časopisu, objevil se v něm další průhledný pokus o manipulaci, když Scrutonovým slovům o tom, že členství v ganzích nemá nic společného s rasou, byl dán opačný význam (z originální formulace „I donʼt say itʼs something that is special to black people“ zmizela jistě náhodou poslední tři slova). Byl to opět Murray, disponující originální nahrávkou, kdo si došlápl na opravu.

A právě Murray v bilančním článku na Spectatoru vystihl, co je hlavní problém. Ne to, že si jeden mladý corbynista vybájil rozhovor, aby pak s lahví šampusu oslavoval, jak zničil dobré jméno velkého britského filozofa. Nikdy by se to nestalo, nebýt zbabělosti politiků Konzervativní strany. Mnoho lidí si myslí, že Scruton musel odejít kvůli zmanipulovanému rozhovoru. Ale to není pravda, byl vyhozen ještě předtím, než první verze rozhovoru vůbec spatřila světlo světa. Scruton byl propuštěn na základě tweetů (!), v nichž Eaton „jeho“ výroky „zestručnil“ takovým stylem, že působily ještě mnohem problematičtěji než v tom samotném zmanipulovaném rozhovoru.

Murray zmiňuje, jak jsou politici a obecně lidé „umírněného středu“, kteří se někdy nazývají i konzervativci, náchylní podléhat twitterovým lynčům. Jedna věc je, že na to okamžitě naskočil Brokenshire, kterého v tu chvíli začaly terorizovat levicové úderky jako Scrutonova nadřízeného, jenž je za něj přímo zodpovědný, druhá to, jak se – aniž by je o to kdokoliv žádal – od Scrutona okamžitě distancovaly „mladé naděje“ toryů jako Johnny Mercer nebo Thomas Tugendhat, bývalí ministři a stranické osobnosti jako George Osborne či Daniel Finkelstein. Scruton zastával jen neplacený post vládního poradce pro bydlení, není pochyb, že by se se stejnou vervou distancovali od uklízečky nebo vedoucí kantýny, pokud by to od nich twitterový mob požadoval. Tohle dává relativně malému počtu i třeba naprosto bezvýznamných mimoňů neuvěřitelnou moc, když jim volení politici panáčkují.

Nikdo z nich nepožádal Eatona o kompletní citace nebo přepis rozhovoru, natož aby se Scrutona zeptal na jeho verzi událostí. Pobouření davu, zahrnujícího všechny od externích redaktorů Guardianu až po anonymní trolly, pro ně znamenalo více než jejich kolega, vážený člověk s obdivuhodnou minulostí nasazování se pro druhé. Nestál ani za jeden telefonát.