Předstírání a faleš jako podmínka současné kultury

Jedna z nejběžnějších zkušeností člověka, který se pohybuje v tzv. kulturní sféře, je předstírání a faleš. Plyne to ze skutečnosti, že současná kultura a umění, tedy aspoň ta část, která o sobě nejvíce dává najevo, že současným uměním je, se nachází v tak nicotném stavu, že člověku, jenž se nechce úplně sociálně pohřbít, nezbývá než předstírat a klamat. Předstírat a klamat, že ho to zajímá, že ho to pořád ještě nějak přitahuje, dokonce obohacuje. Ve skutečnosti ho to nudí a otravuje, nebo přinejlepším nechává lhostejným, ale nechce se k tomu přiznat. Ví, že dát to najevo je něco jako malá sebevražda, něco jako přiznání, že je u konce se silami, že ztratil přehled.

Přitom ten postiženec ví, že umění miluje a že mu vlastně i nějak rozumí. Jenže tato láska a porozumění vyrůstá z jiné půdy, než z které bují současnost. Tradice, vkus, kulturnost, kontext, to je něco, co mu situaci jen komplikuje. Vyrostl na moderním umění, ale v tom současném jeho energii a novátorství už nenalézá. Starší období se mu jeví jako ztracená země gigantů. Klasický román, romantická symfonie, barokní obraz či gotický oblouk mu připadá jako nesrovnatelný vrchol lidského ducha a umu oproti tomu, co mu hrne současná umělecká produkce. Je to opravdu jen příznak jeho dezorientace a senility?

Je to paradox, se kterým si lze těžko poradit. Čím úspěšnější je umění u těch, kteří ho mají za úkol komentovat a reflektovat, tím větší vyvolává u druhých pocit, že se tu hraje směšná hra. Člověk, který ví, jak je pro život umění důležité, se dostává do kleští pochybností a rozpaků. Je hloupý, necitlivý a tupý on, nebo ti experti (a jejich publikum) jsou bandou pokrytců, snobů a tlachalů?

Celý text Jiřího Peňáse, který mj. pojednává o knize Rogera Scrutona Kacířova zpověď, si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.