Dílo nevzniká jen tak, je za tím spousta práce. Výstava UMPRUM ukazuje náročnost tvorby

VÝSTAVA UMPRUM

Dílo nevzniká jen tak, je za tím spousta práce. Výstava UMPRUM ukazuje náročnost tvorby
Dílo Alegorie covidu od Moniky Martykánové. Foto: Jan Křovák
10
Panorama

Jan Křovák

Ne každé umělecké dílo vznikne jen tak z hlavy, většinou se za ním skrývá náročný a dlouhotrvající výzkum. Poukazuje na to výstava nazvaná Postup jako výstup, kterou pořádá Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. Ta v prostorech svého Technologického centra vystavuje nejen finální práce studentů a absolventů, ale především rozvádí náročný proces, který museli autoři před vytvořením finálního produktu podstoupit.

Bienální přehlídka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze s názvem „Postup jako výstup. Umělecko-výzkumné strategie na UMPRUM“ vystavuje práce vytvořené na UMPRUM během posledních dvou let. Hlavním kritériem byl právě invenční tvůrčí proces, který vznik díla doprovázel.

Autoři výstavy – Kristýna Péčová, Eduard Herrmann a Filip Kraus zvolili 20 rozličných projektů, které vznikaly na půdě UMPRUM napříč ročníky a ateliéry v oborech architektury, designu, grafiky, užitého a volného umění a v neposlední řadě i na Katedře teorie a dějin umění. Výstava situovaná v Technologického centru UMPRUM, neseznamuje jen se samotnými díly, ale současně také s procesem, který k jejich finální podobě vedl.

„Naším cílem bylo představit i způsob práce a uvažování, stejně jako otázky, které si autoři a autorky při práci kladli. Chtěli jsme ukázat, že výzkumné strategie se nemusí týkat jen nejstarších a nejzkušenějších studujících, ale že je lze aplikovat třeba i v rámci školních zadání,“ uvedla k přesahu bienále jeho kurátorka Kristýna Péčová. Podle Péčové je cílem poukázat na to, že umělecké dílo nevzniká jen tak, ale že je za ním spousta práce.

Zřejmě největší pozornost zaujala kolekce porcelánových sošek nazvaná Alegorie covidu od Moniky Martykánové. Autorka nereagovala dle svých slov jen na aktuální situaci a řadu pandemických omezení. Za vznikem kolekce stojí také náročné studium historie, symboliky a zpracování klasických komorních plastik z porcelánu. Podobný způsob přemýšlení i přístupu vykazují skleněná přírodní zátiší Křehká scenérie Františka Jungvirta.

V jedné ze tří sošek, nazvané Stříháníčko, která navazuje na povinně uzavřené služby během pandemie včetně kadeřnictví, vychází podle Martykánové kromě jiného například z tutoriálů na Youtube. Ty během lockdownů radily lidem, jak si doma bez cizí pomoci ostříhat vlasy. Další dvě sošky pak zobrazují kurýra rozvážejícího jídlo a také venčení psů, což byla v jednu dobu ojedinělá možnost, jak uniknout zákazu vycházení (sošky jsou nazvané Kurýr a Procházka po deváté).

Soška nazvaná Procházka po deváté je součástí díla Alegorie covidu Moniky Martykánové.
Soška nazvaná Procházka po deváté je součástí díla Alegorie covidu Moniky Martykánové. Foto: UMPRUM



Vlastní zážitky a osobní zkušenosti se studiem historie a specifického místa se podařily skloubit Darjanovi Hardimu v knize Chazarský slovník. Ilustrátor zde oživuje srbský experimentální román Milorada Paviće a čtenáře vtahuje do světa tří náboženství – křesťanství, islámu a židovství. Nejasnou hranici mezi realitou a fikcí dokresluje práce s dokumentací z cest po stopách Chazarů v Srbsku, kterou autor podnikl v rámci svého výzkumu.

3D tisk i průmyslový odpad

Zvláštní kapitolou je vystavený týmový Projekt P studujících Katedry teorie a dějin umění. Ti své bádání zaměřili na dobu covidové pandemie, změn a pojmů, které do životů lidí přinesla. Pracovali s měkkými daty, kombinovali psané slovo s obrazem, symbioticky propojili intelektuální práci s kreativitou a imaginací, kulturu s přírodou.

Jak vypadá umělecký výzkum v rámci doktorského studia, je možné spatřit v pracích vybraných doktorandů. Michaela Režová se věnuje žánru animovaného dokumentu a historii jejího domovského Ateliéru animace a filmu. Jiným příkladem je projekt doktoranda Ateliéru volného umění I Martina Zeta, který v projektu Miloš Zet očima Martina Zeta dále rozvíjí pozůstalost svého otce, jenž byl stejně jako on sochařem.

Zajímavými díly jsou pak panely nazvané „foťák“ a také „Trashure“. Na prvním zmíněném panelu jsou k vidění na 3D tiskárně vyrobené funkční fotoaparáty s velkoformátovým objektivem. Jde o bakalářskou práci Jakuba Žanonyho z loňského roku, která vznikla na základě autorova vztahu k fotografii jako samostatné formě umění. Podle Žanonyho má v současné době každý svůj malý foťák v telefonu a fotek je tak víc a jsou méně kvalitní. Naopak s fotoaparátem, který vyrobil autor na 3D tiskárně lze pracovat jako s kterýmkoliv jiným analogovým foťákem, s nímž si díky klasickému filmu člověk rozmyslí, co fotí.

Dílo nazvané „Trashure“ poukazuje na to, že co pro někoho může být odpad, pro jiného znamená poklad. Autorka Markéta Kaplanová se ve svém projektu zaměřila na tzv. upcyklaci archivního textilního materiálu československé průmyslové výroby z 50. až 70. let minulého století. Materiál se dochoval díky autorčině prababičce, která ho jako pracovnice firmy Technolen odkoupila jako průmyslový odpad. Specifikem projektu je především aktualizace a reinterpretace retro dezénů formou inovace původního materiálu. Výsledkem je unisexový set, který může sloužit například k cestování nebo dočasnému kempování. Dílo je reakcí na zvýšenou společenskou touhu po útěku z města na periferii za určitým typem svobody. Zároveň reaguje na čím dál větší tendenci společnosti využívat materiální věci jednorázově a pak je hned vyhodit.

Dílo nazvané
Dílo nazvané "Trashure" ukazuje, že pro někoho mohou být staré materiální věci odpadem a pro jiného pokladem. Foto: Jan Křovák

Samotná díla na výstavě doplňují ukázky a dokumentace zkoumání technologií a technik, různé rešerše prezentované v podobě moodboardů, myšlenkových map, deníků i záznamů vlastního pozorování. Podle jednoho z kurátorů výstavy Filipa Krause nejde v této konkrétní výstavě o to prodat samotné studenty a jejich díla, ale spíše ukázat, že za finálními produkty stojí strukturované myšlení. Organizátoři výstavy podle svých slov nehledali díla, která následně vystavili, podle nějakého konkrétního mustru. „Má se jednat spíše o jakýsi kontrast různých forem umění od designu, přes užitné až po volné umění,“ uvedl Kraus s tím, že kontrast spočívá v tom, že v podstatě u jakéhokoliv druhu umění je nutné projít určitou formou předchozího výzkumu.

„Dnešní UMPRUM chce vychovávat kriticky myslící intelektuály a vizionáře, kteří překonávají stereotypy limitující lidskou tvořivost a komunikaci, a tak rozšiřují možnosti umění. Používáme učební metody spojené s kreativní praxí, výzkumem a experimentem, které nejsou založeny na přijímání hotových poznatků, nýbrž na inovativních projektech a objevech. Při vytváření a aplikaci poznatků pro další rozvoj uměleckých disciplín naši studenti objevují nové materiály, techniky, formy a přístupy, nebo novými významy naplňují ty staré a již existující“, shrnuje přístup UMPRUM a vztah k uměno-výzkumným strategiím a uměleckému výzkumu rektor Jindřich Vybíral.

Výstava Postup jako výstup je k vidění od 29. 4. do 28. 5. v přízemí Technologického centra UMPRUM v Mikulandské ulici. Architektonického zpracování výstavy se tentokrát chopilo designérské duo Herrmann&Coufal, kteří speciálně pro ni připravili modulární instalační systém. Je navržený tak, aby byl variabilní, dobře uskladnitelný a mohl být na míru využíván i pro jiné budoucí akce.

Kromě výstavy samotné se návštěvníci mohou těšit i na bohatý doprovodný program: přednášky, komentovanou prohlídku nebo konferenci věnující se tématu uměleckého výzkumu. Téma, jakož i projekty samotné, podrobně představí výstavní katalog, který sestavila Kristýna Péčová a graficky zpracoval Filip Kraus. Publikace může zároveň sloužit jako pomůcka nebo úvod do uměleckého výzkumu.