Chlapci nemají mluvit o emocích, dívky mají plakat. V jeslích trvají stereotypy, poukazují vědci
Genderové stereotypy
Chlapci jsou malí „tvrďáci“ a mají se hodně hýbat, zatímco dívenky jsou princezny a mají zůstávat v klidu. Vědci konstatovali, že stereotypy týkající se pohlaví ve Francii přetrvávají, píše agentura AFP. Vychovatelé sice ujišťují, že jsou neutrální, ale podle expertů reprodukují role pohlaví zakořeněné ve společnosti.
Jen co dítě ráno přijde do jeslí, dostává se holčičkám pochvaly ohledně jejich oblečení či účesu, zatímco u hošíků se hodnotí jejich energie, uvádí socioložka Sophie Odenaová. Její tým půldruhého roku sledoval dění v jeslích v několika francouzských regionech.
Při fyzických aktivitách se u dívek hodnotí estetický dojem, zatímco u hochů se přihlíží k výkonu, poznamenává socioložka. Z estetického požadavku vyplývá nabádání ke zdrženlivosti. Odenaová konstatuje, že učitelé korigují chování dívek tak, aby nikdy neukazovaly kalhotky.
V roce 2012 kritizovala generální inspekce sociálních služeb (IGAS) potlačování pohyblivosti u dívek a konstatovala, že jsou méně stimulovány a méně povzbuzovány při kolektivních aktivitách.
Chlapci jsou zase podle IGAS nabádáni, aby nemluvili o svých emocích. Jediná tolerovaná emoce u hocha je hněv, uvedla inspekce.
Naopak u dívek je hněv zakázán a holčičky jsou zajatkyněmi stereotypu pláče a slov a nesmějí používat své tělo, aby se emocí zbavily, konstatuje psycholožka Virginie Limousinová.
Stereotypy se podle vědců rovněž projevují ve vztazích mezi rodiči a vychovateli. Ti kladou rodičovskou zodpovědnost téměř výhradně na bedra matky, s níž se téměř výhradně baví a jíž v případě nemoci dítěte volají. „Když do školky přijde otec, řekne se mu, aby to či ono vyřídil manželce,“ konstatuje Odenaová.
„V některých čtvrtích je stále více matek samoživitelek, matka tedy dělá všechno,“ říká ředitelka jeslí v Marseille Clarisse Bachelartová.
Jak vysvětlíme tuto neúmyslnou reprodukci stereotypů týkajících se pohlaví?
IGAS poukazuje na to, že vychovatelé nejsou v tomto směru téměř vzděláváni, ale i na to, že v tomto povolání chybějí muži. Podle ministerské zprávy z roku 2014 je v jeslích a školkách zaměstnáno jen 1,3 až 1,5 procenta mužů.
Artur Karzelek, ředitel školky ve Štrasburku, kde pracují dva muži, dosvědčuje přednosti jejich přítomnosti. „Dává to dětem další příklad, vidí, že i muž se o ně umí dobře postarat. Také vztah s otci je snadnější, spíše se nám svěřují,“ prohlašuje.
Otcové se více zapojují a více mužů v profesi vychovatelů přispívá k rovnosti dívek a hochů od nejútlejšího věku.
„Příslušnost ke skupině podle pohlaví je pak jeden z prvních faktorů nerovnosti ve škole,“ říká psycholog Yoann Mieyaa a uvádí jako příklad menší sebeúctu u dívek. V dospělosti se dívky vyrovnávají se školou mnohem lépe než chlapci, a přesto jsou upřednostňováni chlapci.
Vědci se shodují v tom, že hlavním faktorem nerovnosti pohlaví je skutečnost, že rodičovská dovolená pro otce je ve Francii jen 11 dní.
Ve Švédsku je rodičovská dovolená pro otce dlouhá 60 dní. Země je v tomto směru průkopníkem a ministerské směrnice požadují po jeslích a školkách, aby neutralizovaly tradiční stereotypy a rozdíly mezi pohlavími.