Po páteční zprávě o izraelském útoku na Írán zdražují tradiční aktiva jako zlato, ropa, japonský jen, švýcarský frank a americké státní dluhopisy. Oslabují ...
Pro část amerického publika nyní není nejnebezpečnější člověk na světě Donald Trump, ale Elon Musk. Morální panika, kterou jeho převzetí Twitteru vybudilo, je podívaná k pohledání. Označování Muska za fašistu a podobně se z povážlivého obvinění stalo div ne vstupenkou do diskurzu. Slova o posledních okamžicích demokracie nejsou výjimečná. Jakýkoli jen trochu střízlivý pohled musí vést k závěru, že tato panika je nepřiměřená. Z řady důvodů, přičemž jeden každý by sám o sobě stačil.
Twitter je relativně bezvýznamná sociální síť – její konkurenti mají násobně víc uživatelů (je zajímavé, že neslyšíme mnoho o morální panice v Japonsku, kde Twitter používá vyšší procento lidí než v USA i většině dalších zemí). TikTok, ovládaný čínskou vládou, budí mnohem menší znepokojení. Uživatelská zkušenost se zatím objektivně moc nezměnila, rozhodně ne tak, aby to postřehly davy normálních lidí.
Zároveň je třeba říct, že budoucnost nevypadá úplně nadějně pro ty, kteří do Muskova převzetí Twitteru vkládali naděje. Zpětně je srozumitelné jeho váhání s akvizicí. Musk Twitter přeplatil a teď, místo aby prováděl ty změny, jež v minulosti naznačoval, musí řešit akutní cash flow problémy. Dosud fungoval jako brilantní, i když občas divoký manažer technologických společností, nikoli firmy, která sice funguje na softwarové platformě, ale jejímž nejdůležitějším aktivem jsou uživatelé – hašteřiví, vrtošiví lidé. Své kroky nemá rozmyšlené a dovádí do extrému kdysi populární heslo „move fast and break things“ – některé nové produkty zavádí nedomyšleně a musí je stahovat.
Pokles příjmů z inzerce, jeden z důvodů Muskových problémů, může sotva být způsoben tím, že korporátní inzerenti nechtějí, aby se jejich obsah potenciálně ocital v sousedství nežádoucího obsahu. Doteď se potenciálně mohl ocitnout v sousedství tvrdé pornografie, již Twitter jako jediná velká sociální síť toleruje, a nevadilo jim to. Mnohem spíš je způsoben nátlakovou iniciativou organizovanou skupinou Accountable Tech, jež je provozována veterány politiky Demokratické strany a financovaná nadacemi, mezi nimiž nechybí George Soros. Financovali mimo jiné boj proti jmenování ústavního soudce Kavanaugha a iniciativy kolem impeachmentu prezidenta Trumpa. Teď financují vyhladovění Twitteru. Na druhé straně je ovšem pravda, že se objevují svědectví, že péče o inzertní klienty Twitteru není, jaká by měla být. Což není těžké dát do souvislosti s vlnou bleskového, a tudíž sotva promyšleného propouštění zaměstnanců, které Musk provedl.
Zároveň si nelze nevšimnout, že se proměňuje i Muskova prezentace na Twitteru. Je političtější a útočnější než dřív. A osvojuje si některé praktiky typické pro špičkové politické uživatele. Jsou víc než influenceři. Jsou mistři vytváření očekávání, napětí a návyku. Buď je nenávidíte, nebo je milujete. Umějí vytvořit dojem, že vám možná něco uniklo, a tak je musíte pečlivěji sledovat, abyste všemu rozuměli. Zároveň část z toho, co napsali, nesmíte brát úplně vážně a můžete na to zapomenout. A ta očekávání se málokdy ve všem naplňují.
23. listopadu Musk tweetoval video zásoby triček se sloganem „Stay woke“, již nalezl v budově Twitteru. V původním, později smazaném tweetu tvrdil, že pocházejí z doby protestů proti policii ve Fergusonu v roce 2014. Nyní je k videu připojen bez vysvětlení jen samotný link na vyšetřovací zprávu amerického ministerstva spravedlnosti o střelbě ve Fergusonu. Dospěla k závěru, že zastřelení mladého černocha Michaela Browna policistou nebylo nevyprovokované a že scéna se světoznámým heslem „Hands up, don’t shoot“ se nikdy nestala. Podobní aktivisté, kteří organizují inzerentský bojkot Twitteru, tehdy investovali značné peníze do vytvoření fergusonského mýtu – z Michaela Browna vytvořili cosi jako Horsta Wessela Antify. Vyšetřovací zpráva ministerstva spravedlnosti ne snad že by byla nějak potlačena nebo vyvrácena, ale prostě se o ní moc nepíše. Představa, že na ni byť jen malá část z Muskových téměř sto dvaceti milionů sledovatelů klikne a seznámí se s ní, musí levicové aktivisty štvát. O to víc, že to nemůžou otevřeně říct. A tak o to víc přitvrdí ve výrazivu.
To, co máme možnost sledovat, je příběh vzájemné radikalizace. Z člověka, který ještě před pár lety psal optimistické tweety o možnostech technického pokroku, se stal div ne apokalyptický shitposter. Proti gustu žádný dišputát. Ale to nemá nic lepšího na práci? Nemá náhodou nějaké firmy, které potřebují řídit? Nyní slibuje zveřejnit dokumenty o tom, jak se dříve ve Twitteru manipulovaly informace. To by sice nebylo překvapivé například vzhledem k tomu, co přinesla nedávná reportáž na webu Intercept, ale ta senzacechtivá prezentace, jež v poslední době nebývá podložena výsledky, je iritující.
Stejně pozoruhodná je změna Muskova obrazu v očích (nejen) amerických liberálů. Ještě ne tak dávno to byl člověk, který udělal snad nejvíc na světě pro budoucnost trvale udržitelné ekonomiky bez fosilních paliv. A jeho Space X zbavila americký kosmický program závislosti na ruských nosných raketách. Dnes je to veřejný zloduch číslo jedna.
Dohledat zpětně trajektorii této vzájemné radikalizace je těžké. Traduje se, že důležitým podnětem pro Muskovo rozhodnutí koupit Twitter bylo, když se v březnu 2021 dozvěděl, že platforma suspendovala účet satirického křesťanského webu The Babylon Bee, neboť napsal cosi dotýkající se transgender osob. Prý si to telefonicky ověřil přímo u šéfa webu a příští měsíc vyrukoval se svou nabídkou.
Znaků, že liberální pohled na Muska se rozhodně změnil, jistě bylo víc, ale jako dobrý příklad může posloužit, když Musk koncem dubna, krátce po zveřejnění své nabídky pro Twitter, tweetoval obrázek pocházející, jak se později ukázalo, od biologa Colina Wrighta. Je to schematická kresbička znázorňující pocit autora, že americká levice se od roku 2008 radikalizovala tak, že on sám se z místa na levém středu politického spektra ocitl, aniž by se pohnul, na půli cesty ke konzervativcům. Jak ukázal jeden a půl milionu lajků pod Muskovým tweetem, těchto centristů, kteří palčivě vnímají ztrátu politického domova, je docela dost. Reakce mainstreamových médií a komentátorů byla vymknutá z kloubů. Snaha tento jeden prostinký obrázek nějak vyvrátit, zneplatnit, factcheckovat, vysmát se mu a prostě ho znemožnit byla zcela nebývalá.
Levice chce dělat revoluci a zároveň nepřiznat, že dělá revoluci. A je rozdíl, když to zdokumentují na číslech intelektuálové s relativně malým dosahem jako Zach Goldberg nebo Matt Yglesias, anebo když to tweetuje Elon Musk.
Druhý důležitý moment je až zoufale primitivní. Jde prostě a jednoduše o politiku. Elon Musk si co se týče provozování Twitteru dlouhodobě rozuměl se zakladatelem Twitteru Jackem Dorseym. Měli společný pohled na problémy firmy a na to, co by bylo potřeba pro její rozvoj udělat. Dorsey, který loni v listopadu oznámil, že ze své firmy odejde, a letos v létě tak učinil, byl při Muskově kampani za převzetí Twitteru jeho spojencem. Proč se jemu nedostává té porce iracionální nenávisti?
Protože politicky je Dorsey jinde. Zatímco Musk dnes otevřeně mluví o tom, že volí republikány, Dorsey v roce 2020 věnoval deset milionů dolarů přednímu progresivnímu rasistovi Ibramu X. Kendimu pro jeho Centrum antirasistického výzkumu na Bostonské univerzitě. Takhle se kupuje klid.
00:01
