Rozstříleli stany kulometem. SNB zavraždila mladé skauty na útěku ze země

Smrtí dvou mladých lidí a mnohaletými tresty vězení a perzekucí dalších skončila 24. července 1949 policejní akce proti skautům, kteří se v očích tehdejšího komunistického režimu dopustili těžkého zločinu – chtěli opustit republiku. Vedlo je k tomu rozčarování z vývoje v zemi po komunistickém puči, který se mimo jiné projevil i zákazem jejich hnutí a hrozbou zatýkání.

Proti sedmi mladým lidem, kteří na radu provokatéra čekali na převaděče ve stanech na odlehlém místě nedaleko Smědavy v Jizerských horách, vyrazilo v rámci takzvané akce Jizerka nejméně sedmdesátičlenné komando příslušníků komunistického Sboru národní bezpečnosti a StB vybavené i kulomety.

Obklíčené stany nejprve prostříleli. Dva zraněné skauty pak „esembáci“ na místě zastřelili – bezbranného na zemi ležícího Tomáše Hübnera výstřely do zad, tehdy 35letého skautského vedoucího Jiřího Habu, který kvůli zranění nedokázal opustil stan a podle jednoho z přeživších Radomila Raji chtěl krýt útěk ostatních střelbou z pistole, rozstříleli i se stanem kulometem. Do dalších nehybně ležících vypálili ještě několik ran. Podle Raji dalšímu vraždění zabránil pokyn jednoho z velitelů: „Klid soudruzi, neprasečte, potřebujeme i živé“.

Živé potřebovali komunisté pro další z inscenovaných monstrprocesů, který nemohl skončit jinak, než mnohaletými tresty v uranových dolech. Když akce Jizerka, zaměřená na diskreditaci a likvidaci skautského hnutí, skončila, nastalo v Železném Brodě, odkud skauti pocházeli, i v jizerskohorských obcích rozsáhlé zatýkání. Bylo zatčeno 40 lidí. Někteří z nich byli později propuštění.

Skauti pak dostali v předem připraveném procesu za nesmyslné trestné činy od pražského soudu mnohaleté tresty, dvacet, deset a osm let v uranových dolech. Mnoho dalších, včetně těžce zraněného Raji či nezletilých chlapců z okolních obcí, kteří skautům poskytli potraviny, muselo do vězení od několika měsíců po dva a půl roku. Odsouzeným bylo v té době mezi 15 až 20 lety.

Místo tragédie stále nenalezeno

Dodnes se přesně neví, kde přesně k tragédii došlo. Událost nyní sice připomínají dva spojené kříže nedaleko silnice ze Souše na Smědavu, tam ale před 70 lety skauti netábořili. Pravé místo tábořiště se snaží najít liberecký kriminalista Pavel Karmazín společně s pracovníky dvou muzeí. Slibují si od toho, že vyjasní některé otazníky spojené s tragédií. Doufají také, že objevili plachtu, v níž byl snesen z tábora jeden ze zastřelených skautů.

Kriminalista při bádání vychází z výpovědí žijících účastníků přestřelky i vyšetřovacích a soudních spisů. Nejsou ale podle něj úplné a úplné pravdy se už zřejmě dopátrat nedá. „Můžeme s velkou pravděpodobností nějakou hypotézu stanovit, ale v podstatě na 100 procent to nebudeme moci říci nikdy,“ dodal. Některé otazníky by ale pomohlo objasnit nalezení místa střelby.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také: Komunisté ukázali, co jsou zač. Milada Horáková zemřela krutou smrtí oběšením