Prezidentské nemoci. Gottwald ve funkci dokonce zemřel

Od Tomáše Garrigue Masaryka, přes Edvarda Beneše až ke Gustávu Husákovi. Nemocemi a neduhy trpěli téměř všichni českoslovenští a čeští prezidenti. Klement Gottwald pak například dokonce ve funkci zemřel. Podívejte se na to, jaké nemoci někdejší prezidenti měli. V současné chvíli je nynější prezident Miloš Zeman hospitalizován ve vážném stavu v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.

Už u první hlavy státu, Tomáše Garrigue Masaryka, se stalo otázkou státnické důležitosti prezidentovo zdraví. Fyzická i psychická odolnost prezidenta nově zrozeného státu byla o to naléhavější, že nastoupil do úřadu až v 68 letech. V čele státu však Masaryk setrval plných 17 let, a to i přes řadu zdravotních obtíží, které ho sužovaly už od jeho příchodu z emigrace. Obavy o jeho život nastaly po roce 1921, kdy se mu z chřipky vyvinula trombóza hlavních žil na obou nohou a zánět osrdečníku.

Zdravotní potíže předcházely také prezidentským volbám v roce 1927 a v květnu 1934. V obou případech Masaryk zvažoval nepřijetí další kandidatury. Přestože jeho nemoc lékaři utajovali, byla v roce 1934 již patrná. Vzápětí po volbách následovaly záchvaty mrtvice, které ochromily nervosvalovou koordinaci, řečové centrum i zrak. Přesto si TGM abdikaci prosadil až v samém závěru příštího roku. Jeho abdikační projev musel již přečíst kancléř, Masaryk jej stvrdil pouze svým „ano“.

Edvard Beneš

Ačkoli Edvard Beneš v mládí hrál fotbal za Slavii, trpěl závažnou Meniérovou poruchou středního ucha, která vyvolává závratě a hluchotu. Jeho zdravotní potíže se vždy vystupňovaly, stejně jako později u Emila Háchy či Ludvíka Svobody, pod silným psychickým tlakem. Poté, co v září 1938 ustoupil nátlaku Velké Británie a Francie a přijal mnichovský diktát, odjížděl po své abdikaci do emigrace již jako těžce nemocný muž.

V Londýně stihly Beneše dva záchvaty mrtvice. První vyvolala v roce 1944 zpráva o obsazování Podkarpatské Rusi sovětskou armádou, druhý následoval před odletem čs. vládní delegace k jednáním do Moskvy. Mimořádně silná recidiva mozkové mrtvice se dostavila v létě 1947 po Stalinově vetování Marshallova plánu a způsobila Benešovi ochabnutí levé ruky i nohy a poruchu řeči. O rok později nedokázal fyzicky i psychicky zlomený muž odporovat komunistickému diktátu, a ovlivnil tak další osudy země.

Emil Hácha

Po celý úřad se potýkal s těžkou nemocí také protektorátní prezident Emil Hácha. Už v lednu roku 1939 si stěžoval svému osobnímu lékaři Adolfu Maixnerovi, že si ráno nemohl uvědomit, kde je. Ten záhy upozornil tehdejšího premiéra Jana Berana, že Hácha nemá vůli a rozhodovací schopnost. Když musel Hácha o dva měsíce později podepsat souhlas s německou okupací, zhroutil se a omdlel. Neurologická diagnóza hovoří o arterióze mozkových cév se ztrátou vštípivosti a širšího zájmu s občasnými mrákotnými stavy. Výpadky paměti se prohloubily po heydrichiádě. Při oslavách 70. narozenin v červenci 1942 byl podle svědků již živoucí mátoha potácející se mezi událostmi, které ani dobře nechápal.

Státním prezidentem zůstal Hácha až do konce války. Od května 1944 jej však vzhledem k jeho zdravotnímu stavu zastupoval předseda protektorátní vlády. Jako těžce nemocný a psychicky zlomený člověk se Hácha stáhl do ústraní lánského zámku. Po osvobození Československa v květnu 1945 byl Hácha i přes svůj vysoký věk a pokročilou arteriosklerózu internován v pankrácké vězeňské nemocnici, kde záhy zemřel.

Klement Gottwald

Jedním ze dvou československých prezidentů, kteří zemřeli v úřadu, byl komunista Klement Gottwald. První vážnější zdravotní komplikace se u něj projevily v roce 1944, kdy v moskevském exilu prodělal dva infarkty. Další problémy, které sovětští lékaři diagnostikovali jako neléčený syfilis, se dostavily na Nový rok 1945, kdy mu ochrnula polovina těla. O dva roky později lékaři u Gottwalda objevili rozsáhlou výduť srdeční aorty a prognóza hovořila maximálně o dvou letech života. Ani tehdy však prezident neomezil svou sympatii k alkoholu a nadměrnému kouření. Přesto žil ještě šest let.

Začátkem března 1953 se vypravil letadlem bez ohledu na varování lékařů na pohřeb Josifa Stalina do Moskvy, jeho zdeformovaná aorta ale praskla. Bolesti prsou, schvácenost a dechové obtíže lékaři pro veřejnost zdůvodnili zápalem plic. Gottwald zemřel 14. března 1953 a celou zemi zachvátila organizovaná smuteční kampaň. Při pompézní tryzně ho na poslední cestě doprovázely statisíce lidí. Po vzoru Lenina a Stalina mělo být Gottwaldovo tělo uchováno „na věčné časy“. Bylo nabalzamováno a vystaveno v Památníku osvobození na Žižkově. Přes každodenní péči a obrovské náklady však tělo napuštěné chemikáliemi po čase začalo měnit podobu. Nakonec bylo v roce 1962 zpopelněno.

Antonín Zápotocký

Šest let strávených v koncentračním táboře oslabilo srdce Antonína Zápotockého, který rovněž zemřel v prezidentském úřadu. Jeho zdravotní stav přitom byl – na komunistický režim netypicky – veřejnosti do značné míry známý, lékařské konzilium o něm vydávalo stručné oficiální zprávy. Začalo po prvním infarktu v roce 1955, další ho postihl na počátku listopadu 1957. Třetí, který následoval 13. listopadu 1957, už Zápotockého srdce nevydrželo.

Antonín Novotný

Třetí komunistická hlava státu během mandátu netrpěla vážnými chorobami, někdejší „nejhezčí prezident světa“ (Novotný se jím stal v 60. letech v anketě časopisu Stern) abdikoval na začátku pražského jara 1968 plný sil. Zemřel náhle na srdeční infarkt v lednu 1975.

Ludvík Svoboda

Generál Ludvík Svoboda prošel bez vážnějšího zranění válečnými boji, komunistická vazba v letech 1952 až 1953 však jeho zdraví podlomila. V roce 1969 se jeho srdeční onemocnění prudce zhoršilo, podle některých pramenů pravděpodobně pod vlivem Husákovy normalizace. Další atak choroby na podzim roku 1973 znemožnil Svobodovi vykonávat úřad a o půl roku později byl již prezident upoután na lůžko. Od roku 1974 už nemohl kvůli zdravotnímu stavu vykonávat prezidentský úřad. Odmítl však abdikovat a v březnu 1975 jej na základě novelizace ústavy (umožnila dlouhodobě nemocného prezidenta odvolat) Federální shromáždění zbavilo funkce. O čtyři roky později zemřel.

Gustáv Husák

První čs. prezident slovenského původu zažil v 50. letech komunistické vězení, přesto ale na stranu nezanevřel a po srpnu 1968 stanul v čele země. Napětí, přepracování a nevhodný způsob života – Husák málo spal a silně kouřil – se ale podepsaly na jeho zdraví. V roce 1978 jej postihl první úder mozkové mrtvice, o rok dříve jej silně zasáhla smrt manželky Viery při leteckém neštěstí. V prosinci 1987 už jako nemocný muž rezignoval na post generálního tajemníka ÚV KSČ, koncem března 1989 postihla Husáka, tehdy „jen“ prezidenta republiky, další mrtvice. Prudce se mu zhoršil zrak a musel podstoupit operaci očí. V té době byl již jen stínem činorodého a vitálního muže ze začátku normalizace. Politické změny roku 1989 bral na vědomí a nijak jim nebránil, rezignoval 10. prosince a odešel do ústraní. Zemřel 18. listopadu 1991 v Bratislavě.

Václav Havel

Na Havlově zdravotním stavu se podepsalo věznění za komunistického režimu, při kterém prodělal neléčený zápal plic, a také silné kouření. Od roku 1990 až do konce druhého mandátu českého prezidenta začátkem roku 2003 byl kvůli závažným zdravotním problémům sedmnáctkrát hospitalizován. V nemocnici strávil za tu dobu 230 dní a odhadem prostonal přes tři sta dní, nepočítaje v to rekonvalescenci a ozdravné pobyty. Prezident však úřadoval, i když byl nemocný.

Několikrát byl Havlův život vážně ohrožen. Například v prosinci 1996 mu lékaři se zhoubným nádorem odebrali i polovinu pravé plíce. V dubnu 1998 mu při protržení tlustého střeva zachránil život rakouský chirurg Ernst Bodner. Na přelomu července a srpna téhož roku zkomplikovala Havlův pooperační stav porucha srdečního rytmu. V tomto snad pro prezidenta po zdravotní stránce nejkrizovějším roce strávil Havel v nemocnici nejvíce času – skoro dva a půl měsíce.

Havlovým zdravotním potížím dominovala chronická bronchitida, které neprospívalo kouření. S cigaretami se rozloučil až po operaci plic v roce 1996. Po odstranění části pravé plíce pak měl často potíže s její nevzdušností. Poslední československý a první český prezident zemřel 18. prosince 2011 ve věku 75 let, necelých devět let po odchodu z Hradu.

Václav Klaus

Klaus jako prezident (ale ani v předchozích funkcích, kdy byl premiérem a předsedou Sněmovny) neměl zdravotní problémy často. Jeho zdraví média sledovala v roce 2008, kdy podstoupil operaci kyčelního kloubu. V roce 2012 se pak podrobil operaci šedého zákalu. Několikrát se léčil doma s virózou či angínou. Ani po odchodu z Hradu netrpěl Václav Klaus vážnějšími zdravotními problémy, letos na podzim jej nicméně opakovaně přivedly do nemocnice potíže s vysokým tlakem, postihly ho také žaludeční komplikace.