Zemřel nejdéle vládnoucí panovník arabského světa, ománský sultán Kábus bin Saíd
ÚMRTÍ
Ve věku 79 let zemřel v pátek večer ománský sultán Kábus bin Saíd, který patřil k nejdéle vládnoucím panovníkům světa. Oznámila to v sobotu časně ráno ománská státní televize. Na trůnu ho vystřídal jeho bratranec, působící doposud jako ministr kultury, Hajsám bin Tárik Saíd.
Kábus bin Saíd se ujal moci v Ománu v roce 1970 při nekrvavém převratu, když s pomocí bývalé koloniální mocnosti Británie svrhl svého otce Saída bin Tajmúra. Po britské královně Alžbětě II. a brunejském sultánovi Hassanalu Bolkiahovi byl třetím nejdéle panujícím monarchou světa. Ománské úřady vyhlásily po smrti panovníka třídenní oficiální smutek.
Novým ománským sultánem se stal dosavadní ministr kultury Hajsám bin Tárik Saíd. Oznámila to ománská státní televize. Sultán Kábus neměl děti a veřejně nejmenoval svého nástupce. Podle ustanovení z roku 1996 měla vládnoucí rodina vybrat sultánova následovníka do tří dnů od chvíle, kdy se trůn uvolní. Rychlou a hladkou volbu nástupce na ománském trůně v prvních reakcích chválí zejména ekonomové, podle nichž by nejasnosti v této věci vedly k ekonomické nejistotě.
Sultán má v Ománu velkou moc, zastává současně funkci premiéra, vrchního velitele ozbrojených sil, ministra obrany, financí a zahraničních věcí, připomíná server BBC News. Sultán Kábus bin Saíd se ale v posledních letech na veřejnosti objevoval jen zřídka, přičemž se spekulovalo, že trpí rakovinou tlustého střeva. Minulý měsíc se vrátil do své vlasti poté, co absolvoval léčbu v Belgii.
Kábus bin Saíd se narodil 18. listopadu 1940, studoval na Královské vojenské akademii v Sandhurstu nedaleko Londýna a po jejím absolvování sloužil v letech 1960-1964 v britské armádě. Část výcviku strávil s britskou jednotkou v Německu. V roce 1964 se vrátil zpět do rodného Ománu. Zasadil se o modernizaci země a to tak, aby byly uchovány místní tradice. V roce 2011 čelil protestům arabského jara, které zasáhly i další státy regionu.
Ropný stát Omán se 4,6 milionu obyvatel je západními mocnostmi oceňován jako stabilní síla v oblasti Blízkého východu, kde často hraje roli vyjednávače. Udržuje přátelské vztahy se Spojenými státy i s Íránem a v roce 2013 pomohl zprostředkovat tajné americko-íránské rozhovory, které později vedly k uzavření mezinárodní dohody o íránském jaderném programu, od níž Washington v roce 2018 odstoupil.