Chaos jako vládní strategie

Boris Johnson znovu dokázal, proč je politický génius i matlák zároveň. Je to skvělý politik pro volební kampaň, úctyhodný rétor, který se nebojí dělat si legraci z kohokoliv, i ze sebe. Schopnost vyhrávat předvedl, když dvakrát zvítězil v levicovém Londýně a při vedení kampaně pro brexit. Zároveň ho však provází pověst chaotika, jenž když se dostane k moci, není ji schopen vykonávat efektivně. Obě dvě tyto složky byly obsažené v jeho závěrečné řeči na stranické konferenci konzervativců, v níž měl představit plán, jak se vypořádat s patem ohledně brexitu.

Johnson projev proložil vtipy, hlavně na adresu svých politických protivníků. Labouristy nazval „bratrovražednými antisemitskými marxisty“ a naznačil, že vláda by mohla vystřelit vůdce labouristů Jeremyho Corbyna do vesmíru jako prvního britského kosmonauta. Dělal si však legraci i ze sebe, například když se zmínil o svém údajném hobby malovat krabice od vína na autobusy.

Problém byl, že Johnsonův proslov postrádal hloubku, neohlásil žádný velký vládní projekt. V případě brexitu pouze oznámil, že na irské hranici ani poblíž ní nevzniknou kontroly, a potvrdil rozhodnutí vlády odejít z EU 31. října za každou cenu.

Kritici tvrdí, že Johnsonova řeč postrádala velké nápady, protože žádné nemá. Shovívavější poukazují na to, že britský kompromisní návrh ohledně nejpalčivějšího brexitovského problému, totiž irské pojistky, byl ve stejný den poslán do Bruselu. Návrh by tak nejspíš přehlušil jakékoliv jiné oznámení.

Včera odpoledne byl britský návrh opravdu zveřejněn. Podle něj by Severní Irsko zůstalo v regulačním sladění s EU, ale ne v celní unii. Míra regulačního sladění by byla dojednána irskou vládou v Dublinu a místní severoirskou samosprávou v Belfastu a každé čtyři roky by se souhlas obnovoval. Kontrol na hranicích by podle Johnsona nebylo potřeba, většina nutných prohlídek by šla provést decentralizovaně ve skladech dodavatelů nebo v jiných úsecích dodavatelského řetězce.

Problém je, že verzi tohoto návrhu, jehož podobu ve středu ráno publikoval deník The Daily Telegraph, již předem odmítla EU, přesněji Irové, jejichž souhlasem Unie podmiňuje přijetí jakéhokoliv kompromisu. Zlí jazykové tvrdí, že „kompromis“ je naschvál navržený tak, aby ho EU musela odmítnout. Přitom ze strany Johnsona se jedná o reálný ústupek. Ten irskou pojistku zatím odmítal a zahrnutí vlády Belfastu je pokusem, jak ji učinit stravitelnější pro severoirské unionisty (zastánce těsné unie s Británií, ne s Evropou).

V rychlém irském „ne“ se tak zřejmě projevil efekt zákona zakazujícího odchod z EU bez dohody. Pro ten se v médiích vžilo označení Bennův zákon, podle hlavního tvůrce Hilaryho Benna, konzervativci ho však překřtili na „kapitulační zákon“. Johnson varoval, že jediným efektem bude, že EU ztratí vůli ke kompromisu.

Zdá se, že Británie směřuje k tak dlouho odmítanému prodloužení. Vláda to sice neustále odmítá, ale stále není jasné, jak Bennův zákon obejít. Ministři pouze naznačují, že existuje řešení. Bývalý premiér John Major řekl, že tím mechanismem by mohlo být odložení platnosti Bennova zákona pomocí rozkazu Tajné rady, což je jeden z těch obskurních mechanismů britského vládnutí, který do velké míry upadl v zapomnění. Dnes se rozkazy Tajné rady používají například ke změnám stanov polostátních institucí, jako jsou třeba univerzity, ne k zásadním politickým krokům. Vláda však Majorovu spekulaci odmítla.

Nejnovější spekulace, kterou žijí britská média, je, že prodloužení by konzervativcům vlastně tolik nevadilo. Hlavní důvod, proč ho odmítali, byl strach, že porušení slibu odejít 31. října by byla politická sebevražda. Johnson sám prohlásil, že „prodloužení znamená vymření“. Jenže čím urputněji toryové bojují pro brexit a čím je jasnější, že jim opozice hází klacky pod nohy na každém kroku, tak tím roste pravděpodobnost, že se konzervativcům podaří hodit vinu za prodloužení na někoho jiného. V tom případě by se už nemuseli bát úprku voličů.

Hlavnímu komentátorovi televize ITV Robertu Pestonovi prý jeden z nejbližších poradců premiéra řekl: „Myslím si, že se nám podaří proplout rozbouřenými vodami lépe než remainerům a nějak v nastalém chaosu převládneme, hlavně protože my jsme zvyklí na chaos.“ Naprostý chaos vládnoucí Británii tak může být součástí plánu.