Konstruktivní státník Babiš a ódéesák Zeman

Cyničtí pragmatici, kteří chtějí moc jako konečný cíl, nikoliv prostředek k cíli nebo jako nástroj prosazení svých čistě osobních zájmů, se zpravidla vyznačují mimořádnou přizpůsobivostí. Schopností měnit své názory často během dní i hodin. Netrápí je to. Nic neztrácí. Žádné své hodnoty a přesvědčení neobětovávají. Volí jen jiné prostředky k dosažení cíle, protože vnější okolnosti se změnily. Jsou to zdatní herci. Do rolí se vpravují s naprostou lehkostí, proto v nich na své příznivce působí velmi přesvědčivě.

Tou lehkostí přizpůsobivosti válcují své soupeře, kteří tak pružní chameleoni nejsou. Třeba proto, že jim v té politice kromě vlastních zájmů a uspokojení ega pocitem moci taky o něco jde. Mají nějakou představu, kam má svět jít, a chtějí ho tam posunout.

Teď budeme nějakou dobu sledovat dvě špičková představení politického převtělování. Prvním bude rok a půl dlouhá prezidentská kampaň Andreje Babiše, kterou bude provozovat z pozice lídra parlamentní menšiny. Babiš se po otřepání z porážky hned v neděli desátého října rozhodl, že bude kandidovat na  Hrad. Ví z vlastních průzkumů, že je to skoro mission impossible. Dvě třetiny lidí k němu mají tak bytostný odpor, že je nevolitelný. Jemu ale nezbývá nic jiného než to zkusit přelomit. Jinak skončí nejen v zapomnění, ale hlavně nebude mít pozici, z níž by mohl hájit svou osobní svobodu a majetek před obžalobami z vážných hospodářských trestných činů.

Babiš od svých analytiků moc dobře ví, že proto, aby někoho z těch, komu vadí, alespoň zkusil zlomit, musí být konstruktivní, konsenzuální figurou. Nic takového jako řvoun, kterého jsme viděli ve volební kampani, kdy kvílel o obsazování chat migranty. Proto se Andrej Babiš od prvního dne stylizuje do role „konstruktivní“ opozice. Kudy chodí, tam to zdůrazňuje. Naposledy včera v rozhovoru pro deník Právo. „Budeme konstruktivní opozice, nebudeme žvanit, budeme mluvit k věci a nebudeme všechny vládní návrhy z principu odmítat.“

Budeme tady sledovat prezidentskou etudu rozvážného konstruktivního státníka Babiše, který bude s grafy a tabulkami o zdražování energií a zvyšování chudoby v ruce tepat Fialovu vládu.

Že se Babiš převtělovat umí a jako obchodník s tréninkem v arabském světě na to má talent, jsme viděli už mnohokrát. Posledním modelem byl důchodce ve svetru, který seniorům, sedě s krabičkou mražených profiterolků před Lidlem, vysvětloval, že je jedním z nich.

Zahraniční diplomaté v Praze často popisovali, jak je navštívil Babiš, skromný, pokorný muž, který přišel pěšky. Žádné auto s řidičem a ochrankami na rozdíl od ostatních politiků. Andrej, kamarád pro diplomaty.

Členové předbabišovských vlád vzpomínají, jak na ně Andrej Babiš, miliardář, oddaně čekal na rohu u Úřadu vlády klidně dlouhé desítky minut, když po nich něco potřeboval.

Je to arabský obchodník s dlouholetou praxí. Přizpůsobivost do role je jeho velmi silnou stránkou. Tak je třeba číst každý jeho výrok.

Prezident Miloš Zeman je v oboru přizpůsobivosti podobný mistr. Ve svém životě už se ideologicky označoval za sociálního demokrata, liberála japonského typu, eurofederalistu, atlantistu. To, co se vždy hodilo. Se stejnou pružností se přibližoval nebo oddaloval hráčům na politické scéně podle toho, komu šla zrovna dobře karta.

Leže v nemocnici s vážnou chorobou není už Zeman ve své kondici. Esenciální přizpůsobivost novým podmínkám ale zůstává. Pakt s Andrejem Babišem je zapomenut. Miloš Zeman v rádiu veřejně mluví o tom, jak je mu blízký program ODS. Vztahy s Petrem Fialou se podle kuloárních informací jen a jen vylepšují. Zeman jede pragmaticky s vítězem. Pokud chce do konce svého mandátu ještě něco prosadit, ví, že k tomu potřebuje součinnost s novou vládou. Ne konflikt s nastupujícím premiérem. Ten by mu nic nepřinesl.

Největší cyniky české politiky budeme v příštích měsících sledovat v nových rolích daných novými okolnostmi.