„Osobnost královny Alžběty je záhadná. Charles působí ještě odtažitěji“

Britská královská rodina fascinuje celý svět. Vznikají o ní filmy a seriály. Její skandály plní stránky světových novin. Z královských svateb a pohřbů jsou globální události. V centru dění stojí Alžběta II., jež nedávno oslavila 70 let na trůně. I když její tvář zná zřejmě každý, její osobnost je spíše záhadná. Ústavní role jí nedovoluje projevovat na veřejnosti jakékoli politické názory.

O tom, proč zrovna britská královna a její rodina tak poutají pozornost a jaká je budoucnost této starobylé instituce, debatují ředitel Knihovny Václava Havla a bývalý velvyslanec v Londýně Michael Žantovský, politolog a překladatel Alexander Tomský a bývalý europoslanec, historik Hynek Fajmon.

Když se řekne královna nebo královská rodina, člověka automaticky napadne ta britská. Zatímco v případě dánské královny nebo španělské monarchie je vždy potřeba specifikovat, o jakou rodinu jde. Čím to je? Je to jen všeobecným anglofilstvím, nebo je na Alžbětě II. něco zvláštního?

Žantovský: Tak ona ve skutečnosti je velmi zvláštní a velmi jedinečná. A já to přiznávám, já ji velmi obdivuji. Ale není to tím, že je britská, protože ona ve skutečnosti není, ona je saxo-coburská, ten rod se v roce 1917 jenom přejmenoval, když za první světové války německé šlechtické rody přestaly mít v Anglii dobré jméno. Takže není to britskými geny, i když samozřejmě má i britské královské předky. Ale pamětníci včetně její sestry Margaret a dvořanů, už v době jejího dětství, kdy ona byla třetí v nástupnictví na trůn, takže se nepočítalo s tím, že někdy bude královnou, tak už tenkrát mluvili o její výjimečné svědomitosti a zodpovědnosti. A to je pro mě obrovský vzor, jak ona po 70 let ten královský úděl, který není tak krásný a lehký jako z pohádky, nese zodpovědně, svědomitě a v podstatě dokonale. V tom je jedinečná.

Tomský: Já bych to viděl trochu jinak. Královna skutečně je jedinečná, ale ten význam britské monarchie je v něčem jiném. Je v tom, že na světě existují anglicky mluvící národy, miliarda lidí mluví anglicky a zároveň monarchie nepodlehla takovému posunu, jaký vidíme ve Švédsku, v Dánsku, Norsku, k civilní monarchii. Ke králi, který jezdí neformálně oblečený, v bundě na kole, to je v Británii nemyslitelné. Tam se ještě uchoval ohromný ceremoniál, z tradice britského impéria a tisícileté britské říše čtyř národů. Tady já vidím hlavně ten důvod. V tom zájmu o britskou monarchii, o ceremoniál, který je tak monumentální. A také ve způsobu, jakým je monarchie provázána s politikou. Královna otevírá parlament, zavírá parlament, vše je spojené s královnou. Tak to hraje ohromnou roli bez ohledu na to, jak oblíbená je postava monarchy.

Fajmon: Já bych doplnil ještě jeden rozměr, na který se zapomíná. Ona je také hlavou anglikánské církve, ona v sobě spojuje nejen monarchistickou tradici, ale také určitou duchovní tradici, což my zapomínáme, ona je i takovým „papežem“ anglikánského světa, anglikánského společenství, i když samozřejmě nevykonává přímo žádné funkce. Ale je s tím spojena ta rovina duchovní moci, která se tam drží stále. Potom samozřejmě se v tom odráží to, že je tu s námi tak dlouho a tak skvěle vykonává své funkce. Já jsem přemýšlel, jestli udělala nějakou chybu, která by jí mohla být vyčtena. Jediná, která mě napadla, a to se jí vyčítalo, byla její zdrženlivost při smrti lady Diany. Tam ale měla své důvody, protože se držela protokolu. Když se podíváme třeba na nedávné skandály, které byly kolem bývalého španělského krále, tak ona žádné takové osobní selhání za sebou nemá.

Co Charles? Na rozdíl od královny, která je ve svých názorech opravdu nečitelná, je on větší aktivista. Angažuje se hlavně v zelené politice, což je neobvyklé. Nebude rozporuplnější monarcha?

Žantovský: On už bude nastupovat na trůn a já přeji Alžbětě ještě mnoho let zdraví a života, v poměrně pokročilém věku, kdy člověk většinou své mladistvé excesy umírňuje. A to, co ten nástupník dělal v mládí, než je skutečně povolán na trůn, je něco jiného, než co dělá potom. Znovu je to dvůr, který mu vymezuje hranice, které on nebude překračovat. Takže já si myslím, že až se Charles stane králem, tak se bude více věnovat botanickým zahradám, agrikultuře a hortikultuře, než se jí věnovala Elizabeth, která se zase hodně věnovala pejskům a koním. Ale tolik vybočovat nebude. Tam je zjevný problém, který on prostě řeší dlouho, a to je, že i z lidského hlediska je ta pozice čekání nekomfortní. On nepůsobí jako přesvědčivá osobnost. Na mnoho lidí působí ještě jaksi odtažitěji než jeho matka. Navíc jeho paní Britové hrozně dlouho nebrali, až teď ji trochu vzali na milost, protože jim už nic jiného nezbývalo a protože se tím odvedla pozornost od Harryho a Meghan a prince Andrewa. Když už jsme u toho, tak ten zanechal na pověsti své rodiny pěknou kaňku. Takže Charlesovi bude možná pětasedmdesát, možná i víc, až nastoupí na trůn. To nejlepší, co bude moci udělat, je příliš nevybočovat.

Celý Salon si můžete přečíst na ECHOPRIME zde nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo, který je od čtvrtka na stáncích. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.