Duka požehná Mariánský sloup, zároveň se u něj srotí odpůrci v čele se Zahradilem

Mariánský sloup, který po sto letech znovu stojí na Staroměstském náměstí v Praze, se v sobotu stane středem pozornosti jeho zastánců i odpůrců. Na slavnost Nanebevzetí Panny Marie, což je jeden z nejdůležitějších křesťanských svátků, napodobeninu sloupu v poledne požehná pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka. V 10:00 se na náměstí sejdou ti, kterým se znovuinstalace sloupu ve veřejném prostoru nelíbí. V tomto týdnu se ještě veřejnosti představí dvě knížky, které historii spojenou se staroměstským mariánským sloupem přibližují.

Duka od 10:00 povede v Týnském chrámu bohoslužbu, po níž sloupu požehná. Slavnost začne již 14. srpna ve Staré Boleslavi, kde se od 18:00 v tamní bazilice Nanebevzetí Panny Marie uskuteční mariánské nešpory.

„Tyto mariánské sloupy byly vždy symbolem ochrany nejen před válečným nebezpečím, ale také ochrany před nebezpečím zhoubných infekčních nemocí,“ uvedl Duka při příležitosti vztyčení sloupu počátkem června v reakci na koronavirovou pandemii.

Zahradil pořádá protidemonstraci

V sobotu 15. srpna má v 10:00 začít protest, který chce prezentovat Staroměstské náměstí jako sekulární veřejný prostor. Na svém facebooku o tom informoval europoslanec Jan Zahradil (ODS). „Svěcení takzvaného Mariánského sloupu kardinálem Dukou 15. 8. jasně ukazuje, že primárně nešlo o obnovu historické památky, ale o triumfální instalaci symbolu jedné konkrétní církve na významném veřejném místě,“ uvedl Zahradil.

Mariánské sloupy se zpodobněním Panny Marie se vztyčují již tisíc let jako děkovné a pamětní, často jako připomínka tragických událostí, válek případně morové epidemie. V centru Prahy nechal sloup postavit habsburský císař Ferdinand III. v roce 1650 jako poděkování Panně Marii za obhájení Prahy před švédskými vojsky v roce 1648. Do 19. století se u něj konávaly pobožnosti a procesí.

Po vzniku republiky byl v listopadu 1918 na protest proti habsburské monarchii stržen davem. Sloup vysoký téměř 16 metrů se svými rozměry a umístěním sloužil sochaři Ladislavu Šalounovi pro kompozici pomníku Jana Husa, který je nízký a plochý a vytvářel tak protiklad k vysokému sloupu. Díla se podle některých názorů vyvažovala i ideologicky. Šalounův pomník byl odhalen roku 1915, k pětistému výročí Husova upálení.

Snahy po obnovení sloupu zaznívaly hned po jeho zborcení, silnější pokusy začaly po roce 1989. Ze sloupu se dochovalo jen pár částí, které jsou v Lapidáriu Národního muzea. Sochař a restaurátor Petr Váňa navzdory dlouhodobě zamítavým postojům Prahy k obnově sloupu na napodobenině sochy a soklu 23 let pracoval. Zastánci obnovy považují dílo za symbol a vzpomínku na obránce Prahy za třicetileté války a významné barokní umělecké dílo. Podle odpůrců jde o symbol habsburské nadvlády a netolerantní rekatolizace země.