Týdeník Echo: České dálnice, druhá transformace a hranice humoru

Titulním tématem nového čísla Týdeníku Echa je aktuální stav českých silničních komunikací. Článek Petra Holuba nazvaný Ťokovy dálnice mimo jiné vyvrací tvrzení premiéra Babiše o úspěších jeho ministra dopravy a neúspěších předchůdců v ministerském křesle za jiné politické strany.

 „Ve skutečnosti se dokončilo ještě dalších sto kilometrů čtyřpruhových silnic, které premiérovi marketéři nezapočítali. Ministrům z doby před nástupem ANO přiznali stavby na dálnicích D1 a D3, do výčtu se však nedostala jižní část Pražského okruhu, autostráda z Karlových Varů do Chebu, spojení Žatce s Chomutovem a pár dalších investic. Vtip byl v tom, že dříve se čtyřpruhové komunikace dělily na dálnice a rychlostní silnice a až roku 2016 byly rychlostní silnice prohlášeny za dálnice. Pražský okruh je dálnicí teprve od té doby,“ píše Holub.

O tom, že neexistuje alternativa ke druhé transformaci, píše Lenka Zlámalová: „Cesta, po které jsme dosud šli a stali jsme se díky ní nejbohatší a nejvyspělejší zemí postkomunistické střední a východní Evropy, už nemá pokračování, které by vedlo k dalšímu rychlému vzestupu životní a civilizační úrovně. Pokud se co nejrychleji nepustíme do druhé vlny transformace, čeká nás stagnace nebo úpadek. Svůj úspěch jsme v posledních třiceti letech postavili na atraktivním poměru cena/výkon. Stali jsme se levnou, schopnou a kvalitní průmyslovou zemí, která umí dobře vyrábět, když jí někdo jiný, převážně zahraniční investor, dodá nápad, návrh a design toho, co má vyrábět.“

Cyklus od nápadu k prodeji přirovnává autorka schematicky k písmenu U:  „Nejvyšší zisky, a tím pádem i platy jsou na vrcholech té U-rampy. Směrem dolů klesají. Je to práce v úkolu s fixními cenami, kde se moc nevydělává a není tam prostor pro vyjednávání. Ekonomové tomu říkají smějící se křivka. Největší porce zisků se dělí v horních koutcích úsměvu. Velká část naší ekonomiky, především ta v rukou zahraničních investorů, je ve spodním patře U-rampy. Kvůli tomu dnes v platech zaostáváme za bohatými zeměmi Evropy podstatně víc než v produktivitě práce.“

Kde je hranice mezi společensky „přípustným“ a „nepřípustným“ humorem? Měla by dnes Česká soda šanci dostat se na televizní obrazovky? Ondřej Štindl příliš nenadsazuje titulkem své úvahy: Z legrace se stala vážná věc.