Přichází nová móda, mileniálové jsou šťastní, když mohou vodit psy a kočky do práce
MAZLÍČCI V PRÁCI
NOVÉ
1
Prostředí ve stylu art déco, běžné aperitivy, kurzy jógy a výhled na Sacré-Coeur: sedmadvacetiletá Apolline měla při své první volbě zaměstnání štěstí. Pracuje v agentuře Supr-Agency v srdci Paříže. Těžko by našla něco lepšího. Není to ale krása lokality, co mladou absolventku přilákalo. Největší radost jí dělá možnost vodit si do práce Oscara, svěřuje se. Při vyslovení svého jména se jí Oscar vrhá do náruče.
„Tady je Oscar hvězdou,“ směje se a je pyšná jako matka na své potomky. Oscar je ovšem tříletý špic. Jak píše francouzský týdeník L´Express, přichází americká praxe: pet at work. Zejména takzvaní mileniálové, tedy lidé narození těsně před koncem tisíciletí, si oblíbili možnost chodit do práce se svým domácím zvířetem. A mnoho podniků to povoluje.
Apolline patří k mileniálům, osobám ve věku od osmnácti do pětatřiceti let, kteří jsou dnes nositeli anglosaské koncepce Pets at work (Paw). Nový styl vodit si zvířata do práce se ve Francii teprve rodí. Ve Spojených státech jsou některé podniky v této otázce tak daleko, že dávají lidem dny volna na adopci zvířete či na jeho pohřeb.
Americká asociace Pet Sitters International před dvěma desetiletími stanovila dokonce den psa v kanceláři, který se slaví 22. června. Od loňského října se ve Francii už podruhé udílely Trofeje Pet Friendly po francouzsku, jimiž jsou odměňovány ty podniky, které mají kladný vztah k přítomnosti chlupatých mazlíčků. Podle internetového serveru Wamit uvedlo 13 procent dotázaných, že tráví celý den ve společnosti zvířete, ať už je jejich nebo kolegy v práci. A 84 procent respondentů touží po tom, aby mohli pracovat v prostředí, kde budou domácí mazlíčci vítáni.
Na těchto číslech není nic překvapivého. „Poté, co se zmocnili našeho osobního života, berou útokem i život pracovní,“ říká socioložka Jocelyne Porcherová z Národního ústavu pro agronomický výzkum. Doplňuje, že sama musela bojovat se svým vedením, aby si mohla do výzkumné laboratoře vodit svého psa.
Ve Francii, kde je 63 milionů domácích zvířat, z toho 7,3 milionu psů a 13,5 milionu koček, jsou průkopníky přítomnosti zvířat v kancelářích typu open space výrobci zvířecí výživy. „Zooterapie má své přednosti, pes je mocným nástrojem proti stresu,“ říká Sylvain Bruyére, který s manželkou vlastní obchod ve městě Saint-Étienne kousek od Lyonu. Každé ráno manželé přijíždějí se svými dvěma zlatými retrívry. „Uklidňují mě, je to neuvěřitelné,“ říká.
„Domácí zvíře je navíc opravdový bořitel ledů, prospívá sociálním vztahům,“ upozorňuje Arnaud Adler, který je vlastníkem tiskárny. Tento majitel tříletého labradora je přesvědčen, že pes v tiskárně přispívá k vytváření pohodové atmosféry. Zvíře v zaměstnání ale ovlivňuje i pracovní morálku.
„Když Oscar tráví celý den v košíku pod mým stolem, neznepokojuji se kvůli němu, jako kdyby byl sám doma. Bez problému pak pracuji v případě potřeby i do 21 hodin,“ svěřuje se Apolline. Zvířata tedy přispívají i ke zvýšení produktivity.
Ale nejen to – zvířata dělají i reklamu. Uchazeči o zaměstnání jdou někdy raději tam, kde je podnik nakloněn zvířatům, a tam i zůstávají. „Když jsem dělala přijímací pohovor, řekli mi, že mohu do práce chodit i se svými třemi psy. Podepsala jsem bez váhání,“ říká Maryline.
Nicméně překážky, které brání rozšíření této tendence, jsou silné. „Ve Francii se na práci pohlíží jako na nucení, jako na něco, co vás zbavuje radosti. Ale pes, to je radost!“ uvádí Jocelyne Porcherová. „Francie má funkcionalistickou, stachanovskou koncepci práce, která je kontrolovaná a hierarchizovaná. Dědictví centralizovaného státu vede k napětí ve vztazích,“ dodává expert na psychosociální vztahy Jean-Claude Delgenes.
