„Můj syn byl trotl jak já – a spáchal sebevraždu.“ Jan Faktor líčí děs ze ztráty

NAD KNIHOU TROTL

„Můj syn byl trotl jak já – a spáchal sebevraždu.“ Jan Faktor líčí děs ze ztráty
Česko-německý spisovatel Jan Faktor pojednává ve své knize Trotl o sebevraždě. Věc je o to drásavější, že jde o dobrovolný odchod jeho třiatřicetiletého syna Foto: Profimedia.cz, Viktor Chlad
3
Týdeník

Tereza Matějčková

„Kdo tu mluvil o vítězství? Vydržet – toť vše.“ Těmito verši končí rekviem básníka Rainera Maria Rilka. Wolf von Kalckreuth, jemuž je báseň věnována, spáchal sebevraždu v pouhých devatenácti letech. Byl to básník a překladatel Květů zla do němčiny a také byl od narození tělesně postižený. Navzdory tomu se rozhodl splnit vojenskou službu. Stres z výcviku nevydržel a ze života se rozhodl odejít. Tváří v tvář tíži mladého života vyznívají pasáže Rilkovy básně nepřístojně a mentorsky: „Kéž bys nyní nenes příliš dlouho klam za svým omylem, tak chlapeckým,“ překládá Bohuslav Reynek.

Česko-německý spisovatel Jan Faktor pojednává také o sebevraždě. Věc je o to drásavější, že jde o dobrovolný odchod jeho třiatřicetiletého syna. Faktorův přístup je – na první čtení – podobně necitlivý jako Rilkův. Romanopisec nepoučuje, ale synův příběh včleňuje do frašky. „Můj syn byl od narození trotl jak já, bojoval proti tomu čestně a dostatečně dlouho uprostřed krajně nepříznivých podmínek – a nakonec spáchal sebevraždu ze studu nad svým životem, který se octl ve slepé uličce,“ píše otec. Tato věta přepadne nic netušícího čtenáře na třetí stránce poté, co trotl starší v žoviálním tónu tematizuje otázku, čím to, že má stále tak skvělou náladu.

Faktor, který se narodil roku 1951 v Praze, započíná svou spisovatelskou dráhu uprostřed okruhu umělců v berlínské čtvrti Prenzlauer Berg. Zde vzniká především experimentální poezie a něco z této atmosféry vstoupilo i do románu. Umění je střet s obnošenými slovy a klišé, a Faktor tak formuluje novotvar za novotvarem. Román je navíc sepsán v asociativním žánru proudu vědomí. Četba je to nesnadná: autor čtenáře žene z jedné nesouvisející scény do druhé, zahrnuje milostným vyznáním skupině Rammstein anebo podrobným popisem vedlejších účinků všech léčiv, která užívá, a dlouhé pasáže věnuje třeba pražským bytům zaplněným harampádím.

Kromě toho, že je to kniha troufalá a únavná, je také vyznamenaná literární Cenou Wilhelma Raabeho. Autor je navíc nominován na jedno z nejvyšších německých ocenění, Německou knižní cenu. A fakt je, že román sice zkouší čtenářskou trpělivost, ale současně je také mimořádný – přinejmenším tím, jak přibližuje děs z nezměrné ztráty. Recenzenti zařadili knihu do tradice pikareskního románu, jehož hrdinou je prohnaný, ale prostý šibal, který si odvahou i přímočarostí omotá kolem prstu ledaskoho, občas i celý svět.

Celý esej Terezy Matějčkové Neštěstí a jiné legrácky si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.