„I zahrady pod Hradem zpustly. Navíc tam Zeman zavřel přístup“

Stát se o památky, které má svěřené, stará asi tak na padesát procent. Norma má být stoprocentní péče! Památky v rukou státu nemají mít chybu. Tak je to v Bavorsku nebo v Rakousku. Nechápu, proč by to nemohlo být u nás. – To říká Zděnek Troup, člověk, který doslova vyrval z trosek klášter Zlatá Koruna u Českého Krumlova a který léta objížděl a mapoval stav státních objektů, hradů, zámků, klášterů. Nemůže se smířit s tím, že se někdo, kdo to má jako povinnost, „nechová s péčí řádného hospodáře“.

„Státních objektů je zhruba sto. To je ohromná síla a ohromný závazek, který stát má. Lidé si většinou neuvědomují, co to číslo znamená, velikost a dosah tohoto kulturního dědictví jako celku,“ upozorňuje Zdeněk Troup.

Je těch „státních objektů“ méně než před rokem 1989?

Je jich zhruba stejně. Něco se vracelo, třeba Orlík Schwarzenbergům nebo Blatná Hildprandtům atd. Něco naopak Národní památkový ústav převzal, třeba Invalidovnu v Praze-Karlíně nebo zámek Vimperk, který byl ve vlastnictví národního parku Šumava, jenže ten na to neměl sílu. Stát by měl zaručit, že žádný objekt s přesahujícím významem nebude ve špatném stavu. To by měla být samozřejmost.

A není to samozřejmost?

Ne! U nás rozhodně ne. A přitom je i v zákoně napsáno, že o tyto památky se stát má starat s „péčí řádného hospodáře“. To se přitom neděje. Národní památkový ústav zaměstnává výborné odborníky, lidi zapálené a obětavé, jenomže ti nejenže jsou mizerně zaplaceni, ale mají často prázdné ruce.

Který státní objekt je v nejhorším stavu?

Je jich víc. Třeba barokní hospodářský dvůr v Zákupech: tam se před pár lety probořily krovy, přitom ten dvůr je možná cennější než zámek. Nebo pivovar v Kynžvartu. Nebo Manětín u Plzně. Veveří u Brna. Ani Bezděz na tom není dobře.

Bezděz jsou trosky, ne?

Je to mohutné hradní torzo složené z několika objektů v různých stadiích zachovalosti. Ale i o přiznaná torza je nutno se odpovídajícím způsobem starat. A to se až příliš často neděje.

Je to otázka peněz?

Ano. Má-li stát dostát svému závazku, tedy péči řádného hospodáře, je potřeba mít na to lidi a každý rok vybavit odpovědnou instituci, tedy Národní památkový ústav, ne dvěma miliardami, ale aspoň čtyřmi.

Takhle je to jednoduché?

Ano, je. A přitom by se nemělo zapomenout na to, že řádná péče znamená tvorbu rozpočtu od potřeb objektů a pomalou soustavnou péči a údržbu. Každý pořádný kastelán přesně ví, co jeho objekt potřebuje, a když se bude moci spolehnout, že na to bude mít prostředky, tak není důvod, aby státní hrady a zámky nebyly v perfektním stavu, jak je to zvykem třeba v Bavorsku nebo v Rakousku. Tam je norma stoprocentní stav, prostě tam nenajdete chybu. U nás bych to odhadl tak na padesát procent. Přitom za deset let se při vhodném financování dá dát dohromady každá ruina. Dneska je praxe taková, že se to nechá dojít až k havarijnímu stavu, pak se požádá o velké peníze z Bruselu, pak se vysoutěží nejnižší cena, potom se to co nejrychleji opraví, jenže rychlost většinou památkám škodí, to se musí dělat opatrně a důkladně. Pak se kašle na údržbu, protože na to nejsou prostředky, takže se to za dvacet zase přivede do havarijního stavu.

Příklad?

Přesně tohle se stalo třeba v palácových zahradách pod Pražským hradem. Ty se opravovaly za velké peníze, Havel tam vodil prince Charlese, nyní krále Karla, ten na to přispěl ze svých zdrojů, hezky se to opravilo, ale protože tam nebyla žádná údržba, dokonce ani zahradníka tam neměli, tak to za těch dvacet let zase zpustlo, dovedlo se to do havarijního stavu a teď se to zas za velké peníze opravovalo. Takhle se to prostě dělat nemá. Přitom by stačil zedník a zahradník, kteří by se o to starali. A to nemluvím o tom, že tam nikdo nechodí, protože tam současný prezident zavřel z Hradu přístup.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.