Dluhová krize na obzoru?

ÚHEL POHLEDU

Dluhová krize na obzoru?
Ilustrační grafika Foto: Shutterstock
1
Úhel pohledu

Markéta Šichtařová

Dneska mám pro vás dvě poselství a rovnou upozorňuji, že se vám asi nebudou příliš líbit. Je mi líto, ale musíme si nalít čistého vína.

Tak zaprvé: inflace se stále nezlomila, její konec není v dohledu, zůstane tu dlouho. A indicií, proč tomu tak je, je více. Ale hlavním důvodem je jednoduše a přímočaře to, že strůjci a viníci inflace dosud nepochopili, kde se inflace vzala, a dál pokračují v jednání, které ji způsobilo. Ať se podíváte v Evropě kamkoliv, všude vidíte stejný obrázek: V Česku se ve zrychleném jednání schvaluje příspěvek 5000 Kč na dítě pro rodiny s ročním příjmem do milionu korun. Ale to ještě není nic proti Rakousku. V Rakousku vláda představila soubor opatření, jež mají domácnostem a podnikům „pomoci“ s dopady vysoké inflace. Zahrnují mimo jiné jednorázový příspěvek 500 eur pro každou dospělou osobu a 250 eur pro každé dítě. Jinými slovy, toto jsou naprosto klasické, nezpochybnitelné vrtulníkové peníze. A tak bychom mohli pokračovat.

Vrtulníkové peníze – vzpomínáte, v jaké souvislosti se o nich začalo před lety mluvit? Začalo se o nich mluvit jako o teoretickém konceptu, který měl přimět domácnosti ke zvýšení útrat. Sami autoři myšlenky přiznávali, že sice vrtulníkové peníze nikoho neučiní bohatším, protože se pouze přelijí do inflace, ale tvrdili, že aspoň psychologicky rozhýbou útraty a lidé pak už v útratách prý budou pokračovat, což by hypoteticky mělo rozpohybovat ekonomiku. Neboli vrtulníkové peníze měly podpořit inflaci – a jako takové byly kritizovány.

Dneska tu máme obrovskou inflaci – a vlády jednotlivých zemí chtějí lidem proti inflaci „pomáhat“ vrtulníkovými penězi, které podporují inflaci! A kdyby čistě náhodou vrtulníkové peníze zafungovaly tak, jak jejich tvůrci zamýšleli, totiž že by se sice přetavily v inflaci, a přesto by navýšily útraty, bylo by to ještě horší – protože čím víc útrat, tím víc dalšího přitápění pod inflačním kotlem.
Ti, kdo inflaci údajně chtějí „léčit“, nechápou – nebo předstírají, že nechápou – tento fakt: Tak jako jediná věc mohla inflaci vyvolat, totiž dlouhodobé zvyšování peněz v oběhu a zvyšování útrat, tak taky inflaci může zkrotit jediná věc, totiž dlouhodobé snižování peněz v oběhu a snižování útrat. Přidat lidem peníze je naprosto kontraproduktivní a vede k přesnému opaku toho, k čemu má přidání údajně sloužit. Připouštím, že je to velmi těžko pochopitelná myšlenka, zdá se být úplně naruby, ale takhle prostě ekonomie funguje: čím míň peněz lidé od vlády plošně dostanou na útraty, tím bude inflace nižší, a proto budou lidé z dlouhodobého pohledu méně chudí.
A jelikož Evropa tuto (byť obtížně stravitelnou) kauzalitu odmítá pochopit, natož se podle ní řídit, inflaci pohání pořád víc. V české ekonomice je to pak ještě pikantnější než v Evropě jako celku. V Česku totiž máme tak napjatý trh práce (ano, také skrze předešlé populistické a nic z ekonomie nechápající kroky vlády), že z pravidelného průzkumu společnosti Manpower mezi 515 zaměstnavateli v soukromém i veřejném sektoru v ČR vyplynulo, že čeští zaměstnavatelé plánují i ve třetím čtvrtletí letošního roku mnohem více nabírat zaměstnance než propouštět. A co to znamená? Znamená to, že se mezi lidi bude kvůli poškozenému trhu práce a obrovskému hladu po pracovních silách dostávat stále víc peněz – které budou pohánět inflaci. Takže v Česku bude inflace i nadále vyšší než v okolních zemích.

A teď to druhé poselství. Vlády ještě pořád moc neví, která bije. Ale centrální banky to již pomalinku polehounku začínají chápat (asi tak 14 let s křížkem po funuse). A začínají alespoň ze své strany zvyšovat úrokové sazby, aby inflaci brzdily. A teď dobrý pozor: centrální banky zdražují úvěry (protože již trochu chápou, o co tu jde). Vlády přidávají na dluh lidem peníze (protože dosud vůbec nechápou, o co tu jde). Dluhy vlád tedy rostou, ale vlády musí kvůli zdražujícím úvěrům platit ze svých dluhů čím dál větší úroky, na které si už nemohou kvůli rostoucím úrokům půjčovat. Déjà vu? Ano, na spadnutí je evropská dluhová krize, podobná, jaká dostihla před pár lety Řecko. Akorát že ve zcela jiném měřítku.

Zdá se vám to jako hoax či zbytečné plašení? Pak vězte, že ukazatel strachu na kreditním trhu, takzvaný CDX neboli swapový index úvěrového selhání, poprvé od roku 2020 roste nad 100 bodů.