„Boj s ďáblem zavedl skutečné ďábelskosti. Přeopatrnost je náhle nejvyšší ctností“

ODŘÍKANÉHO CHLEBA NEJVĚTŠÍ KRAJÍC

„Boj s ďáblem zavedl skutečné ďábelskosti. Přeopatrnost je náhle nejvyšší ctností“
Jan Václav Peter (1745–1829): Adam a Eva v rajské zahradě (detail). "Utažené viktoriánství vedlo nakonec k sexuální revoluci, která přerůstá před našima očima opět v nový puritanismus. I snaha inkvizice vyvrátit Ďábla z kořene a odhalit jeho exponenty ve společnosti teprve zavedla skutečné ďábelskosti do praxe." Foto: Profimedia
2
Týdeník
Stanislav Komárek
Sdílet:

„Trochu mě mrazí při pomyšlení, jaké cíle euroatlantská civilizace po dlouhá desetiletí sledovala (svoboda, mír, blahobyt, rovnost, neustálý růst, volnost pohybu, nenásilnost, dlouhý život) a k jakým koncům by mohlo naše snažení, prováděné s obrovským úsilím, dojít,“ píše ve své eseji Odříkaného chleba největší krajíc pro Týdeník Echo biolog a filozof Stanislav Komárek.

Slovo enantiodromie (řecky enantiodromia) bývá do češtiny překládáno jako protiběh a používá se v praxi poměrně zřídka. Je to škoda, protože s jevem jím označovaným se setkáváme dnes a denně a většinou si jej vůbec neuvědomujeme. Ne že by šlo o objev posledních let, právě naopak. Ač slovo samo pochází patrně až od Stobaia, pozdně antického autora, už na úsvitu řecké filozofie úvahy na toto téma nacházíme, zejména u Herakleita Efeského (6.–5. století př. Kr.), například: „Studené se ohřívá, horké se ochlazuje, vlhké se vysušuje a vyschlé se zvlhčuje.“ Nově pak pojem enantiodromie zavedl pro účely poznání dynamiky duševních procesů C. G. Jung. V české tradici mu odpovídá tak nejspíš přísloví Odříkaného chleba největší krajíc. Známý čínský diagram propletení principů jin a jang ukazuje, že v každém z nich je už zárodek toho opačného, či lépe řečeno každá věc a doba už v sobě nesou seménka svého vlastního zániku.

V lidských záležitostech dochází k pravému opaku chtěného tím dřív, čím víc se tlačí na pilu, s čím větší urputností se při uskutečňování cílů postupuje. Neustálým přiživováním jednoho konce polárního páru, který máme za jediný správný, vyvoláváme kdesi ve skrytu růst toho druhého. Někdy trvá celý proces staletí, jindy léta, ba i jen měsíce tedy v záležitostech států či celých kultur, u lidských jedinců je tato změna ode zdi ke zdi mnohdy ještě kratší. Nacistické Německo už po dvanácti letech dosáhlo toho, že namísto kýžené světovlády nordického nadčlověka následovala jeho totální porážka a pes od něj kůrku nevzal. Sovětský svaz namísto ráje pracujících pro ně poměrně brzy vybudoval peklo, v zásadě nové otroctví. Po pádu komunismu nejvíc lákal volný trh, nejstrašnější nepřítel plánovaného hospodářství a největší kacířstvo pro marxistickou teorii, v raných devadesátkách“ neustále vzývaný a připomínaný.

Utažené viktoriánství vedlo nakonec k sexuální revoluci, která přerůstá před našima očima opět v nový puritanismus. I snaha inkvizice vyvrátit Ďábla z kořene a odhalit jeho exponenty ve společnosti teprve zavedla skutečné ďábelskosti do praxe.

V 19. století Evropa vtrhla do Afriky pod heslem poevropštění tohoto kontinentu to se v některých aspektech zdařilo a zdá se, že v 21. století půjde kyvadlo do opačné úvrati a hojnou imigrací dojde k afrikanizaci Evropy.

Leč nechme historických příkladů a poohlédněme se po minulosti zcela nedávné poslední dva roky jsou bohatým skladištěm enantiodromií, často uskutečněných takřka v rekordním čase. Covidová kolektivní psychóza jich přinesla věru mnoho: touha po největší jistotě přešla v největší nejistotu, sofistikovaná proorganizovanost v dezorganizaci, přemrštěná úcta i k nejbizarnějším „právům“ jednotlivce v eklatantní neúctu i k těm základním, největší svoboda přešla skokově do bezpodmínečné poslušnosti rozkazů, možnost letět kdykoli na Kergueleny v nemožnost opustit i okres, touha udělat život bezpečným a klidným jej kvůli surrealistickým pravidlům učinila riskantním i pohnutým.

Náhle se stala největší přeopatrnost a největší zbabělost nejvyšší ctností, v pozdním podzimu 2021 by se Kubiš s Gabčíkem jevili jako extrémně neodpovědní hazardéři, kteří kvůli jalové osobní ctižádosti a falešnému hrdinství ohrozili celý národ, lpí jim na rukou krev tisíců a po právu se jim nakonec stalo. Zdálo se, že medicínsko-průmyslový komplex se svým paternalistickým stylem uvažování převezme v západních společnostech natrvalo moc.

Celý esej Stanislava Komárka Odříkaného chleba největší krajíc si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od čtvrtka v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit
×

Podobné články