NASA reaguje na možný život na Venuši. Na „zlé dvojče Země“ pošle družici

Objev plynu, který by potenciálně mohl znamenat známky života na Venuši, způsobil velký ohlas. Americký Národní úřadu pro letectví a vesmír (NASA) už oznámil, že na planetu, která kvůli svému nehostinnému získala přízvisko „zlé dvojče Země“ vyšle sondu LLISSE. Ta se bude muset potýkat s extrémními podmínkami v podobě vysokých teplot i tlaku. LLISSE by měla vydržet pracovat 60 dnů, při předchozím pokusu přitom jiná sonda vydržela sotva více než dvě hodiny.

Mezinárodní tým vědců objevil v atmosféře Venuše plyn, který je spojován s živými mikroorganismy. Nachází se zhruba 50 kilometrů nad povrchem a astronomové si jeho přítomnost na druhé planetě od Slunce nedokážou zatím vysvětlit jinak, než přítomností života. Právě o tom psala tento týden světová média. NASA nyní na povrch Venuše vyšle sondu, která by měla o dosud málo probádané planetě přinést nové poznatky, upozornil server Wired.

První pokus o přistání přišel ze Sovětského svazu už v roce 1966. Sovětská sonda se tehdy na povrch spíše zřítila a vydržela fungovat jen něco málo přes dvě hodiny (konkrétně 127 minut). Nová sonda z dílny NASA by v nehostinném prostředí měla vydržet až šedesát dnů. Každá součástka je speciálně navržena tak, aby přežila extrémní teploty, tlak a vítr na povrchu planety.

Venuše má zhruba stejný objem a velikost jako Země. Vědci navíc věří, že na této „ďábelské planetě“ byly dříve rozsáhlé oceány, které mohly obsahovat život na elementární úrovni. V současné době se ale teploty pohybují v průměru okolo 464 stupňů Celsia. Jsou tedy dostatečně vysoké na to, aby dokázal kus olova proměnit v louži. Tlak je pak přirovnatelný k tomu, který na Zemi panuje například tisíce metrů pod hladinou oceánů. Vítr, který zde vane, dosahuje průměrně rychlosti „našich“ tornád. Noc zde trvá zhruba sto pozemských dnů.

Sonda má zachytit přechod mezi dnem a nocí

Nehostinná Venuše je Zemi nejbližší sousedkou. Druhou planetu od Slunce halí hustá, jedovatá atmosféra, která zadržuje teplo. Právě z těchto důvodů je téměř nemožné zachytit jakékoliv hlubší poznatky z orbity nebo při přeletu kolem. Vědci nutně potřebují dostat sondu na povrch.

Obnovené ambice na „dobývání“ povrchu pekelné planety v NASA vede Tibor Kremic, šéf střediska vesmírných vědeckých projektů při Glenn Research Center ve státě Ohio. Podle něj nebude LLISSE (Průzkumník solární soustavy s dlouhou životností) jako jiné sondy mít velikost osobního vozu. Sonda bude výrazně menší, podobná krychli a naplněná nástroji na průzkum mnoha aspektů prostředí na Venuši – od atmosféry po geologické vlastnosti.

Největší výzvou je podle Kremice připravit sondu na extrémní prostředí. Atmosféra obsahuje vysoké procento oxidu uhličitého a také stopy síry, která na rychle vytváří krystaly. Proto Kremic se svým týmem navrhl a vytvořil součástky z tvrzeného materiálu, který je vyroben z karbidu křemíku. Každý senzor bude tímto materiálem vyztužen. I přesto je možné, že na LLISSE na Venuši poveze i běžné nástroje, mezi nimiž by mohla být i kamera. „Pokud existuje možnost, jak na sondu přidělat kameru, vsaďte se, že se o to pokusíme,“ uvedl Kremic s tím, že je na to sonda možná moc malá.

Jednou z největších výzev bylo podle Kremice zajistit napájení sondy na celých šedesát dnů. Mnohé sondy, které se vydávají do hlubokého vesmíru, v sobě nesou malý jaderný reaktor. LLISSE ale v sobě bude mít zabudovanou baterii napájenou teplem. Podobnou v sobě mají některé raketové střely. V tuto chvíli inženýři v NASA pracují na tom, aby byla energie z baterie využívána postupně, aby energie nedošla moc brzy.

Kremic a jeho tým bude nyní postupně testovat každou ze součástek v místnosti, která podle serveru Wired přesně kopíruje podmínky na Venuši. jedním z důvodů, proč má sonda vydržet tak dlouho, je i to, aby zachytila přechod mezi dnem a nocí. Den přitom na Venuši může trvat až čtyři měsíce a proto je potřeba, aby sonda přistála poměrně pozdě „ve dne“. Pak by podle Kremice měla baterie vydržet. „Zatím nemáme žádná data o tom, jaké podmínky na Venuši panují při přechodu mezi dnem a nocí,“ uvedl Kremic. „Snažíme se zjistit, co nejvíc se dá,“ dodal.

Vědci zatím vyloučili, že by plyn fosfan vznikl při sopečné aktivitě, blescích či dopadu mikrometeoritů – takové procesy ho produkují příliš málo.

„Byla jsem opravdu překvapená – dokonce v šoku,“ uvedla astronomka Jane Greavesová z univerzity ve velšském Cardiffu, která studii zveřejněnou v odborném časopise Nature Astronomy vedla. „S tím, co dosud víme o Venuši, je život – jakkoliv šíleně to zní – tím nejpřijatelnějším vysvětlením,“ dodala spoluautorka studie a molekulární astrofyzička Clara Sousová-Silvová z amerického Massachusettského technologického institutu (MIT).