Co týden dal, aneb co politik říká a co vlastně dělá

Česká politická republika minulý týden žila hlavně prozatímním krachem vyjednávání ANO a ČSSD o nové vládě. Ať už byl důvodem krachu vyjednávání fakt, že hlavně členská základna ČSSD nechtěla sedět ve vládě s trestně stíhaným premiérem, nebo urputná snaha pana Babiše ovládnout ministerstvo vnitra a zatočit tak s policisty, kteří si dovolili vyšetřovat jeho zločiny, myslím, že uplynulý půlrok ukázal hlavně totální neschopnost Andreje Babiše cokoliv reálně vyjednat. Jeho predátorské techniky nepřátelského převzetí, které nazývá eufemisticky jako řídit stát jako firmu, a které uplatňoval při kumulaci svého majetku, tak v politice a v řízení složitých státních záležitostí nefungují. A je dobře, že to občané vidí.

Nu, a na tahu je…

Pan prezident může celou politickou šachovnicí ještě pořádně zamíchat. Bylo by zajímavé sledovat, kdyby právě Miloš Zeman byl tou osobou, která Andreji Babišovi trošku přistřihne křídla.

Například kdyby pověřil sestavením vlády někoho jiného z hnutí ANO nebo tlačil na svoji všeobjímající tzv. úřednickou vládu přátel Miloše Zemana. Při apetitu Babiše být mesiášem ale těžko sázet na jiného lídra ANO a varianta ANO, KSČM a SPD prý podle Babiše také nehrozí. Uvidíme následující týdny.

Je nutné připomenout, že se blíží volby komunální (a senátní) a tak se zdá, že jednání o vládě už spíše přechází do předvolební kampaně a zejména politici ANO chtějí přesvědčit, že jsou vlastně nepostradatelní a že teda opravdu něco postavili (obrazně i doslova). Musí to být nesmírně těžké o tom přesvědčit hlavně sebe, když víte, že jste nepostavili vůbec nic, navíc, že jste toho spoustu rozbořili, nebo to samo spadlo a vy jste se na to jen dívali. V Praze si podobných absurdit užíváme plnými doušky. 

Zpovykaná Lítačka

Současná pražská primátorka, Adriana Krnáčová se nechala slyšet, že by ráda pokračovala, neboť jí prý práce pro Prahu nesmírně naplňuje. Myslím, že práce stávající pražské koalice ANO + ČSSD + Zelení+KDU-ČSL+STAN nesmírně naplňuje i samotné zpovykané Pražáky. 

Nicméně za jeden z jednoznačných úspěchů označila Lítačku. Už ten název zněl spoustě Pražanům jako špatný vtip. Podle paní primátorky je s ní prý možné „získat slevu do zoologické zahrady, botanické zahrady a je s ní možné jít do knihovny“. No to pěkně děkujeme, je rok 2018 a ono to má takové převratné funkce. Menší problém ovšem vidím v tom, že na chlup stejné to bylo možno dělat s tou zlou Opencard. Ano, dalo by se namítat, že se na tom něco ušetřilo v provozních nákladech, to je možné, ale v reálném výsledku pro Pražany jediné, co se za 4 roky na tomto projektu dokázalo, bylo přejmenování Opencard na Lítačku.

Svou polívčičku si přispěchal ohřát i pražský radní pro dopravu, Petr Dolínek (ČSSD). Prý se na Prahu nevykašlal, za zácpy nemůže a kdo se po Praze denně pohybuje, vidí jasné zlepšení (sic!). Člověk chvíli neví, jestli se má smát, nebo brečet. Tak to vezměme po pořádku. Zavřené mosty: Trojská lávka, Železniční most Výtoň, Libeňský most, Radotínská lávka, Negrelliho viadukt. Zavřené či omezené stanice metra: Palmovka, Nádraží Veleslavín, Muzeum, Anděl, Náměstí republiky, Budějovická. O té slibované a prostě zařízené wifi se už raději nezmiňuji. Zavřené tramvajové tratě: Palmovka-Maniny, Kobylisy-Palmovka, Malostranská-Újezd. Kdybych měla vyjmenovávat zavřené silnice v Praze, byli bychom tu do zítra. Nezbývá než vyslovit neskromné přání, aby se pan Dolínek na Prahu raději vykašlal.

Co tedy vlastně komunální politik dělá?

Mohu vám dát drobný příklad ze své praxe na Praze 2, kde jsme si dali závazek, že budeme raději dotahovat věci do konce než o nich jenom mluvit. Za všechny projekty bych ráda zmínila Nadačním fond Dvojka srdcem, protože to je moje milované dítě. Idea tohoto fondu tkví v tom, že chci propojit místní dvojkové patrioty s jejich sousedy, kteří potřebují pomoc. Věřím totiž na dobrovolnou solidaritu. Dvojka srdcem dává příležitost všem, kteří mohou a pomoct lidem ve svém okolí. Smyslem nového projektu je podpora nejzranitelnějších skupin obyvatel, což jsou zejména senioři a děti.

A jak to funguje v praxi? 

Paní Květuši Jeřábkové je 91 let a celý život prožila na Praze 2. Navzdory všemu, co jí život přinesl je to stále velmi veselá paní a touží být co nejvíce soběstačná. Největší problém jí dělal přesun z vozíku na lůžko, byla to pro ni obrovská námaha. Díky dárcům našeho fondu, dostala paní Květuše polohovací postel, která jí v těchto problémech velmi ulehčí. Bez státu, bez přerozdělování, bez hodnotících komisí, bez byrokratického pekla, pouze s městskou částí jako se servisní organizací. Tak vypadá pravá solidarita.

A co napsat jako třešničku na závěr? Magistrát se rozhodl, že když rozkopat a paralyzovat Prahu, tak pořádně. Proto na začátek sluneční sezóny naplánoval opravu náplavky u Rašínova nábřeží, která se každoročně těší obrovskému zájmu Pražanů. Provozovny, které sídlí v kobkách pod Rašínovým nábřežím, zůstanou celé léto zavřené. Podpora podnikání a plánování zásahů do infrastruktury v podání současné magistrátní koalice je skutečně na špičkové úrovni. Asi jako vše v Praze poslední čtyři roky.

Tak pán Bůh s námi a zlé pryč