Evropa šije plány pro měnovou krizi

ÚHEL POHLEDU

Evropa šije plány pro měnovou krizi
Pokud v této situaci ECB začne zvyšovat úrokové sazby, velmi tím přibližuje dluhovou krizi. Totiž situaci, kdy subjekty od domácností, přes firmy až po státy nejednou přestanou být schopné tyto úvěry splácet, píše Markéta Šichtařová. Foto: Shutterstock
1
Úhel pohledu

Markéta Šichtařová

ÚHEL POHLEDU: Dnes udělám něco, co na tomto místě zase tak často nedělám. Budu totiž uklidňovat. Ale popořadě: čtvrtek 27. října byl ve znamení dalšího zvyšování úrokových sazeb Evropské centrální banky (ECB). ECB opět přistoupila na své poměry k nezvykle razantnímu zvyšování úrokových sazeb o dalších 75 bazických bodů neboli 0,75 procentního bodu, čímž signální úrokovou sazbu v eurozóně posunula na dvě procenta, maximum od roku 2009. Hodnotit tento krok není tak triviální, jak by se mohlo zdát.

Kdyby k tomuto kroku ECB přistoupila před čtyřmi nebo dvěma roky – ano, čtete správně, před dvěma roky, tedy skutečně uprostřed doby covidové –, jednoznačně bych jej považovala za dobré rozhodnutí. Úrokové sazby ECB byly příliš nízké po příliš dlouhou dobu a to bylo pro ekonomiku nejen eurozóny, ale zprostředkovaně celé Evropy extrémně špatně, protože ji to enormně přehřálo, nafouklo to ohromnou bublinu v cenách cenných papírů i nemovitostí a vyvolalo to větší díl dnešní inflace. Kdyby tedy ECB zvýšila své úrokové sazby dříve, znamenalo by to, že by zabránila přehřátí do dnešní naprosto extrémní podoby.

Jenomže to se nestalo, ECB nechala ekonomiku přehřát, ceny nemovitostí i cenných papírů nafouknout, inflaci vyšplhat na 10 procent – a v ten okamžik začala úrokové sazby zvyšovat. A tak jako byly předtím úrokové sazby nízké do extrémních hodnot, také dneska je zvyšuje podobně extrémním tempem. A v tento okamžik už hodnocení dobře/špatně není tak černobílé.

Pokud totiž v této situaci ECB začne zvyšovat úrokové sazby, velmi tím přibližuje dluhovou krizi. Totiž situaci, kdy subjekty od domácností přes firmy až po státy, které si nabraly v minulých letech mimořádně levné úvěry, najednou přestanou být schopné tyto úvěry splácet.

V takové situaci dlužníci přestanou být schopní úvěry splácet nejen proto, že úroky z nich najednou vzrostou, ale také proto, že reálně chudnou, protože zisky firem a platy zaměstnavatelů nejsou schopné kompenzovat vysokou inflaci. Půda pro dluhovou past jak vyšitá. Kdo se v Evropě také ocitnul v dluhové pasti? Řecko, které kvůli tomu zbankrotovalo, a Kypr, jenž kvůli tomu byl donucen zmrazit vklady v bankách.

A najednou v tomto kontextu začíná dávat mnohem větší smysl událost, o které tento týden informovala česká média: totiž že nizozemské ministerstvo financí tento týden zveřejnilo na svých stránkách dopis, ve kterém ministryně Sigrid Kaagová informuje dolní komoru parlamentu, že během několika týdnů předloží poslancům důvěrné informace o krizových scénářích týkajících se eura. Chystaný dokument bude obsahovat podrobnosti o postupu Nizozemska v případě „krize eura“ a půjde z důvodu „diplomatických zájmů“ o dokument tajný.

Co má tato „krize eura“ konkrétně znamenat, se již neuvádí, tento termín oficiálně ekonomie nezná, ale my můžeme předpokládat, že se má jednat právě o kyperskou analogii, totiž o dluhovou krizi spojenou s hromadným vybíráním vkladů z bank. Je logické, že takové zprávy mnoho podniků zneklidňují. A právě zde přichází ono zmiňované uklidnění:

Hypotetická dluhová krize, o které se stále víc v Evropě uvažuje jako o možném scénáři, by do střední Evropy apokalypsu nepřinesla, respektive neznamenala by totální kolaps ekonomiky, jak si mnozí představují, byť by to znamenalo problémy dosti velké. Znamenalo by to s největší pravděpodobností tolik, že v některých zemích a u některých bank by dočasně mohly být v horizontu dnů zmrazeny bankovní vklady, ale to v té nejextrémnější a nejméně pravděpodobné variantě. A také by se to nevztahovalo na celou eurozónu (včetně zemí typu Slovenska), natož na země mimo eurozónu typu Česka. Následná hluboká recese by však byla nevyhnutelná.

Nakonec tak zůstává jediné hlavní poselství, které však už známe dlouho a jež není nové: euro je vnitřně značně nepevnou měnou, která čelí důsledkům monetizace veřejných dluhů v eurozóně. Protože koruna po skončení intervencí ČNB nejspíš k euru oslabí a jelikož euro nejspíš oslabí k mnoha měnám světa, skutečně stabilní rezervní měnou tak zůstává dolar. A to je také odpověď na otázku, v jaké měně držet část úspor, pokud ne v měně domácí. A samozřejmě pořád tu je globální měna zlato.