Naděje, že je Donald Trump ruským agentem, padla

Po téměř dvou letech skončilo vyšetřování zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera. Zprávu o ruském zasahování do americké volební kampaně v roce 2016 v pátek odevzdal ministru spravedlnosti, který o ní v neděli předal krátkou zprávu Kongresu. Hlavní sdělení zní: Mueller nenašel důkazy o koordinaci mezi Trumpovým týmem a Ruskem. Boj se teď povede o formu zveřejnění celého dokumentu.

Prezident Trump, který dosud vyšetřování označoval za „hon na čarodějnice“, přijal zprávu se zadostiučiněním jako naprosté očištění. Má pravdu jen provizorně. Média nyní přesouvají pozornost k dalším vyšetřováním prezidenta v New Yorku a v Kongresu. Což je úleva, protože v psaní o „Russiagate“ se média moc nevyznamenala.

Mueller dosáhl obžaloby či již odsouzení několika desítek lidí. Rusů, kteří organizovali dezinformační kampaně na sociálních sítích a „hacknuli“ e-maily kampaně Hillary Clintonové a Demokratické strany. Ti sice sotva kdy stanou před americkým soudem, ale obžaloby cizinců nejsou v USA neobvyklá praxe. Někdejšího šéfa Trumpovy kampaně Paula Manaforta – ale za různé finanční podvody a lži, které s Trumpovou kampaní nesouvisely. Některých členů Trumpovy kampaně – ale zpravidla za křivou výpověď. Pokud Mueller narazil na kontakty s Rusy, tak byly buďto legální, anebo k ničemu nevedly.

Ministr spravedlnosti Barr cituje z Muellerovy zprávy, že „vyšetřováním nebylo zjištěno, že by členové Trumpovy kampaně konspirovali nebo koordinovali s ruskou vládou její aktivity zasahující do amerických voleb“, Dále v souvislosti s „hacknutím“ demokratické volební kampaně Barr uvádí, že „zvláštní vyšetřovatel nezjistil, že by Trumpova kampaň nebo kdokoli s ní spojený konspiroval nebo koordinoval s rusku vládou toto úsilí, přestože osoby spojené s Ruskem učinily několik nabídek pomoci Trumpově kampani“.

Ohledně maření spravedlnosti – jež se mělo odehrávat zejména odvoláním ředitele FBI Jamese Comeyho v květnu 2017 – Mueller shromáždil fakta a jejich vyhodnocení přenechal jiným. Barr cituje Muellera, že „zpráva sice nedospívá k závěru, že se prezident dopustil zločinu, ale taky ho neočišťuje“. Barr pak říká, že se spolupracovníky dospěl k závěru, že shromážděné důkazy neopravňují k obvinění z trestného činu.

Existuje platný právní výklad ministerstva spravedlnosti z roku 2000, podle něhož nemůže být úřadující prezident obžalován z federálního trestného činu. Barr ovšem uvádí, že tuto směrnici neuplatnil. Jsou tu ale další právní úvahy, zejména to, že podle některých expertů bylo odvolání šéfa FBI zcela legitimním výkonem prezidentské pravomoci – byť třeba špatným.

Vytvořit si o Muellerově vyšetřování nezaujatý obrázek bylo obtížné. Demokraté, bývalí činitelé Obamovy vlády a část médií, přicházeli s řadou fantaskních informací o Trumpových ruských kontaktech, jež se ukázaly jako naprosto liché. Zvlášť neblahou roli sehrála tzv. Steeleova složka, plná nedoložených informací, o níž se ukázalo, že byla financovaná kampaní Clintonové a FBI ji zároveň použila jako podklad při žádosti o povolení odposlechu amerického občana.

S nadějí, že Mueller demaskuje Trumpa jako ruského agenta, se někteří teď nesnadno loučí. Jedna z nejvlivnějších moderátorek stanice MSNBC Rachel Maddovová se při prezentování zprávy o konci Muellerova vyšetřování rozplakala. Jiná moderátorka, Joy Reidová, vyslovila obavu, že ministerstvo spravedlnosti zprávu „pohřbí“. Bývalá pracovnice Obamovy Rady národní bezpečnosti Samantha Vinogradová řekla CNN, že Trump je „vědomě či nevědomě ruským agentem“. Demokratický kongresman Adam Schiff prohlásil, že stále existují „významné důkazy o spiknutí“.

Konzervativci, kteří na tuto demagogii po právu upozorňovali, zase ovšem vytvářeli dojem, že vše, co Trump dělal, bylo zcela normální a v pořádku. Včetně například toho, že se Trumpův syn Donald Jr. Ochotně sešel s ruskou právničkou slibující kompromitující informace o Clintonové „od ruské vlády“. Či včetně toho, Trump lhal veřejnosti o jednáních o stavbě hotelu v Moskvě, jež vedl ještě v době volební kampaně. I to, že Trump popíral ruské ovlivňování amerických voleb – nejen jeho dopad jako mnozí jiní, ale samotnou jeho existenci potvrzenou zpravodajskými službami i Muellerovými obžalobami. Nikdo z toho nevyšel dobře.

Mueller bezpochyby prokázal některé základní ctnosti, na prvním místě tu, že nežvanil. Vyjadřoval se jedině prostřednictvím obžalob, kterých se mu podařilo dosáhnout před porotou, jejíž rozhodnutí je v americkém systému nutné (ty zveřejňoval). Ale jinak se reportéři jen občas dozvěděli, koho vyslýchá – tedy informaci z druhé strany. Vydal jedno jediné významné tiskové prohlášení – letos v lednu popřel zprávu webu Buzzfeed, že prezident dal pokyn svému někdejšímu právníkovi Michaelu Cohenovi, aby lhal před Kongresem. To je míra mlčenlivosti, jaká by se například u nás zastáncům větší transparentnosti při informování o trestním řízení nelíbila.

Suma sumárum lze s jistou nadsázkou říci, že Trump by měl být Muellerovi vděčný: Očistil ho z nejvíce pobuřujícího obvinění a pomohl mu odchytit a postavit před soud některé dubiózní postavy – vysušit washingtonský močál, jak to Trump přece sliboval.

Je tu nějaká druhá strana mince? Ano, ta, že každé takové zvláštní vyšetřování má tendenci rozrůstat se do šířky a vytvářet situace, které by jinak nenastaly. Tedy například že Mueller dosáhl žalob i odsouzení několika lidí za křivou výpověď. Na jedné straně se lhát nemá, na druhé straně není v USA tajemstvím, že zkušený vyšetřovatel umí nachytat kdekoho při křivé výpovědi a zajistit si tak jeho spolupráci. Když se pak ukáže, že hlavní zločin, kvůli kterému se to všechno děje, se nestal, je to trochu drsné.

Mueller si ale ta podezření nevymyslel – dostal za úkol dotáhnout vyšetřování, jež už bylo v běhu. A tohoto úkolu se zhostil se ctí. Nemůže za to, že lidé, kteří nedokázali Trumpa porazit ve volbách, doufali, že on to teď udělá za ně.