Poslanec Ondráček a trestná pomluva

Komunistický poslanec Zdeněk Ondráček je mezi zástupci své strany ve sněmovně mediální hvězda. Bývalý příslušník pohotovostního pluku SNB začátkem roku vyprovokoval vlnu oprávněných protestů, když byl zvolen do čela parlamentní komise pro dohled nad GIBS. Rád si vyjede na Krym, kde pózuje s ruskými vojáky, případně mezi separatisty na Donbas, a vůbec nevynechá příležitost projevit loajalitu vůči ruské moci.

Letos v říjnu se stal nositelem medaile Českého svazu bojovníků za svobodu, čímž byla v největší možné míře zvýrazněna pofiderní povaha té organizace, zvláště pak jejího současného vedení v čele s Jindřichem Vodičkou.

Včera pak o Zdeňku Ondráčkovi hlasovala sněmovna, rozhodla, že nemá být vydán k trestním stíhání pro údajnou pomluvu někdejšího prezidentského kandidáta Michala Horáčka. Ondráček o něm v době prezidentské kampaně řekl, že byl agentem StB. Poslanec se ve sněmovně nechal slyšet, že se mu trestním stíháním mstí „pražská kavárna“, důvodem prý je Ondráčkova snaha uzákonit trestnost hanobení prezidenta, na jeho stranu se v hlasování postavila ne zrovna vábná koalice. Michal Horáček po hlasování prohlásil, že jím poslanci dali najevo, že jsou na rozdíl od prostého občanstva nad zákonem. To možná jsou a mělo by se to nějak srovnat. Ne ale tím, že i poslanci budou pro trestný čin pomluvy stíháni. Spíš by stálo za to se zamyslet nad tím, jestli pomluvu jako trestný čin v českém zákonodárství ponechávat. A tahle otázka nesouvisí s osobou poslance Ondráčka ani s tím, zda na něj Michal Horáček podal trestní oznámení oprávněně – v rámci kampaně zveřejnil negativní lustrační osvědčení i svůj spis.

Vědomé šíření pomluv je nepochybně odsouzeníhodná věc a někdy taky účinná zbraň v politickém boji. Trestní právo většiny zemí Unie paragraf pro pomluvu obsahuje. Přetrvávající trestnost pomluvy by ale pro českou veřejnou debatu mohla být potenciálně nebezpečná. Skutková podstata toho trestného činu je definována dost vágně, těžko ale od zákona čekat větší míru popisnosti: „Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok“ (na dva, pokud je pomluva šířena masmédii). Ani přes tu „gumovost“ se ale nedá říci, že by ten paragraf byl v porevolučních letech nějakým rozsáhlým způsobem zneužívaný. V zemi se ale ustavují „nové pořádky“, svoboda slova je navíc předmětem útoku z vícero stran, nejenom v Česku.

Rozumná strategie v takové situaci je možnosti perzekuce slovního projevu spíš omezovat, třeba i preventivně. Pendrek, který se povaluje v rohu místnosti, raději vyhodit a samozřejmě lidem ponechat možnost bránit se proti pomluvám v občanskoprávním řízení a dát jim třeba i možnost vysoudit na pomlouvačích víc peněz. Poslanec Ondráček se včera stylizoval pomalu do mučedníka, kterého chtějí mocné síly umlčet. V reálu by ale jistě nebyl proti, kdyby mohl vůči lidem jiného smýšlení používat trestní právo – jeho snaha kriminalizovat „hanobení prezidenta“ to jenom dokládá. Bylo by dobré podobné plány lidem jeho typu překazit nebo aspoň ztížit jejich realizaci.