Týdeník Echo: Svět podle Fukuyamy, pirátské pnutí a Hra na oliheň

Z obálky nového čísla Týdeníku Echo se dívá tvář Francise Fukuyamy, amerického politologa a filozofa, intelektuální veličiny první třídy, autora světového besteselleru Konec dějin a poslední člověk (1992, česky 2002). Rozhovor s ním pořídil v Ondřej Šmigol. Piráti uspěli ve volbách do Poslanecké sněmovny, současně ne tak, jak si ještě nedávno představovali. Nepodrazili je koaliční Starostové a nezávislí? Na tuto a další otázky odpovídají tři hosté, všichni z Bartošovy strany, které do Salonu Týdeníku Echo pozval Daniel Kaiser.

Co je Hra na oliheň? Jaká je a proč se těší velké oblibě? Svoje zevrubné zamyšlení předkládá v rubrice Umění a kultura Ondřej Štindl. Vedle toho je v čísle ještě hodně textů, které stojí za pozornost, a také důležitá příloha Finance. Ovšemže i všechny pravidelné rubriky jako Architektura, Auto, Galerie, Zahrada či Weissův výběr.

„Jste stále optimistický ohledně budoucnosti liberální demokracie?“ začíná rozhovor s Francisem Fukuyamou Ondřej Šmigol. A tázaný odpovídá: „Momentálně prochází velmi těžkým obdobím. Za posledních patnáct let nastal celkový pokles demokracie. Děje se to i v některých klíčových místech, jako jsou Spojené státy a Indie. Takže je těžké být příliš nadšený ze stavu světové demokracie, ale stále si myslím, že má jisté přednosti, které ji udrží jako formu vlády.“ „Jaké jsou ty přednosti?“ „Lidé neradi žijí v autoritářských zemích. Když se rozhlédnete, všude máte protesty, v Bělorusku, Egyptě, Barmě a dalších místech. Churchill řekl, že demokracie je nejhorší formou vlády až na ty všechny ostatní. V posledních pár letech se v demokracii objevilo mnoho chyb, ale stále si myslím, že ve srovnání s alternativami funguje docela dobře.“

Mikuláš Ferjenčík z České pirátské strany říká bez obalu: „Ještě k té otázce, proč jsme vznikli. Vedle generační změny mi přijde důležitý i nový přístup k tomu, co je v politice samozřejmé, a co ne. Ano, tradiční strany se obměňují, mění se v nich lidi, ale ne zavedené způsoby a vzorce chování. Jednoduchý příklad: skoro ve všech klubech ve sněmovně je normální během schůze chlastat. U nás se na klubu nechlastalo. Když zasedla sněmovna, nepřicházelo v úvahu, že by na pirátském klubu někdo otevřel flašky a lilo se. V některých stranách se leje. Nám to přijde nepochopitelné. Proč by člověk přišel do práce a pracovní den strávil chlastáním? Podstatná část hlasování ve sněmovně pak závisí na tom, v jaké jsou poslanci náladě. My jsme toho velmi umně využívali a občas jsme byli schopni některý klub přesvědčit o naší věci prostě proto, že jim to bylo jedno, protože jsou permanentně v lihu.“

O populárním korejském seriálu říká Ondřej Štindl: „Seriál Hra na oliheň popisuje osudy skupiny hrdinů, kteří se z různých důvodů (přesněji, každý z nich potřebuje peníze, ale chtějí z nich platit různé věci) rozhodnou účastnit se hry, předváděné k potěše zvrhlého bohatého publika. Účastníci jsou převezeni na ostrov nedaleko korejských břehů, kde žijí pod dohledem anonymních ozbrojenců v růžových stejnokrojích a kamer. Jsou zavření ve společné cele, opouštějí ji, jen když je čeká další kolo hry ve výpravných kulisách – pokaždé jde o variantu dětských her, které se hrají snad všude. Tady ovšem je k pravidlům přidán ,zlepšovák‘: všichni, kdo během hry vypadnou, jsou promptně zastřeleni. Na toho jediného, který ze stovek účastníků přežije, čeká obrovská hromada peněz.“

Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.