Cestování za zábavou není nezbytné. Poslanec CSU vysvětluje Čechům Německo i EU

Cestování za zábavou není nezbytné. Poslanec CSU vysvětluje Čechům Německo i EUROZHOVOR
Svoboda názoru je jedna věc, dodržování pravidel druhá. Poslanec CDU Thomas Erndl. Foto: Jan Zatorsky
Rozhovory

ECHOPRIME

Daniel Kaiser

Česká republika zaznamenává v posledních týdnech nejrychlejší růst počtu pozitivně testovaných na koronavirus ve střední Evropě. Na začátku tohoto týdne, kdy šlo Echo do tiskárny, Německo uvažovalo o vyřazení ČR ze seznamu bezpečných států, což by pro lidi cestující do Spolkové republiky odsud mohlo znamenat buď karanténu, nebo přinejmenším nutnost negativního testu. Není to jediné téma, které v česko-německých vztazích připomíná, že už se píše 21. století. Staré hity, jako byly Benešovy dekrety, byly nahrazeny koronou, rozdílnými názory na jaderné elektrárny nebo tlakem Berlína na cenzuru sociálních sítí, který oklikou přes Evropskou komisi může ovlivňovat mazání na českém internetu. Thomas Erndl je poslancem německého Spolkového sněmu za bavorskou CSU.

Po roce 1989 se dlouho říkalo, že česko-německé vztahy se zlepšují a zlepšují. Ale od migrační krize jako kdyby zase měly povoleno, že to v nich občas může zaskřípat. Co je dnes nejchoulostivější bod mezi námi?

Já si tedy myslím, že i poslední roky jsme byli v dobré fázi, vyvíjel se obchod, obě vlády vedou tzv. strategický dialog... Ovšem v posledních měsících, za koronakrize, jsme mohli pozorovat jakoby návrat v čase, resentimenty proti Němcům a ovšem proti českým pendlerům na německém trhu práce. Hlavně ze začátku člověk cítil, že vaši lidé považovali Českou republiku, ostatně právem, za čisté místo, kde virus nedostal šanci. A cizinci, v pohraničí hlavně Němci, jako kdyby vám tam z ciziny zavlékali virus, takže bylo jenom dobře, když stát zavřel hranice. Mně to ukázalo, že česko-německý vztah není předurčen k neustálé cestě vzhůru, že v něm může přijít i pohyb zpět. Je potřeba ho neustále opečovávat, neustále získávat srdce lidí. To je pro nás velká zpráva letošního roku.

A nestěhuje se právě teď ten resentiment přes hranici? Vůči koronaviru jste přísnější a jako byste byli přísnější i na státy s ležérnější politikou.

Ano, přičemž to ale není tak, že by dnes na německé straně hranice panovaly srovnatelné resentimenty vůči Čechům. V porovnání s vámi máme přísnější režim, především pokud jde o nošení roušek ve veřejném prostoru, ale třeba i podávání ruky, které my nahrazujeme dotykem lokte. Ačkoli vy teď roušky částečně znovuzavádíte, u nás je tato povinnost lidmi víc akceptovaná. Hlavně proto, že v uzavřených společných prostorech je nosíme nepřetržitě od května a vyhnuli jsme se tomu, abychom tu povinnost rušili a zase vraceli. Nechci teď posuzovat český přístup, i když... Samozřejmě by bylo dobře, kdybychom v Evropě postupovali pokud možno jednotně. V rámci německého předsednictví jsme navrhli posuzování zemí a regionů podle stupně virové zátěže, navrhli jsme pravidla, která by vedla k zařazování regionů s vyšší infekcí mezi rizikové oblasti. Nechceme moc udělovat rady, ale dokud nebudeme v Evropě všichni postupovat s vážností, kterou si situace žádá, nebude pokrok.

Takže máme v celé Evropě jednotně nosit roušku?

To neříkám, ale je třeba vyvinout porozumění, za jakých okolností dává nošení roušky smysl. Pokud nějaký region nemá větší nárůst infekce, tak se v něm asi nosit nemusí. Avšak musíme si společně rozumět v tom, že v regionu, kde je určité číslo nových případů infekce denně, se s těmi a těmi opatřeními dá nákaza do jisté míry potlačit. Čím sjednocenější tu budeme, tím budeme účinnější. Protože v každé zemi jsou lidé, kteří musejí cestovat, nechceme se cestování úplně vzdát, tedy chceme ho samozřejmě omezit na cesty, které jsou nezbytné. Cesty za zábavou nejsou tak nutné. Porozumění pro německého turistu, který se vrátil z Prahy, bude doma větší, pokud lidé vidí, že se u vás této infekci čelí se stejnou razancí jako v Pasově, Řezně, Mnichově. Ale když k vám přijede návštěvník z Německa a každý k němu napřahuje ruku, když u vás roušky nehrají žádnou roli, tak si ten návštěvník sám klade otázky: Děláme snad my něco špatně? Nebo Češi? Proto taky pléduji, abychom postupovali co možná jednotně. Tedy ne že se v celé Evropě mají naoktrojovat roušky, ale když zjistíme, že v nějakém regionu – například Praze – je právě infekce obzvlášť vysoká, tak že bude jasno, jaká opatření přijmout.

Celý rozhovor si můžete číst již nyní elektronicky na ECHOPRIME Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku. Objednat si ho můžete zde.

Foto: echo24