Denacifikace přejde v deukrajinizaci. Ruské státní médium nabízí „konečné řešení“

Současnou mentalitu putinovského Ruska, vyznačující se mimo jiné překrucováním pojmu nacismus, velmi dobře dokumentuje článek z ruské státní agentury Ria Novosti. Komentátor Kremlem ovládané agentury v textu nazvaném „Co by mělo Rusko udělat s Ukrajinou“ naznačuje nutnost násilných akcí vůči civilistům, které nazývá „pasivními nacisty“. „Denacifikovaná“ země nemůže podle něj být během tohoto procesu suverénní a mluví i o konci názvu „Ukrajina“.

„Nepotřebujeme nacistickou, banderovskou Ukrajinu, nepřítele Ruska a nástroj Západu ke zničení Ruska,“ uvádí autor článku Timofej Sergejcev. „Denacifikace je soubor opatření vůči nacifikované mase obyvatelstva, kterou technicky nelze přímo potrestat jako válečné zločince,“ pokračuje dál bez toho, aby vysvětlil, čím se nacismus ukrajinských civilistů vyznačuje.

„Nacisté, kteří se chopili zbraní, by měli být v maximální možné míře zničeni na bojišti. (...) Váleční zločinci a aktivní nacisté musí být exemplárně potrestáni. Musí být provedena celková lustrace. Všechny organizace, které se spojily s praktikováním nacismu, musí být zlikvidovány a zakázány,“ dodává.

„Kromě špiček je však vinna i značná část mas lidí, kteří jsou pasivními nacisty, kolaboranty nacismu. Podporovali nacistickou vládu. Spravedlivý trest pro tuto část obyvatelstva je možný pouze jako nevyhnutelné břemeno spravedlivé války proti nacistickému systému, vedené co nejšetrněji a nejnenápadněji proti civilistům,“ píše.

Z jiných částí textu vyplývá, že „civilisty“ jsou zde míněni rusky mluvící Ukrajinci naklonění Putinovu režimu, kteří jsou ale Sergejcevem nazýváni rovnou „ruským lidem“, nepovažuje je tedy vůbec za příslušníky samostatného národa. Stejně tak označuje ukrajinská města Oděsu, Charkov, Dněpropetrovsk (od roku 2016 oficiálně nazýváno Dnipro) a Mariupol za ruská.

„Další denacifikace této masy obyvatelstva spočívá v převýchově, které se dosahuje ideologickou represí nacistických postojů a tvrdou cenzurou: nejen v politické oblasti, ale nutně také v oblasti kultury a vzdělávání. Právě prostřednictvím kultury a vzdělání byla připravována a prováděna hluboká masová nacifikace obyvatelstva, upevňovaná příslibem dividend z vítězství nacistického režimu nad Ruskem, nacistickou propagandou, vnitřním násilím a terorem a osmiletou válkou s lidem Donbasu, který se vzepřel ukrajinskému nacismu,“ pokračuje. Tato výzva k cenzuře přišly den poté, co vyšly najevo ruské válečné zločiny v městě Buča a dalších ukrajinských obcích. Rusko zprávy o zločinech na civilistech označilo za falešné i přesto, že nemělo čas vyšetření těchto zločinů byť jen zahájit, natož dokončit.

„Denacifikaci může provést pouze vítěz, což předpokládá (1) jeho bezpodmínečnou kontrolu nad procesem denacifikace a (2) moc tuto kontrolu zajistit. V tomto ohledu nemůže být denacifikovaná země suverénní,“ říká Sergejcev. V jiné části textu uvádí, že „denacifikovaný“ státní útvar si nemůže ani ponechat název Ukrajina. „Denacifikace bude nevyhnutelně deukrajinizací,“ přiznává.

„Zvláštností moderní nacifikované Ukrajiny je její amorfní a ambivalentní povaha, která umožňuje nacismus maskovat za snahy o ‚nezávislost‘ a ‚evropskou‘ (západní, proamerickou) cestu ‚rozvoje‘ (ve skutečnosti degradace),“ pokračuje článek, který tak označuje za nacistický akt pouhou snahu o nezávislost na Rusku.

Článek také označuje Západ za „strůjce, zdroj a sponzora ukrajinského nacismu.“ „Ukronacismus není o nic menší hrozbou pro mír a Rusko než německý nacismus Hitlerova rázu,“ dodává.

V závěru článku je zmíněno osvobození Evropy od nacistů za 2. světové války. „Všechno, co Rusko udělalo pro Západ, udělalo na vlastní náklady a přineslo největší oběti. Západ nakonec všechny tyto oběti odmítl, znehodnotil ruský příspěvek k řešení západní krize a rozhodl se Rusku za nezištně poskytnutou pomoc pomstít. Od této chvíle půjde Rusko svou vlastní cestou, aniž by se obávalo o osud Západu, a naváže na další část svého dědictví: vedoucí úlohu v procesu globální dekolonizace. V rámci tohoto procesu má Rusko velký potenciál pro partnerství a spojenectví se zeměmi, které Západ po staletí utlačoval a nehodlá na ně znovu uvalit své jho. Bez ruských obětí a boje by tyto země nebyly osvobozeny. Denacifikace Ukrajiny je zároveň její dekolonizací, což si ukrajinské obyvatelstvo bude muset uvědomit, až se začne zbavovat přízraků, pokušení a závislostí takzvané evropské volby,“ prohlašuje.

Rusko a především prezident Vladimir Putin se upíná k historické roli Sovětského svazu coby velkého bojovníka proti Hitlerovi za 2. světové války. Výraz nacismus se v Rusku časem změnil z původního významu fašistické, antisemitské a nacionální ideologie na označení pro cokoliv, co je proti Rusku, tedy i všechny země, které nemají zájem setrvávat v ruské sféře vlivu.