Proud utečenců z Ukrajiny je součástí ruské „podjebávky“

ESEJ VÁCLAVA CÍLKA

Proud utečenců z Ukrajiny je součástí ruské „podjebávky“
"Nepochybuji o tom, že ani současný proud ukrajinských utečenců není náhodnou obětí brutální invaze, ale součástí ruského destabilizačního plánu." Foto: Profimedia.cz
3
Týdeník

Václav Cílek

V roce 2011 vydala politoložka Kelly Greenhillová stále vlivnější knihu na téma, že masová migrace se může stát zbraní slabších států k destabilizování svých sousedů. Kniha vychází v dalších vydáních a nepřekvapují nás překlady například do estonštiny. Zdá se, že v době svého vydání šlo spíš o historickou studii asi 60 sebraných případů, kdy uprchlíci byli použiti jako zbraň dlouhodobého a téměř hromadného ničení.

Po arabském jaru se však znalost knihy hodně rozšířila a dá se čekat, že v generálních štábech některých států začala být považována za praktický návod. V českém prostředí jsme před několika lety nejvíc ze všeho uvažovali o zneužití proudu afghánských utečenců, kteří by přes Rusko zaplavili severské národy, Polsko a Slovensko.

Ruská strategie hybridního konfliktu se zeměmi NATO bývá někdy ve vojenské hantýrce označována jako „podjebávka“. Bylo to a zřejmě i nadále je rozšíření pocitu, že nikomu nemůžete věřit, že vláda, ale ani významné organizace a důvěryhodní mluvčí za moc nestojí a ve skutečnosti jen hájí své vlastní cíle, tedy systematické oslabování lidských i institucionálních „pilířů národa“. Strategií podjebávky je podpora všech druhů extremistů a chaotických sil ve společnosti. Ale součástí podjebávky může být například i obchod s afghánskými narkotiky anebo vývoj nových, laciných chemických drog, které mají devastující účinky na psychiku mladých lidí, přitom jsou snadno dostupné. Na protidrogová policejní oddělení se tak můžeme dívat i jako na organizace chránící integritu národa.

V uplynulém roce se nejčastěji zmiňovaly dva případy využití migrantů. Byla to řízená, či aspoň usměrňovaná migrace Syřanů z Turecka do Řecka a podobná akce běloruského režimu zaměřená na jeho demokratičtější sousedy. Nepochybuji o tom, že ani současný proud ukrajinských utečenců není náhodnou obětí brutální invaze, ale součástí ruského destabilizačního plánu. V dlouhodobém měřítku se však zřejmě obrátí proti svému původci. Co je v této chvíli důležité: počítat s Ukrajinci jako s novou, trvalou součástí české společnosti.

Celý esej Václava Cílka Dlouhá společná cesta si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.