Úřady brzdily pomoc živnostníkům, v opatřeních byl chaos

Ve vládních opatřeních koronaviru byl naprostý chaos, kdy něco jiného se domluvilo na vládě, něco jiného pak řeklo novinářům na tiskových konferencích a něco jiného vyšlo ve sbírce zákonů. Kabinet premiéra Andreje Babiše pomoc živnostníkům zasaženým koronavirovou krizi naprosto nezvládl.

Za asi nejvíce problematickou dávku považuji tzv. Ošetřovné (Ošetřování člena rodiny – OČR), jak pro OSVČ, tak i pro zaměstnance. A to z důvodu velkých zmatků, které ji od jejího zavedení provázely. Podle informací, které mám od podnikatelů, účetních i rodičů ze začátku pobočky České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ), v jejichž působnosti dávka je, vůbec nevěděly, co s ní. OČR totiž standardně je jen pro zaměstnance a pouze na 9 dní, v případě samoživitelů na 14 dní. Chyběly formuláře a nikdo nevěděl, jak žádat o ošetřovné pro živnostníky.

Ani doposud nejsou všechny dávky všem žadatelům vyplaceny, byť ministryně Maláčová tvrdí opak. Komunikace ze strany ČSSZ byla povětšinou velmi tristní. Ačkoliv se žádosti o dávky odesílali datovou schránkou a lidé na ně měly doručenky, ČSSZ tvrdila, že oni je nemají. Případně se žadatelé dozvídali takové absurdní výmluvy, jako že to zřejmě poslali do špatné datovky apod. To nebyla nekompetentnost, působilo to jako úmyslné zdržování výplaty dávky.

S ošetřovným stát selhal na celé čáře

Na začátku vyplácení dávek byly také potíže s relevantním formulářem. Jenomže po úpravě stávajícího přibyl ještě jiný formulář s názvem Výkaz péče o dítě, o kterém z oslovených desítek lidí nikdo vůbec nevěděl a dozvídali se o něm až zpětně od pracovnice ČSSZ jako odpověď na dotaz, proč tato dávka nebyla klientům vyplacena.

Nebylo pak vůbec výjimkou, že se předtím marně snažili na tento úřad několik dní dovolat. Když se to konečně podařilo a zeptali se, jak o novém formuláři měli vědět, když první týden ani nebyl nikde zmiňován, dozvěděli se, že si prý měli zavolat. To už nemám ani sílu komentovat! Nutno ale uznat, že se některé pracovnice ČSSZ opravdu snažily a pro rychlejší vyplacení dávek jim tak mohli lidé poslat vyplněné formuláře přímo na jejich email, byť i tak bylo nutné doposlat vše ještě přes datovou schránku.

Březnové ošetřovné až v březnu a ještě ne kompletní

Nejhorší ze všeho pak podle lidí je fakt, že ti, kteří peníze již dostali, je obdrželi jenom ve výši 60 %, přestože stát slíbil proplácení ve výši 80 % mzdy. Zda někdy dojde k jejímu doplacení, nevím, protože zdaleka není zaplaceno ani to, co mělo být. Mnoho žadatelů dostalo březnové ošetřovné až na začátku června a na proplacení dalších měsíců stále čeká. Je to velmi smutné, když si uvědomíme, že to má být náhrada vypadlého rodinného příjmu, a mezi potřebnými jsou i samoživitelé. Uzavření školských zařízení žadatelé opravdu nezavinili a neměli na výběr nic jiného než s dětmi zůstat doma. Myslím si, že zde stát selhal na celé čáře.

Fungovala jen pětadvacítka

Novým programem pak byla tzv. „pětadvacítka“, tedy finanční pomoc pro společníky malých s.r.o., jehož koncepce vychází z pětadvacítky pro OSVČ. Ta kopíruje svého předchůdce s jeho klady i zápory. Čili je také poměrně rychlá. Pozitivní je také to, že programu mohli využít i ti podnikatelé, kteří byli v programu kurzarbeitu diskriminováni z titulu souběhu funkce jediného společníka a zároveň zaměstnance s.r.o.

Program ale provází i nejasný výklad a změny podmínek během vyplácení dávky. Dosud například není známo, jak bude posuzováno příbuzenství mezi společníky, protože program se týká malých s.r.o. do dvou společníků nebo rodinných společností. Stejně jako u pětadvacítky pro OSVČ proto s podnikateli čekáme napřesrok masivní kontrolu žadatelů ze strany finančních úřadů. To už je ale vlastně takový folklór.

Nejhorší byly neustálé změny

Všem podnikatelům a také těm, kteří pro ně koronavirovou pomoc zajišťovali, asi nejvíc komplikoval život fakt, že všechny změny byly zmatečné, informace se měnily i několikrát denně, jednotlivé vládní resorty spolu nespolupracovaly, nedávaly prostor odborníkům z praxe a podle toho příslušné předpisy vypadaly.

Skutečně jsme tyto věci sledovali i dvanáct hodin denně, abychom se druhý den ráno připojili na internet a zjistili, že je zase všechno jinak. Co se dohodlo na vládě, bylo něco jiného, než co se slíbilo na tiskovce a ani jedno pak neplatilo, když předpis vyšel ve Sbírce zákonů.

Obávám se, že podnikatelé zdaleka nedostali tolik, kolik by si zasloužili. Řada z nich skončí nebo si ponesou následky ještě dlouhou dobu. A také se myslím oprávněně bojím, že je státní úřady budou perzekuovat za to, že si vůbec o nějakou pomoc zažádali, protože nepochopili legislativní předpis. Jenomže ten byl často zpracován tak mizerně, že bylo nemožné jej pochopit pro odborníky, natož pro laiky.