Koruna slábne naprosto logicky

ÚHEL POHLEDU

Koruna slábne naprosto logicky
"Nástup Aleše Michla do čela ČNB signalizuje, že se ČNB může vydat přesně tím směrem, který centrální banka v popisu práce nemá – tedy může namísto cenové stability začít víc hlídat hospodářský růst." Foto: ČNB
1
Komentáře

Markéta Šichtařová

ÚHEL POHLEDU: Bývaly doby, kdy centrálním bankám veleli ekonomové. Ti nejlepší z nejlepších. Koneckonců taky je centrální banka bankou všech bank v zemi.

Pak se zvyky začaly pomalu a nenápadně posouvat. Čím dál víc se do vedení centrálních bank dostávali nikoliv nejlepší ekonomové z nejlepší, ale prostě jen ekonomové. A pak se mezi ekonomy začali dostávat slabší ekonomové, kteří nebyli tak dobří, aby si vydělali majlant v privátním sektoru, a tak potřebovali nějakou trafiku. Pak se mezi slabší ekonomy začali dostávat akademici. A potom přišli na řadu politici.

Byla doba, kdy mezi průměrnými ekonomy ve vedení centrální banky byli tu a tam nějací politici, kteří už nebyli vítáni mezi politiky, a bylo nutno je někam odklidit. A pak přišel další nenápadný posun. Nějak se to přihodilo, že mezi špatnými politiky v čele centrálních bank lze taky tu a tam vzácně objevit nějakého toho ekonoma, který s láskou studovat monetární politiku a toužil dělat svou práci a nenechal se dosud odradit a jako Poslední Mohykán vzdoruje všem hloupým, iracionálním rozhodnutím politiků, ačkoliv ví, že je nutně odsouzen k tomu být drtivě převálcován.

Pokud byste váhali, co je příčinou všech chybných rozhodnutí v měnové a obecně hospodářské politice posledních dvaceti let, právě tohle je ten důvod.

Fiskální politika, tedy využívání veřejných financí pro účely řízení ekonomiky, nebyla dobře dělána asi nikdy, či téměř nikdy a téměř nikde, protože fiskální politiku mají z principu v ruce politici, a ti nemohou rozumět tomu, co svým rozhodnutím páchají. A pokud tomu snad rozumí, je jim to jedno. Ale monetární politika, tedy využívání měny pro účely řízení ekonomiky, kdysi byla dělána když ne dobře, pak alespoň s péčí a dobrými úmysly (byť se někdy tyhle dobré úmysly ukázaly jako naivní a nefunkční). Ale bylo za ní cítit jakési vzdělání, strategie, cíl.

Dnes nikoliv. Jsou to vlády se svou fiskální politikou i centrální banky s jejich monetární politikou, kdo jsou zodpovědní za dnešní téměř patnáctiprocentní inflaci. To, co dnes měnové politice chybí, je kontinuita.

Není proti ani trochu divu, že česká koruna tento týden dramaticky oslabila po zprávě, že prezident Miloš Zeman oznámil, že se guvernérem České národní banky (ČNB) od 1. července stane současný člen bankovní rady Aleš Michl. Už na konci minulého týdne se začalo spekulovat o jeho jmenování. Od té doby koruna oslabila o více než 90 haléřů.

Nástup Michla do čela ČNB totiž signalizuje, že se ČNB může vydat přesně tím směrem, který centrální banka v popisu práce nemá – tedy může namísto cenové stability začít víc hlídat hospodářský růst. Nebo řečeno jinak, může přestat reagovat na rostoucí tempo inflace dalším zvyšováním úrokových sazeb. Není to domněnka, je to nejspíš fakt. Michl totiž na posledních zasedáních pravidelně zvedal ruku pro stagnaci úrokových sazeb.

Aby toho ovšem nebylo málo, Česká národní banka o sobě tento týden dala vědět ještě podruhé. Vytáhla totiž ze svého arzenálu znovu silný kalibr a intervenovala ve prospěch silnější koruny. Naposledy to udělala v úvodu března v souvislosti s vypuknutím války na Ukrajině. S trochou sarkasmu a škodolibosti bychom mohli říci, že tentokrát si většina členů bankovní rady nechtěla nechat líbit oslabení koruny, které přišlo v souvislosti se zprávou o Michlově nástupu do čela ČNB.

Devizový trh, který reagoval oslabením koruny na zprávy o Michlově jmenování, si totiž je velmi dobře vědom toho, že od začátku letních prázdnin a v dalších měsících může s novými členy bankovní rady a novým vedením ČNB přijít obrat – tedy směrem k zastavení růstu úrokových sazeb a k jejich dřívějšímu snižování.

Přitom česká ekonomika by v době zesilujícího inflačního požáru opravdu potřebovala předvídatelnou politiku České národní banky. Aby se firmy nebály investovat, musí tušit, za jaké sazby se budou financovat na podzim. Pro řadu domácností bude také klíčové mít odhad toho, za jaké sazby budou na konci fixačního období refinancovat hypotéky a jak moc jim narostou splátky.

Jistě, že žijeme v turbulentní době. Ale tuhle turbulentnost vyvolala sama centrální banka a vláda – a poslední dění ke zklidnění zrovna nepřispívá.